Réžia:
Sönke WortmannScenár:
Rochus HahnKamera:
Tom FährmannHudba:
Marcel BarsottiHrajú:
Johanna Gastdorf, Katharina Wackernagel, Sascha Göpel, Peter Lohmeyer, Mirko Lang, Lucas Gregorowicz, Simon Verhoeven, Samuel Finzi, Birthe Wolter (viac)Obsahy(1)
Je léto roku 1954 a Sovětský svaz pouští ze zajetí německé vojáky, kteří bojovali v 2. světové válce. Je mezi nimi i Richard, otec plachého jedenáctiletého Matthiase, který žije s matkou, sestrou a bratrem v západoněmeckém hornickém městě. Chlapec se upíná k náhradnímu otci, jímž je místní fotbalový hráč Helmut Rahn, který Matthiase "adoptoval" jako svého maskota. Otcův návrat domů po třinácti letech zkomplikuje život rodiny, která se s jeho ztrátou už vyrovnala. Richard, zlomený a odcizený lety zajetí, se jen s obtížemi přizpůsobuje svému okolí. Navíc považuje fotbal za nesmysl a nechápe synovu touhu účastnit se Světového poháru ve švýcarském Bernu, jen proto, že v německém týmu hraje jeho idol Helmut. Chlapcova vášeň pro hru a bojový duch však způsobí malý zázrak - probudí v otcově srdci znovu chuť žít... Film režíroval někdejší fotbalista Sönke Wortmann, který příběhu vtiskl věrohodnou atmosféru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (34)
Zázrakem je aktuálních 71% pro tento film. Fakt nechápu... 1) Rozblemptaně nepřesvědčivý vztah malého kluka k otci, který se vrátil z ruského zajetí, překoná naivně a kýčovitě zpracované vítězství mužstva západního Německa na fotbalovém mistrovství světa (samo o sobě nesporně zajímavé), aby se divákovi dostalo třešničky na dortu - schematicky a nudně zpracovaného vztahu mezi nadšeným sportovním novinářem a jeho mladou ženou. 2) Podobné filmy se ve své době pyšnily značkou Hergestellt in der DDR. ()
Pěkný film, pro nás ukáže také kus historie z té německé stránky. Trošku mi tam ale neseděla ta náhlá proměna otce navrátilce, poté co si promluvil s knězem. Pohnuté osudy ale byly ukázány z obou stran. Otec, který se vrací po 12 letech, a na druhé straně rodina, která si žije svým životem, a najednou jim tam v podstatě skoro cizí člověk začne říkat, co mají dělat. Když pominu to poválečné pozadí, tak to byl takový obyčejný příběh o sbližování se šťastným koncem. 3,5 * ()
Kdeže jsou ty časy, kdy jelo Německo na světový šampionát jako outsider a Maďaři naopak patřili k největším favoritům. Od té doby sice u uplynula spousta času, ale i tak se nabízí otázka, co udělali soudruzi v Uhrách špatně. Wortmannovi se podařilo výborně skloubit německý sportovní zázrak s rodinným dramatem, které vychází z trauamat II. světové války. Tohle umí Němci asi nejlépe na světě. Otci, který se vrací z dlouhéhé sovětského zajetí, jsem jeho roli bez problémů uvěřil, ačkoliv se v podání jeho představitele zdánlivě nejedná o žádný zázrak. Problém jsem neměl ani s ostatními herci a scénami, ať už se jednalo o představitele Helmuta Rahna, Sepa Herbergera resp. o momenty z plácků či opravdového hřiště. Finálový zápas patřil k nejlépe podaným sportovním utkáním v historii filmu a jak nikde bylo vidět, že režisér fotbal dlouho hrál, má ho rád a rozumí mu. Tak si říkám, kdy se my dočkáme svého filmového Nagana, Bělehradu anebo i Itálie 1934, Chile 1962 či slavného vítězství nad SSSR na hokejovém MS v roce 1969. Velkých sportovních příběhů máme dost. 80% ()
V čase fotbalovýho bláznění jsem si pustil tento jedenáct let starej snímek o tom, kterak to ti kluci ušatí germánští nandali nabušeným Maďarům (ne, nedělám si prdel, oni v tej době fakt váleli) a kterak jeden malej skopčáček ke štěstí a k tatínkovi, co ho z lágru pustili, přišel. Scenérie i dobové zápasy natočeny pěkně, jinak patos nad patos, inu jak už to v obdobných filmech bývá (pokud nenesou visačku Made in UK). ()
Domnívala jsem se, že přechytralí sportovní novináři a veřejnost jsou českou specialitou, ale ono je to zjevně všude stejné. Přejděme ale ke snímku samotnému. Nenechte se zmást závažností tématu, jakým je válečné trauma. Bernský zázrak má jediný cíl a to, aby byl milý. Zpočátku sice sledujeme od první chvíle komediální taškařici žurnalisty a jeho neplánované svatební cesty na ms ve fotbale a do toho rodinné dusno s otcem navrátivším se z války. Velmi brzo však lze odhadnout, že veškeré dění směřuje ke šťastnému konci. Propojení německého fotbalového zázraku s vyrovnáváním se s následky války pochopitelně má smysl, působí však ve výsledku docela rozpačitě. Kdyby zůstalo jen o dovedení obou linek k "vítězství", neztratil by film nic ze svého kouzla. Tvůrci se však rozhodli příběhy násilně propojit, v závěru tak dochází k nadměrnému kupení náhod a hladina cukru šplhá strmě vzhůru. ()
Galéria (50)
Fotka © Universum Film
Zaujímavosti (2)
- Ve filmu se několikrát mihne muž se šroubovatelnými kolíčky do kopaček. Je to Adolf Dassler, zakladatel firmy Adidas. Trenér ho několikrát i přímo oslovuje „Adi“. O bratrů Dasslerových pojednávají filmy jako Adidas versus Puma (2016) nebo Rivalové navždy - bitva o tenisky (2015). (Likan7)
- Snímek získal v roce 2004 německou cenu Lola pro nejlepší hraný film roku. (Indyi)
Reklama