Volba zbraní

No jo, Gérard, tady ve svých 34 letech hrál jak tornádo k nezastavení, jó to měl ještě kondičku, že jsem se nestačila divit. Roli neměl moc vděčnou, ale zahrál jí se vší parádou, ponořil se do ní cele a nakonec i to jeho vnitřní ukryté skutečné já, ke konci vyplulo na povrch. Herecký koncert, ale ne jen on ho předvedl. Yves Montand působil také tak, že bych k němu měla zcela jistě určitý despekt, podle toho jak jednal s druhými. Pravdou je, že jsem moc se těšila na Catherine, kterou považuji za jednu z vynikajících francouzských hereček své doby, ale měla jsem pocit, jako by tam toho prostoru se projevit neměla až tolik. Jinak díky za takové filmy, které jsou jasným svědectvím poctivé herecké a filmařské práce. Někdy mám takový zvláštní smutek na duši, že nejen fotbal, ale i filmy se hrály, protože to ty lidi vážně bavilo, konta byly na druhém místě, ale jak je to dnes....... (04.12.2014)

Občas se mi filmy s délkou nad dvě hodiny trošku táhnou, ale tento si po celou dobu udržoval svižné tempo. Montand, Depardieu i Calabru, v pro mě nezvyklé vážné roli policisty, podali excelentní výkony, Deneuve temnější děj sem tam rozjasnila svou krásou. Jednání postav se mi v druhé půlce filmu občas zdálo mírně přitažené za vlasy. U psychopatického Mickeyho se těžko dalo něčemu divit, Montandova postava však působila tak seriózně a vyrovnaně, že jsem na jeho konáním někdy kroutila hlavou. (08.02.2020)

Svůj komentář bych strukturoval jako znevažující plagiát komentáře Enšpígla, který k plagiátorskému znevážení přímo vybízí svým exaltovaným stylem. „Něco tak osudově nudného už sem dlouho neviděl, ach ne tak strašně krutý a přitom tak strašně nudný na vnímání, těžce, skutečně velmi těžce mě tenhle film nudil, některé scény mi srdíčko málem zastavily na pěkně dlouhou dobu, jindy mi bylo zase do pláče...podobné filmy se dneska naštěstí už netočí, filmy při kterých nudou skoro nedýcháte, pláčete pláčem a umíráte smrtí… obrovský podíl na mém neskutečně slabém prožitku mají všichni, ale především neuvěřitelný suchar Corneau, který mě svým "fatalismem" málem fatálně umučil...“ , aneb vše má dvě stránky, pro někoho to může být vrchol blaha sledovat tenhle film, pro někoho vrchol utrpení. Jsou filmy, při kterých čas nevnímáte, a máte pocit, že letí a pak naopak jsou filmy, při kterých těžce supíte a říkáte si, že čas se hrozně vleče a přemýšlíte o tom, že se vším seknete... tohle byl pro mě druhý případ. Jediným světlým bodem této těžké suchařiny, při které sem strávil dvě hodiny (které ale byly jedny z nejdelších, co sem zažil), je Gerard Depardieu, který tuto hrůzu činí alespoň malinko snesitelnou. Potom je tam ještě jeden pěkný záběr u moře na pláži s rozbouřenými vlnami. Ale kdyby šel vrátit čas, tak si tuto ukázku francouzské drsné kriminální školy nechám ujít. Neustále natahované nic, příšerní herci ve vedlejších rolích v tuctových reáliích. Z ústřední trojice, jediný, kdo měl co hrát, byl GD, krásná CD tam spíše jen statovala a YM jen dosluhoval a také neměl příliš co hrát, jejich lovestory nepůsobila moc věrohodně. Celkově absolutně šedivý průměr, který byl ale tak zdlouhavý a nezáživný, až mě vážně strašně zprudil, a to tak, že mě donutil napsat tento zpruzelý komentář, fuj. Na závěr musím dát opět za pravdu Enšpíglovi, když píše, že na Volbu zbraní jen tak nezapomenete… ano nezapomenu, ale pokusím se. (16.05.2011)

Hned od první minuty je zřejmé, že tohle nemůže dobře dopadnout, zvlášť pokud je Mickey živý. Zatímco ten již žádnou volbu nemá, Noël ji paradoxně pomocí Mickeyho získal a rozhodl se nejít ve svých starých stopách. Přestože se střihem kriminálka blížila tvrdému stylu sedmdesátých let a snažila se o návaznost, už to přece jen takové nebylo. Sedmdesátky jsou prostě ještě o level výše, marná sláva. Perfektní výkon Yvese Montanda. (16.05.2010)

Vyspal se s dívkou, která byla fajn, ale dál se o ni nezajímal. Ani o dcerku. Ale když maminka skočila pod vlak, rozleželo se mu to v hlavě. Utekl z vězení, zabil dva policisty, které zabít nemusel, a jednoho syčáka, což asi musel. Při pokusu o zatčení v sebeobraně střílel po ošklivé policii. Aby měl na hračky pro dceru, vyloupil benzínku a banku, přičemž byl zbaběle postřelen ochrankou. --- Ach, jaká to jímavá postava, jaký osud! Jakkoli hluboko se noříme do jejího nitra, jen stěží nacházíme uspokojivé odpovědi. Byl obětí? Nebo snad zločincem? Či jen tak nešťastně bloudil životem? Proč se do toho policie tak urputně a necitlivě míchala? Každopádně je to smutné... --- Pokud jde o mě, nepřipadá mi smutný ten příběh, nýbrž mravní relativismus, kterým je nasáklý. Svět je vážně popletený, když pohnut a zadumán řeší takové... nic. (21.03.2013)