Ten najlepší

Slovo životopisné dodává dramatům tu kořeněnou chuť, která člověka obvykle přitáhne a snímku dodá na pikantnosti. Vždyť co je zajímavějšího, než nakouknout do života někomu úspěšnému nebo i nechutnému, každopádně však vždy vyčnívajícímu z davu? O to se snaží i Ten nejlepší, jenže ne tou nejlepší způsobou. Ano, Carl musel prožít hodně ústrků, nepřátelství a odříkání, než dokázal všechno, co dokázal, jenže film je až příliš jednostranně zaměřen. Nikde není žádný jeho pád, žádný problém, který by se mu vyřešit nepodařilo. Se vším se popral a z každého takového souboje vyšel jako vítěz. A to je největší problém. Všichni v něčem a někdy prohráli, kromě filmového Carla. A tak se každá další překážka, kterou život a scénárista Carlovi do cesty postaví, stává jen jakousi parodií na sebe samu. Ničemu člověk neuvěří, přestože obyčejnou selskou logikou chápe, že se to tak klidně mohlo stát. A neuvěří tomu proto, že postavy jsou příliš jednotvárné a nerozvinuté. Každý (bílý) námořník je rasista až na půdu, kromě toho koktavýho. Velitel se snaží hlavního hrdinu setřít, aby nakonec zjistil, že si ho váží, že všechny zkoušky prošel se ctí a stal se tak lepším. A vždycky je tu někdo, kdo nechce, aby se chudákovi černochovi nic nepovedlo a to vlastně bez zjevného důvodu nebo bez projeveného rasismu (ať už šéf výcviku Poppy, nebo později poručík/kapitán Hanks). Tenhle film mohl být úchvatný, kdyby ho natočil někdo, jehož se rasová nenávist nijak osobněji netkla, kdo nechce ukázat, jak strašní bílí byli, kdo má nadhled a zvládne ukázat i opačnou stránku mince a charakterů lidí. Jenže to Tillman není a nejen proto, že je černoch. (02.12.2006)

Rusové mají svého opravdového člověka Meresjeva a černí Američani mají svého opravdového člověka Brasheara, ale v tomto případě Rusové své americké kolegy krutě válcují. Jak tak koukám, tak nejsem sám, komu se film zdál nějaký takový odbitý a hlavní představitelé mi připadali, že je natáčení vůbec nebaví. Ne že by bylo mé mínění o hereckých schopnostech Goodinga jr. nějak vysoké, ale ten De Niro vyloženě zklamal. (04.03.2007)

Náhodou, tento film ma dojal. Síce je to americké, ale v tomto prípade ma to akosi ani nenapadlo. Smutné, pravdivé a dojímavé. Presne to, čo potrebuje divák, ktorý očakáva od filmu viac, než akciu a herecký výkon. Film bez príbehu je akoby bez duše. Cuba Gooding Jr. mu tú dušu dal. 4 z 5 (20.08.2010)

Pro filmy, které nějak vyobrazují rasovou segregaci, mám slabost. Zde je toto vykresleno skrze armádu a konkrétně tým potápěčů. A já si nestěžuju. Asi největší slabinu vidím v až moc americkém konci, ale jinak to taková hrůza, jak to může vypadat podle zdejšího hodnocení, nebyla. Cuba nepředvádí nic zázračného, ale De Nirovi sedla role jak prdel na hrnec. 80 % Oblíbená část- závěrečná zkouška v přípravném kempu (13.11.2010)

Pokud film obsahuje štědrou porci De Nirových nasraných póz a originálních sarkastických projevů, jsem ochoten všechny neduhy odpustit, což jsou v tomto případě nevkusná klišé a tradiční sentiment. Tillman občas zatlačí na pilu i co se týče moralizování o životních úspěších, ale tím u mě zápory končí. Skvěle je vyobrazen kariérní vzestup (Carl Brashear), sestup( Bill Sundy) i rasová segregace mezi těmito postavami. Charlize Theron coby sexsymbol filmu trochu zkrášluje vizuál. Nechybí několik emotivních scén (osobní duel se zadržením dechu, závěr ve skafandru, praktická zkouška pod vodou) a i ty romantické nejsou k zahození. Trochu pateticky působí řeči o životních hodnotách a poctivém vybojování slávy a úspěchu, nicméně i přesto z tohoto hlediska Men of Honor zapůsobí a možná donutí diváka omezit jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Lenost :-) (17.01.2014)