Utečenci

Já mám nohy z tvarohu! Podle mého soukromého názoru jeden z nejlepších filmů Francise Vebera i Pierra Richarda (o fous před JSEM NESMĚLÝ, ALE LÉČÍM SE), který odstartuje dnes již legendární scéna s nepovedeným přepadením banky. Drsný Gérard Depardieu ve vedlejší roli, za roztržitým Richardem herecky vůbec nezaostává a vyloženě s ním kontrastuje. Dojemný, ale i velmi vtipný snímek, který pohladí. (18.08.2022)

Taková pěkná, klasicky bláznivá francouzská komedie s Pierrem Richardem v roli šílence Francoise Pignona a Jeanem Depardieuem v roli Jeana Lucase. Jean je propuštěn z basy, a ačkoliv se chce stát spořádaným občanem a nevrátit se ke starému řemeslu v podobě přepadávání bank, tak mu to stejně komisař Duroc moc nevěří, zato však jeho mladší kolega si myslí, že nelže, na což mu Duroc odpoví "ty drž hubu a jeď". Co se však nestane, Jean se nešťastnou náhodou stane svědkem bláznivého přepadení banky, které se snaží provést nebezpečně šílený Francoise, který přehazuje pytel z penězi přes přepážku tak dlouho, až zůstane viset na zářivce, takže o humor při sundávání nebyla nouze. Avšak během té doby stihnou přijet policajti a tak si Francoise bere za rukojmího nebohého Jeana, který nakonec přistoupí na jeho hru a venku si před policajty dokonce vymění role. V autě jej však Francoise postřelí a tak musí vyhledat doktora - pomateného veterináře, který by nechal Jeana raději utratit. Mezitím Francoise vypráví Jeanovi svůj příběh, že je tři roky bez práce, je vdovec a má doma šestiletou nemocnou dceru Jeanne, která navíc nemluví. A tady začíná ta trochu dojemnější část s citovým vydíráním, které mi tu srandu a pobavení trochu kazilo. Pak je tu zápletka s padělateli dokladů, které navštíví na Jeanův tip Francoise, ale nakonec se stane jejich vězněm, avšak Jean jej dost akčním způsobem osvobodí. Jeanne je mezitím v péči Jeana, docela si jej oblíbí, a tudíž nechce, aby odešel a dokonce promluví a řekne to nahlas. Přesto Jean odejde a Jeanne se rozhodne pro útěk od svého otce, což celou věc zkomplikuje. Oba jsou tedy na útěku před policií, skrývají se v parku a sledují, jak malá Jeanne skončí v dětském domově, kde ji však není dobře. Naši dva hrdinové ji však za křiku ostatních dětí osvobodí, zavedou k podnapilému doktorovi, nakrmí a rozhodnou se v přestrojení za postarší manželský pár utéct do Itálie. Po patáliích s nevolností a ufouknutou parukou se jim to nakonec povede a Jean se chce vrátit, nakonec však pár dní zůstane. Nejvíce mě asi pobavila hláška, kdy komisař navštívil Jeana v jeho skromném bytě, kde chyběla žena a tak mu navrhoval, aby se oženil. Na to mu však Jean odpověděl "když mě nemůžete dostat do vězení tak mě chcete oženit?". Myslím si, že podstatu manželství tím vystihnul perfektně. Takže celkem svižná francouzská komedie s trochou toho dojemného prvku v podobě trpícího dítěte, se kterým to však nakonec dobře dopadne. (16.06.2022)

Ze začátku hodně humorné (Richardovo odjišťování granátu mě rozesměje jen si na to vzpomenu), někde ve 45 minutě to sjede do až slzotvorného smutného dramatu, ale na konci už zase nastoupí humor s několika výbornými scénami (Richardova paruka) a hláškami ("A co teď, mám porodit?"). Ono teda obecně, když to tak vezmu, je to dost smutná komedie. Právě pro tu jakoby rozpolcenost - komedie/drama, nedávám plný počet, ač to obecně není vůbec špatný film a rozhodně patří mezi Richardovy (nej)lepší zářezy. (12.01.2010)

Kdykoliv vidím pokusy udělat něco, co se kdysi povedlo znovu (v tomto připadě spolupráce dvojice Richard-Depardieu) už dopředu doufám, že to nedopadne katastrofálně, ale bohužel ve většině případů to tak je. Jak se mi ulevilo, že u Uprchlíků to vyšlo. Po úspěchu Kopyta z r. 1981 se také tato komedie kvalitně povedla a byla to zase neskutečná zábava. (10.12.2009)

Při vykrádání banky bych byl asi podobně úspěšný jako Francois Pignon, ale to není ten pravý důvod, proč mám Uprchlíky rád. Ono se totiž málokdy podaří namixovat komedii, kriminálku a drama do takového celku, aby se divák zasmál a přitom byl napnutý, jak to vlastně dopadne. Uprchlíci jsou důkazem toho, že to jde, i když si vzpomínám, že v mládí jsem se u tohoto snímku bavil mnohem víc, než při včerejší repríze. Avšak jeden primát musím tomuto snímku přiznat - vystupuje v něm postava potrhlejší, než Pierre Richard ve své nejroztržitější formě. Zdravím, doktore Martine a ne, děkuji, nechci utratit. (11.06.2013)