Otec a otec

Další vynikající komedie z dílny Francise Vebera, tentokrát nás dokázal situovat do situace, kdy matka vyšle dva údajné otce aby našli svého syna. Oba samozřejmě souhlasí aniž by tušili že se jedná o tutéž hledanou osobu. Nastává tak vodopád komických situací, není nouze o rány pěstí a ke slovu se dostanou i Depardieho známé hlavičky. Zjišťuji že s přibývajícím počtem repríz je takhle komedie čím dál tím lepší. 80% (18.09.2007)

Nedávno som si pozrel americký remake tohto snímku, ktorý bol natočený v roku 1997. Volalo sa to "Deň otcov" (Fathers´Day). Hlavné úlohy v ňom stvárnil nudný Robin Williams a neznesiteľný Billy Cristal. Réžie sa ujal Ivan Reitman. Pôvodný francúzsky film "Otec a otec" (Les compéres) z roku 1983 nie je síce žiadna geniálna kultová komédia, ale oporti americkému remakeu je to hotové umelecké dielo. Pierre Richard a Gérard Depardieu na rozdiel od svojich amerických kolegov boli skvelí. Predovšetkým na základe porovnania oboch filmov prideľujem titulu "Otec a otec" štyri hiezdičky. **** (31.05.2020)

Táto herecká konštalácia na mňa pôsobí doslova orgasticky.Podobne som si to užíval pri Gabinovi a Delonovi,hoci po umeleckej stránke sa to,samozrejme,nedá vôbec porovnávať.Depardieua milujem(ako herca,nie som gay)a Pierre Richard je pre mňa taký typický symbol novodobej francúzskej komédie s prvkami grotesky, na ktorú som dosť zaťažený.Bolo by naozaj dosť čudné,keby sa títo dvaja géniovia nestretli v spoločnom filme.Kĺudne ich mohlo byť viac. (11.01.2019)

Zcela otevřeně přiznávám, že Francis Veber to se mnou umí, já mu vždycky sednu na lep a nechám se vtáhnout i unést.. Příběh matky, které z domova utekl nezletilý syn, mě rozesmál, to její řešení bylo vskutku pikantní.. Ovšem novopečení tatínci v podání Pierra Richarda a Gérarda Depardieua jsou báječní, těm dvěma to spolu šlape jako švýcarské hodinky.. Úsměvný závěr mě vyloženě potěšil.. (23.10.2022)

V 70. a 80. letech se u nás hodně chodilo na Pierra Richarda. Člověk si tady připadal jako blázen, a tenhle každým coulem sympatický kudrnáč mu dodával uklidňující pocit, že i v daleké Francii je na tom někdo podobně. A k tomu ještě dokázal člověka slušně rozesmát, což se cení vždycky. Z jednoho i druhého důvodu vidím proto tyhle filmy jako nadčasové. Pamětník je zároveň taky rád lehce nadhodnotí, a to bez přílišných výčitek svědomí - nostalgie mu už takto velí. Otec a otec možná není úplně nejlepším filmem Velkého blondýna, ale já ho mám nejradši. Vzpomínka na skvělý rok 1986 (osmnáct je vám holt jen jednou), na návštěvu krnovského kina s přáteli (dávno zmizelými v propasti času), a konečně na samotný film (myslím, že je fakt dobrý) - to všechno dělá svoje. [Dokonce si dodnes pamatuju na předfilm: Byl o Haileyově kometě. Zpívali tam něco jako "blíží se kometa, bude konec světa". Moc pěkné představení to bylo léta onoho, jen co je pravda.] (01.05.2007)