Asterix a Obelix: Misia Kleopatra

Přijde mi jako by francouzům došel smysl pro humor. Od dob zlaté éry Funnese a Belmonda točí jednu trapnější komedii než druhou. Zlaté éra francouzského filmu je definitivně pryč a Mise Kleopatra je toho jen dalším důkazem. Místo snahy o orginialitu napodobují francoužští producenti bezduché hollywoodské filmy, aby tak vytvářely filmy ještě bezduššejší. (14.02.2008)

Pro někoho největší kravina po sluncem, pro jiného zase skvělá šílenost. Já patřím do té druhé skupiny - v tomhle filmu se nebere vážně naprosto nic a u některých gagů umřete smíchy (příklad za všechny: ve chvíli kdy má Obelix zmlátit velké množství římanů se film pro přílišnou násilnost následující scény přepne na krátký dokument o langustách). (10.05.2006)

Haňte si to jak chcete, ale tahle střelenost je dokonalá. Nejsem skalní fanda Asterixovek, ale rozhodně je mám rád. Zato jsem skalní fanda Egypta a tahle parodie na Egypt mi přijde dost vtipná a trefná. Škoda možná je, že film až na písničky přesně kopíruje děj animáče s tím, že přidává ještě nějakou tu vatu. Rozhodně je to poslední Asterix, kde jsou hry se jmény vtipné. V kreslených Vikinzích a v hrané Olympiádě už jde o trapnost nad trapnost. A ještě jedna věc vyzdvihující Misi Kleopatra na vrchol - neznám jiný film, ze kterého by vzešlo tolik hlášek. Každá postava má tři minimálně. (14.08.2010)

Nemůžu říct, že bych se nebavil, nicméně nebavil jsem se zdaleka tak jako u stejnojmenného animáku, který krom skvělých bonmotů (které film částečně zachoval), nabízí i nepřeveditelný animovaný humor. Film se pokouší budovat hudebními čísly, která jsou svěží, jsou fajn, ale zase ne tak fajn, aby zahladila dojem plytkosti a mělkosti. Jinak si tahle francouzská taškařice udržuje slušný standard předchozího dílu – dobré efekty, dobří herci, průměrná režie. Na zaplácnutí večera tak akorát, ale kdybych měl volit mezi kreslenou a hranou podobou, nezaváhám. (18.05.2005)

U Toutatise! Ne vždacky je pokračování slabší než první film. Naopak často platí, že nové koště dobře mete. Takže máme vedle sebe Zidiho pietní adaptaci, do detailů dodržující VIZUALITU comicsu, a Chabatův anarchistický sequel, který se prozměnu důsledně drží DUCHA comicsu. Když už srovnávat, tak dvojka u mě jednoznačně vítězí, jako asi u každého skalního fanouška předlohy. A zvlášť mě potěšila moje oblíbená Isabelle Nanty jako Itineris (Geminim zmíněná odborová předačka). Příjemných 80 % (19.04.2005)