Studený bufet

Zakládám si na tom, že jsem jiný než ostatní uživatelé a tak bych se chtěl, na rozdíl od ostatních, při hodnocení tohoto snímku vyhnout slovu absurdní. Jenže ono to nejde, protože absurdnější záležitost jsem v životě neviděl. Ale ono stačí přijmout myšlenku, že vrazi nemohou být zavíráni do vězení, aby nezkazili ty nevině odsouzené a hned tento snímek začne dávat smysl. Nožovrah, ženovrah a policejní komisař střílející smyčcový kvintet, jsou zkrátka naprosto skvělou trojicí, která sice občas nikoho nevraždí, ale vysoký stupeň zábavy udrží po celou dobu. (02.12.2014)

Pro mně o silný stupeň lepší než Buzíci, možná pro to, že vynechal dávku zcela živočišného sexu kdykoliv, s kýmkoliv a jakkoliv, kde hlavní představitelé sympatie nepobrali a jako dva pytlíky primitivů byli spíš na ránu. Tady to bylo o nêčem jiném. Místy neuvěřitelně černý humor -opuštěný vysoký nový dům, zvaný Věž, jenž teprve čeká na své nájemníky. A ti teprve přijdou. Již zabydlený Alphons -Gerard, další nový policejní komisař o kus výš, přicházející vrah, jenž hledá útěchu, žena zabitého muže, lékař, co nedopadne dobře...a tak dál a dál. Cynismus, netečnost, sobeckost -to vše zabalené do slupky černého humoru.Ale i ona jednou spadne....výtečné herecké obsazení a skvělý zážitek. (04.04.2014)

Nechápu, co to Pohrobek povídá o morálce a o svobodě, d-corso má zase na můj vkus poněkud vysokou četnost slova „surrealistický“ a vůbec se mi zdá, že bere šnekožrouty nějak moc vážně. To jsou celkem jediné kometáře stojící za přečtení, tedy krom podotknutí Lindiště a první věty od mm13, kterým rozumím bez výhrad. Sám jsem v rozpacích. Uvidím někdy nějaký zajímavý francouzský film (Španěly nepočítám), který by nebyl postaven na bizarním spolčení jakýchsi mužů, k nimž se nachomýtne jakási žena? Anebo proč se mi zdá, že si všechny francouzské filmy na něco hrají? Anebo proč je francouzská filosofie převážně založena na remcání? Anebo proč mám sympatizovat s cizími figurami? Že je jim zima? Co je mi do toho? Anebo proč se ve Studeném bufetu odehrává vše tak náležitě, proč je naruby tak líc? Anebo proč je vražda nejoblíbenějším filmovým motivem? Anebo proč je vlastní diagnóza základním nástrojem poznání? Anebo proč tomu vlastně dávám plný počet? Anebo co má kromě loďky na vodě Studený bufet společného s Mrtvým mužem? „Nech těch hloupostí, žádný dům tu není!“ (24.04.2013)

Toto dílo patří mezi nejosobitější filmové výtvory. Bertrand Blier dokázal převést své kritické vidění světa v jedné z nejoriginálnějších forem zpracování, dosahující až abstraktně absurdních rozměrů. Citové odcizení a lidská samota v pokroku civilizované prosperující společnosti. Atmosféra osamění a prázdnoty je všudypřítomná od bezútěšných kulis, přes temné stíny smutku až po minimalizování emočních projevů. Lidské soužití v sobeckých pocitech neochoty sbližování a respektování života druhých. Strach ze samoty i ze společného života. Strach z únavného pracovního stereotypu i přirozeného přírodního prostředí. Strach, zneužívání, využívání, lhaní, vymlouvání, trestání, zastrašování a nechuti porozumět druhým. Obrazy osvobozují mysl ve svých výjevech představ dotažených až k absurdním tónům rozpadu lidské duše. Pokrytecká morálka v odměření i pochopení rozhovorů. Hlavní postavou příběhu je nezaměstnaný Alphonse Tram (pozoruhodný Gérard Depardieu), poznamenaný noční můrou, apatií, tísnivým pocitem selhání, citovou prázdnotou, touhou přežít a neschopností přiznat si své chyby. Jeho proprietou je kabát, vystřelovací nůž a strach. Druhým do party osamělých zatracenců je policejní inspektor Morvandieu (skvělý Bernard Blier) s jedinou touhou po privátním klidu. A přesto se neváhá zasazovat ve prospěch potřeb společného přátelství zvrácenosti. Trojlístek doplňuje sériový vrah osamělých žen (dobrý Jean Carmet), který téměř nikdy nedokáže zahnat vtíravá vábení vlastního stínu tmy. A v pokornosti se sklání k odpuštění. Z dalších rolí: chladnokrevná mstitelka zavražděného otce (půvabná Carole Bouquet), vystrašený účetní s překvapujícím nálezem ve vlastním břiše (zajímavý Michel Serrault), náruživá vdova v transu nebezpečí Geneviève Léonard (pozoruhodná Geneviève Page), v samotě zardoušená Alphonsova manželka Josyane (příjemná Liliane Rovère), neúspěšný nájemný vrah (zajímavý Jean Benguigui), průvodkyně a hypnotizérka v urozeném stylu zaslouženého trestu (sympatická Denise Gence), podezřelý a nevítaný nový nájemce opuštěné věže (Michel Fortin), svědek a objednavatel netradiční služby Eugène Léonard (Jean Rougerie), či vytrestaný zneužívající lékař záchranky (příjemný Bernard Crombey). Tvůrcům se podařila jedinečná hříčka s dokonalým obrazem osamělosti, citové prázdnoty a lidského odcizování. Strach v absurditách lidského sobectví. Absurdita ve strachu ze života, pochopení a soužití. Jedinečné, vychytralé, působivé, stylové a uhrančivé! Vlastní hříchy a chování nepoměřujeme stejným metrem jako u druhých. (23.09.2016)

Studený bufet zcela oprávněně dostál svému názvu:) Netypická kriminálka, od začátku do konce prošpikována absurdními situacemi, kdy se jedna absurdita kupí na duhou a přesto dává smysl, a pořádnou dávkou černého humoru. Člověku to stejně i tak vlastně připadá reálné a docela i pravděpodobné, že by v dnešní době někdo podobnou situací mohl procházet a jednal by stejně. Ona ta apatie a lhostejnost společnosti je zcela na místě. A zvláště v dnešní době. A... Bože, Carole Bouquet byla tak nádherná... "Už sis někdy všimla, kolik je v metru lidí, kteří vypadají na to, že je někdo zavraždí?", "Bude to poprvé, co uvidím umírat muže." - "Já taky, většinou přijdu pozdě.", "Je zamčeno?" - "Ano, je zamčeno." - "A obtěžovalo by Vás otevřít?" - "Ano, hodně." (27.07.2017)