Utečenci

Říká se do třetice všeho dobrého a tento film je toho nejkrásnějším úkazem. Francis Veber postavil potřetí a naposled před kameru komediální duo Pierre Richard a Gérard Depardieu a opět o chlup překonal své dvě geniální předchozí komedie. Uprchlíci je krásný příklad toho, jak z té nejbanálnější zápletky lze vykouzlit takřka dokonalou komedii s dojemným příběhem, při které se budete neustále smát a zároveň plakat dojetím. Moje hodnocení 85%. (08.12.2016)

Francouzi vládnou komediím, ať si říká kdo chce co chce. Komedie Uprchlíci je zároveň jedinečná tím, jak dokáže diváka strhnout svým situačním humorem a zároveň dojmout, k čemuž pomáhá i hudba. Herecké výkony netřeba komentovat. Tento kousek mi skutečně uvízl někde hluboko vevnitř a stále se k němu rád vracím - relax jak nikdy :) (04.06.2013)

Film z vás ty slzy prostě vymáčkne, je jen otázkou, zda to bude díky geniálně bláznivýmu humoru a nebo citlivě dojemnému příběhu. Takovouhle bizarní kombinaci můžou zvládnout jen skuteční frajeři. Francis Veber, Pierre Richard, Gérard Depardieu a hudební mág Vladimír Cosma jsou ale přímo neskuteční frajeři, protože to zvládli takovým způsobem, až je jednomu líto, že do téhle "uprchlické" party nepatří. (07.10.2007)

Uprchlíci jsou nádherný film, asi jako plno filmů z Francie, které tam vznikaly v 70. a 80. letech. Do pokoje mi přinesl neuvěřitelně krásné emoce. Radost, smutek..přátelství. Tak krásné zážitky se prostě nedají zapomenout. Tak také vím, že nikdy nezapomenu na takovéto filmy a vždy pro mě budou mít velký kus v srdci. (14.06.2012)

Nostalgie po osmdesátých letech, kdy se filmová naivita ještě nemusela nutně snoubit s blbostí – na to dnes, v době pokročilé sofistikovanosti, moc často nenarazíte. Ale možná že v osmdesátkách taky ne a Depardieu, Richard, Veber (a Cosma) jsou prostě frejři, kteří to tenkrát takhle dávali. Na kostřičku historky o bankovním lupiči, kterého si vybere jiný jako rukojmí, sotvaže opustí bránu vězení, tvůrci rozvěsili slušný počet vtipných scének typu „senilní zvěrolékař léčí průstřel nohy“ či „blbec s punčochou přes hlavu odjišťuje granát“; přerušují je vlastně jen ty dojemné, které nepřeváží a dokonale fungují. Richard, jehož polohu v „sólových“ filmech alespoň v mých očích často opouští tragikomická rovnováha ve prospěch čistě tragické (takže nepřipomíná Krustyho jen účesem), má v Depardieuovi vhodného vyrovnávacího parťáka. Největším frajerem pro mě přes veškerou chválu zůstává představitel bankovního ouřady, kterej zřejmě bez jakýchkoliv triků zručně pověsí lup na zářivku. (16.06.2012)