Utečenci

Musím se přiznat, že mě mnohem víc zaujala tragická část filmu. Ta komediální byla taky fajn, ale přece jenom... Hm, celkově jsem byla spokojená. Pobavila jsem se (veterinář a hlavně převlečení za rodinku, to bylo k popukání), taky jsem si poplakala (když Jean usnula u zraněného Lucase), ale bohužel mi opravdu vadí projev Pierra Richarda a to mi nedovolí jít na víc jak silnější tři. (10.12.2009)

Utečenci sú zrejme najvážnejším filmom z Veberovej tvorby. Majú najhlbšiu myšlienku a činy hlavných protagonistov môžu mať až strašné následky. Ale neprestávajú si zachovávať to klasické veberovské kúzlo humoru, komických situácií a v dobrom slova zmysle-idiotizmu. Zo začiatku mi to až tak humorné neprišlo, Lucas-Depardieu opúšťa loch a chce začať nový život. Ale náhoda z neho spraví rukojemníka Pignonovy. Zbrklému, pomaly premýšlajúcemu, ale dobrosrdečnému chlapíkovy. A práve tu začína dej ako na hojdačka. Pár skvelých pasáži a potom BUM, jedna slabšia. A takto turbulentne to pokračuje asi do 70%. Potom sa ale stalo čosi záhadné, zrazu som si obe postavy strašne oblúbil a začal im v úteku fandiť. Lucas sa zmení od drsňáka k pohoďákovy a takýto charakter mi oveľa viac sedí popri bláznovsti Pignona. Koniec som si už naprosto užíval a vychutnával záverečnú scénu spolu s prekrásnou scenériou. (20.11.2013)

Nedělnědopolední oddychovka, předkrm před nějakým skutečným filmovým obědem, bazének, ve kterém si musíte smočit nohy, než si budete moct v něčem opravdu zaplavat, lehká, nekomplikovaná komedie, kde se nehledí na detaily a jedinou podmínkou, přes kterou nejede vlak, je povinný happy end. A tak spolu zůstali, a jestli neumřeli, žijí v Itálii jako tatínek a tatínek dodnes. (12.03.2017)

Pierre Richard je jedním z nejznámějších francouzských komediálních herců, ale až na tuhle výjimku mi nikdy nepřirostl k srdci ani zdaleka tak jako Louis de Funés. Tento film jsem viděl před dobrými deseti lety, a vím, že jsem si ho moc užil. Nevím, jak by se mi líbil teď, ale je to jeden z těch, na které již koukat nechci, abych si nezkazil dojem, protože vím, že by již tak silný nebyl. (09.01.2011)

Jeden z najoriginálnejších scénaristov Francis Veber, duchovný otec Françoisa Pignona (dedič tuláka Charlieho), si hravo poradil aj na režisérskom poste a nezaostal za Yvesom Robertom, režisérom série o blondínovi. Obzvlášť mu vyšla trilógia Kopyto, Otec a otec a Utečenci, v ktorej spojil Pierra Richarda a Gérarda Depardieu, dvoch famóznych hercov. Ten prvý hrá celým telom, je z rodu Funésa, len na rozdiel od funesovských hrdinov je tak trochu hračkou v rukách nemilosrdného osudu, teda Vebera. Funes dej určuje, Richard na dej reaguje, ale pozor! nie je to žiadny blbec, ako napríklad inšpektor Clouseau. Francois Pignon je v podstate génius. Depardieu hrá očami, je z rodu Gabina. A spolu to medzi nimi iskrí a horí. Jeden z najoriginálnejších scénaristov tak vytvoril jedno z najoriginálnejších hereckých spojení. Ak k tomu prirátame hudbu Vladimira Cosmu, vyjde z toho naozaj fantastická trilógia. To, že je neopakovateľná, sa ukázalo, keď Veber spojil Depardieua so Jeanom Renom vo filme Drž hubu. Tam hral skôr toho Pignona, aj keď sa tá postava volala ináč. Reno je skvelý, ale dvojica D plus R bola jedinečná. Ešte slabšie to vypálilo s tou Osinou. Ak by ste sa ma opýtali, ktorý film trilógie mám najradšej, bolo by to, ako keby ste sa matky opýtali, ktoré zo svojich troch detí má najradšej. Alebo lepšie - ako keby ste sa syna opýtali, ktorého zo svojich troch otcov má najradšej. (26.07.2020)