Volba zbraní

Přestože je to drsná krimi, kde se červenou a inhumací nešetří, jde se do ní snadno zamilovat, protože ten příběh je o lásce. Partnerské, rodičovské i lásce k povolání. Filmu vévodí vynikající Yves Montand, old dog with old tricks, s dokonalým kmotrovským výrazem; hlavním rušivým elementem jeho manželské a koňské idylky je mladý Gérard Depardieu, jemuž role agresivního tupouna taky sedne jako ulitá. Zápletku navíc komplikují policajti, kteří sami mají tolik másla na hlavě, že by stačilo na sušenky pro celou Paříž. Děj je nepředvídatelný, ale přehledný, hudba Philippa Sarda jemná a bez přídavku patosu a pointa… tahle zbraň prostě míří přímo na srdce. (13.05.2013)

Výborná a nekompromisní francouzská škola akčního kriminálního filmu. Hrdiny tu pak jako obvykle nejsou lidé obyčejní, ale grázlové a policajti. Čestní, bezskrupulózní, ambiciózní, poctiví, zkažení, milující, stateční, zbabělí a mohl bych pokračovat.  A je jedno ke komu si daný přívlastek přilepíte.  Corneau nepředstavuje černobílé a šablonovité hrdiny, ale složité charaktery, jež si sympatie diváka získávají (nebo je ztrácejí) postupně.  Depardieu jako mladý cholerický bouřlivák, který nejde pro ránu ani výstřel daleko, nicméně  pod maskou drsňáka se celou dobu skrývá milující otec a vlastně velmi čestný muž.  Montand,  bývalý mistr zločinu, avšak už unavený honbou za dalším "dobrodružstvím", chce svůj klid a dožít spokojeně život se svou milovanou ženou. Okolnosti jej však donutí oprášit staré zvyky a  co se v mládí naučíš...  Galabru a Lanvin, střet starého a mladého, zkušenost versus ambice. Zatímco jeden už dávno ví, že rybář je vždycky trochu cítit bahnem, tak druhý svou dychtivostí způsobí tragédii.  Výborné ve všech ohledech, Depardieu pak na sebe  strhává pozornost největší a jeho choleričnost skvěle kontrastuje s vyrovnaným klidem Montandovým.    Jejich střet však odhalí, kým oba ve skutečnosti jsou a že se vlastně od sebe příliš neliší.  A zrcadlově se totéž odehrává na druhé straně zákona i Galabru a Lanvin se dočkají svého "rozhřešení".  Otec a syn, mladší a starší verze téhož člověka? To nechť si každý přebere sám, já sazím plnou palbu. (14.11.2022)

No jo, Gérard, tady ve svých 34 letech hrál jak tornádo k nezastavení, jó to měl ještě kondičku, že jsem se nestačila divit. Roli neměl moc vděčnou, ale zahrál jí se vší parádou, ponořil se do ní cele a nakonec i to jeho vnitřní ukryté skutečné já, ke konci vyplulo na povrch. Herecký koncert, ale ne jen on ho předvedl. Yves Montand působil také tak, že bych k němu měla zcela jistě určitý despekt, podle toho jak jednal s druhými. Pravdou je, že jsem moc se těšila na Catherine, kterou považuji za jednu z vynikajících francouzských hereček své doby, ale měla jsem pocit, jako by tam toho prostoru se projevit neměla až tolik. Jinak díky za takové filmy, které jsou jasným svědectvím poctivé herecké a filmařské práce. Někdy mám takový zvláštní smutek na duši, že nejen fotbal, ale i filmy se hrály, protože to ty lidi vážně bavilo, konta byly na druhém místě, ale jak je to dnes....... (04.12.2014)

Pečovat ráčili každý o svou růži, ale není bez trnů, neschová se, cesta osudu. Špatná volba strany trefila nejvyšší cenu lidských priorit. Zhasla urozenost paní Kateřiny. Zbrklá střela nezabránila, zasáhla srdce domova jeho lordstva, páně Montandova, a Gérard Depardieu - to je vyjukané, toulající se štěně, co si tlapky umazalo od červené, nežádoucí krve. (16.10.2017)

Možná poněkud zdlouhavá, ale jinak stará dobrá francouzská kriminálka příběhově založená na "prvku osudovosti" se zuřivě impulzivním Depardieurem ve vedlejší roli. Upoutal mě kontrast průměrnosti až chudoby v podobě šedivých a neosobních paneláků s venkovským sídlem monsieura Montanda. Krásná ústřední skladba Philippa Sarda. (04.11.2013)