Danton

Toto je v pravdě syrové dílko ze syrové doby, kdy ve Francii žádná hlava neseděla na krku dost pevně, a to ani ta královská. Když už si totiž dovolíte useknout hlavu i Bohem byvolenému králi, může vám být jedno už úplně všechno, do Pekla stejně zahučíte, ať děláte co děláte. A tak musel přijít prcek z Korsiky a ten je do toho Pekla poslal všechny...to už ale jinde jsme. Danton je film o strachu, revoluci a přátelích, kteří tě zradí...70% (24.05.2014)

Dělat z Dantona hrdinu a z Robespierra padoucha je hodně laciné. Soud s Dantonem bych spíše přirovnal k politickým procesům v 50. letech, kdy komunisté věšeli své spolustraníky. Čili svině se zbavovaly sviní. Film sám se místy až příšerně táhne a já měl neodbytný pocit, že vše je točeno výhradně pro Francouze, případně pro ty, kteří se o události kolem Francouzské revoluce zajímají. Pozornost tak udržují jen výborný výkon Gérarda Depardieu a strhující projev Wojciecha Pszoniaka v roli Robespierra, který svého francouzského kolegu v mých očích přehrál. 50% (21.07.2015)

Gerard Depardieu ve své nejlepší formě, jako vyžilý revolucionář je prostě fantastický . Jestli nemáte rádi politická dramata, kde se hodně konverzuje, asi DANTON nebude nic pro vás. Ti ostatní ocení zajímavý pohled do zákulisí významné etapy francouzské historie, kdy revoluce začala požírat své děti a hlavní představitelé revolučního hnutí šli postupně pod gilotinu zásluhou politických intrik. Velmi poučná podívaná, při které si člověk uvědomí, že se lidé se nemění a politikaření a nečisté intriky jsou nesmrtelné. (24.08.2003)

Nějak se to zvrhlo... Kyselé hrozny sladké Francie očima Andrzeje Wajdy aneb jak se dělá revoluce. Země Galského kohouta to nejsou jenom croissanty, Provance, Eiffelovka a Notre Dame de Paris, ale taky období konce 18. století a krvavá lázeň, kterou si moderní historikové navykli označovat nevinně vyhlížející zkratkou VFR. Geniální zpracování velmi vděčného tématu zdobí především naprosto strhující výkon Gérarda Depardieu a mistrovské zachycení ducha doby. Doslova tak můžete cítit onu zlověstnou atmosféru, ve které to máte ke gilotině stejně daleko jako k olivové ratolesti. Liberté, égalité, fraternité nebo také kdo nejde s námi, jde proti nám. Vedle "úspěchů" Výboru pro veřejné blaho pak vypadá řádění samotného hraběte Drákuly jako nevinná strkanice na pískovišti. Slovo vlastenectví v sobě ještě nikdy neneslo tolik odpornou pachuť bezbřehého fanatismu a zbabělosti. Ale co, když se kácí les, lítají třísky, že? Třikrát fuj, pánové! (14.08.2007)

Hodně "upovídaný" a místy trochu zdlouhavý snímek, na němž je patrné, že se jedná o divadelní adaptaci a na jevišti to musela být ještě daleko působivější podívaná. Přesto se podle mého názoru jedná o historicky věrné ztvárnění vnitřních bojů během Velké francouzské revoluce s důležitou výpovědní hodnotou. Gérard Depardieu zde navíc exceluje v jedné ze svých nejlepších rolí! (04.09.2011)