Studený bufet

Pro mně o silný stupeň lepší než Buzíci, možná pro to, že vynechal dávku zcela živočišného sexu kdykoliv, s kýmkoliv a jakkoliv, kde hlavní představitelé sympatie nepobrali a jako dva pytlíky primitivů byli spíš na ránu. Tady to bylo o nêčem jiném. Místy neuvěřitelně černý humor -opuštěný vysoký nový dům, zvaný Věž, jenž teprve čeká na své nájemníky. A ti teprve přijdou. Již zabydlený Alphons -Gerard, další nový policejní komisař o kus výš, přicházející vrah, jenž hledá útěchu, žena zabitého muže, lékař, co nedopadne dobře...a tak dál a dál. Cynismus, netečnost, sobeckost -to vše zabalené do slupky černého humoru.Ale i ona jednou spadne....výtečné herecké obsazení a skvělý zážitek. (04.04.2014)

Tento temný surrealistický kousek vzácně koresponduje s Buňuelovým o pět let starším Přízrakem svobody. Také ve Studeném bufetu již svět zřejmě prošel svoji zkázou, ale lidé si toho, vzhledem ke svému chování, vůbec nepovšimli. Klasické životní hodnoty jsou relativní a často zcela postaveny na hlavu. Nezaměstnaný a možná i vrah Alphonse Tram (Gerard Depadieu), který je ztělesněním zuřivého surrealistického odporu vůči práci, policejní inspektor Morvandieu (Bernard Blier), další surrealistické ztělesnění, tentokrát nenávisti vůči hudbě (po scéně, v níž se pokusí inspektora zavraždit pomocí komorního kvarteta, ten se však ubrání pistolí: "Postřílel jsem ty šmidlaly“ ) a vrah Tramovy manželky (Jean Carmet), tvoří nesourodou trojici přátel, žijících v neustálém strachu z jakéhosi neurčitého pronásledování. Film se z dobrých tří čtvrtin odehrává v noci, podstatnou roli v něm hrají kulisy takřka liduprázdného La Défense. Až v závěru se trojice hlavních hrdinů přesouvá, nebo spíše uniká kamsi do lesů, ale útěk je marný, ani příroda je neochrání před (ne)spravedlivou pomstou. (14.11.2006)

Blier šokuje, ale tentokrát dobře. Je velmi hravý a boří všechna možná klišé. No kde jinde uvidíte, že by někdo pozval dovnitř vraha své manželky na polívku a nakonec se skamarádili a páchali jednu vraždu za druhou společně s policajtem, který nenávidí hudebníky? . Já vím je to divné, zvracené, šílené a nemorální a já nevím ještě také. Ale bavilo mě to, film mě neustále překvapoval a byl originální. Jako by se odehrával v nějakém šíleném světě, kde jsou všichni bez emocí. Ke konci do sebe všechno dokonale zaklaplo. Navíc bylo fajn vidět mladičkého Depardieua a Carmeta s Bilerem v nezvykle velkých rolích. (11.08.2019)

Art? Krimi? Psycho? Černá komedie? Ani jedno, a přitom vše. Po zhlédnutí mi bylo, jako bych vypil nealkoholické pivo a motal se jak po vyprázdněné flašce whisky. Po obtížném "návratu" z těžkého alkoholického opojení si totiž obvykle nepamatujeme, co jsme vlastně prožívali a viděli. A vy, nealkoholici, chcete-li poznat pocity střízlivějících alkoholiků, nahněte si z láhve ze Studeného bufetu. (... tak mě napadá, zda scénárista při tvůrčí práci také nepožil) (10.12.2010)

Už úvodný rozhovor v metre pripomína slávny „Dialóg rýdzo humoristický“ od Lasicu a Satinského. Absurdný a nenútený humor, ktorý vylúdi na tvári ľahko zvrátený úsmev. Po úvodnej geniálnej polhodinke to už ide značne cez čiaru. Napriek tomu príjemná jednohubka a spomienka na časy, kedy Depardieu ešte nebol rusofilný nadšenec. (04.08.2017)