Otec a otec

Richard a Depardieu byli skvělá komediální dvojice. Díky nim se v Otec a otec vytvořila krásná rovnováha – není to ani příliš bláznivé jako některé Richardovi filmy, ale ani příliš vážné, jako některé filmy Depardieuovy. Oba aktéři dokázali uvěřitelně podat lehce neuvěřitelnou historku o dvou chlapících, kteří se vydávají hledat svého potomka. Jejich cesta není jen výprava za ztraceným synem, ale také výprava za smyslem vlastního života (napsané to zní pateticky, zahrané ani trochu!). (13.08.2005)

No trochu jsem váhal mezi 3 a 4, ale ty 3 by asi nebyly fér, když je dávam průměrným romantickým slaďákům, u kterých se určitě tak nezasměju. Tedy ne že bych se válel po zemi bez přestávky, ale humorem se tu docela nešetřilo. Samozřejmě většina je postavena na rozdílu hlavních charakterů, což je sice provařené téma, ale když je takto v luxusním podání težko se mu odolává. Richarda moc nemusím, ale byl tu docela roztomilý, a Deardieu ... ten chlap má prostě šmrnc o tom žádná. (29.11.2009)

,,Pignone, takova hlavicka ..... to chce techniku... " :) Skvela komedie tria Veber , Richard, Depardieu! Roztrzity, nesikovny a dobracky Francois Pignon a chlapacky, razny Jean Lucas.Vzdy me pobavi, jak Richard ve svych rolich Depardieua vytaci. Ja bych to nevydrzel :) Film je plny humoru, vtipnych gagu, i citu. Krasna hudba. (17.12.2009)

"Vy chlastáte, on chlastá. Copak všichni ti co chlastaj, jsou vaši synové?" Po velkém úspěchu filmu Kopyto, bylo jasné, že se trio Pierre Richard, Gérard Depardieu a Francis Veber opět sejde. Scénář díky vhodně zabudované kriminální zápletce zaručuje dobré tempo a dramatičnost. Příběh je vtipný, gagy nejsou zatíženy balastem, film má odpovídající rytmus. Především, ale přesvědčil Depardieu jako tvrdas se sametovou duší. Opět vytahuje své velké výrazové trumfy- cituplný pohled, jemný úsměv a výbušnou hektičnost. Dabing je bezkonkurenční Petr Oliva na Richarda a Miroslav Moravec (vyjímečně, ale vhodně) na Depardieua. "Čau mládeži! Zírám. Nja, ty kytary jsou senza. Skupina jako noha, to je žrádlo, co?" (20.11.2023)

Kdybych měl vybrat po Blbci k večeři svůj nejoblíbenější film od mistra Vebera (a pominout Může z Acapulca, kde se podílel jen na původní verzi a nechal se vyškrnout z titulků), váhavě bych vybral asi právě Otce a otce, který možná ještě kapánek (ale je to vážně těžké.:D) překonává předchozí srdcovkovou spoluprací Depardieua+Richarda+Vebera Kopyto (a Hračku...a Blondýny...ach je to těžké, tolik srdcovek.:D) Když se ztratí puberťák Tristan a pravý otec je bábovka, vzpomene si matka, že tehdy chodila ještě se dvěma chlapci. Na scénu tedy přichází investigativní novinář, drsňák a rváč Lucas....a citlivý na deprese trpící opuštný  Pignon žijící s matkou, neúspěšně pachájící sebevraždy...Je to také první postava, kterou kdy Veber jako Pignona pojmenoval....a musím říct, že to je vedle Pignona z Blbce určitě můj nejoblíbenější Pignon a rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších postav Pierra Richarda. Tohoto plachého, milého poetického pána si prostě nejde nezamilovat. Kdekdo v sobě asi má kus citlivého Pignona. Ale zároveň śe mu ani nejde nesmát  a výrazy Pierra při pláči nebo na potvoru propuklém smíchu jsou prostě k nezaplacení (:D)  Už Kopyto je dost postaveno na kontrastu hlavní dvojice a ve druhém plánu se ve svém letním dobrodružství zabývá  otázkami existence štěstí a smůly. a kam až může  smůla člověka zavést.  Otec a otec už ale na kontrastu hlavních postav vyloženě staví, ale funguje to naprosto stoprocentně. Ano, tady sledujeme opravdu neskutečný střet povah (Neplač chlapče, chlapy nepláčou - Jen se vyplač, to ti udělá dobre)/Střet dvou, co se vzájemně trochu nasírají (Máme styčný body - Jaký styčný body? Vy chlastáte, on chlastá. Copak všichni ti, co chlastaj jsou vaši synové?), ale v oba nadchla představa, že by mohly být otcem, pro svého nezdárného chlapečka by se klidně i přetrhly....a kvůli své přehnané snaze a neznamé pravdě  občas tápou (Řekněte mu třeba: my jsme tvůj otec.)  Ale oba by chtěly být otcem a to možná tím nejlepším. A pán Pignon si tím třeba může i něco vyléčit...Třeba je to jeho druhé já.:D (ne tak přišlapnutý a víc svobodný.)....Ve druhém plánu se zde totiž vlastně řeší celková  role otců a Pierrova vzpomínka na házení dopisů otcovi do koše je až dojemná....Otec je otec zkrátka vzacné spojení  jemného humoru, ,rodinné linky...i trocha toho příjemně podaného  sentimentu a chápajícího pohledu na citlivé lidi dohromady.  Hudba Vladimira Cosmy tradičně ani nepotřebuje komentář. Naposledy tento jemný skvost viděn dva dny před  loňským Štedrým dnem na ČT 2. (15.07.2022)