Pápežov exorcista

Standartni vymýtací horor a historické drama s absurdní zápletkou vyzdobený krví. Odehrává se v 15. století. Film je nezapamatovatelný přestože Russell Crowe odvedl perfektní práci v hlavní roli vatikánského exorcisty. Bude hlavní host na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde se na jeho počest bude promítat jiný starší film. (08.06.2023)

„Exorcismus prosperuje, dokud ďábel pikle kuje.“ Pekelný puch, u verbala vzruch, síra versus kadidlo a pochybnosti o svéprávnosti posedlých. To vše v přímém přenosu, neb „skutečný otec Gabriele a skutečné zápisky“ (ten flanďák měl teda fantazii). Zbytečně se však netěšte, že ve vatikánské aréně Gladiátor natrhne prdel samotnému Luciferovi. Kdepak. Vládce pekel nikdy nikoho neposedá osobně. V exorcistických filmech odjakživa jen přizdisráčsky kuje pikle zpoza kotle a do předem prohraných bitev s Bohem posílá jen samé druhořadé ocasy. Dnes to odskákal sluha Asmodeus, v pekelné hierarchii až čtvrtý (!) princ v pořadí. OKÉNKO ZPOVĚDNICE: [][] Čeho se bojí lidi víme. Ale čeho se nejvíc bojí ďábel? ϢΨϢ Že někdo příjde na způsob, jak ho definitivně zničit (nápověda: peklo vymyslela církev). ϢΨϢ Že nějaká čertice začne šířit pomluvy, že Lucifer je gay. ϢΨϢ Že ho Russel Crowe přestane milovat. [][] Jo a podle vícero pramenů je kozel Asmodeus  i „rozbíječ manželství“, takže ke třem ateistickým hvězdám pro sichr přihazuji i čtvrtý otčenáš. Abych pak neměl doma s Faustkou peklo :-)). A vůbec, posedlý kardinál, jezuité celá staletí (!) ve službách Satana a chlupatý ocas, co klepe na zadní vrátka Vatikánu. Dámy a pánové exorcisti, kdo z vás to má? (16.05.2023)

S exorcismem to máte úplně stejně jako s tranzistorama. Prostě si nějaký labilní, psychicky narušený, hormonálně destabilizovaný či po pozornosti toužící mentál usmyslí, že je v jeho těle někdo jiný, a místo, aby jej nahnali k psychiatrovi, endokrinologovi nebo mu pořádně nařezali, pozvou k němu nějakého zpohádkařeného živnostníka a institucionálního demagoga, který učeně pokývá hlavou, protože z toho má perfektní píárko mezi blahoslavenými nebo sto litrů za kompletní seanci, a zasvěceně řekne: „Hm, hm, moribundus! Ta zlá cizí entita okamžitě musí ven!“. Načež jeden vytáhne krucifix a almanach osvědčených fantasy básniček, druhý skalpel a učebnici destruktivní chirurgie, a hurá, jde se vymítat! Jediný rozdíl je pak v tom, že jeden pacient vypadá jako Marilyn Manson před tím „odborným“ zákrokem, druhý až po něm. No řeknu vám, já se tedy moct celé dny válet, kroutit hlavou o tři sta šedesát, mluvit uhrančivým basem jako jen lehce nachlazený zpěvák kapely Canibal Corpse, libovolně pohazovat lidmi, chcát si do postele, prcat všechno, co se ke mně přiblíží, strašit dementy a vůlí přesouvat nábytek a někdo mě toho zbavit, taxi ho hned po tom zdeformování najdu, rozšmelcuju mu držku a striktně požaduju přišít toho čuráka zpátky! Největším problém vymítacího žánru je to, že hned při svém vzniku nastavil laťku na nepřekonatelnou úroveň naprosté dokonalosti a už prvním filmem totálně vyčerpal veškeré fičury a vyfikundace, které ono pohádkové Rituale Romanum skýtá. Tudíž cokoliv někdo od té doby natočí, je až na světlé výjimky, prostě jen ubohým plagiátem Exorcisty. A tenhle Vymítačův papež, ups, pardon, taxe vlastně bude jmenovat až dvojka, František Černý dozajista potřebuje dalšího štěka, je, jak jinak, naprosto ubohým plagiátem Exorcisty. Prostě se úplně vysrali na scénář, jen vyměnili posednuté pohlaví a bububarák, nesystémově kuchli z Exorcisty akční sekvence a celé to podložili, aby se hajzl tolik neviklal a věřící Tomášové si samým napětím cucali konce krucifixů, jakože skutečně skutečnými trampotami skutečně skutečného a údajně nejslavnějšího demagoga, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct Dänikena První římskokatolické a.s. s parádně příznačným jménem Gabriela (Amon) Amarthová. Je to sice hezky natočené a Rasl i jako Prasl pořád má i na stará kolena solidní charisma a hraje od přirození, ale co naplat, jakmile se zase začalo strojově vymítat, já začal pekelně zívat a znuděně si škrábat tu čerstvě přišitou kundu. (05.05.2023)

Vymítání démonů je oblíbenou součástí hororového žánru. Nejnověji se této problematice věnuje „Papežův vymítač“, který má na rozdíl od jiných hororů tu výhodu, že vychází ze skutečných událostí. Film sice čerpá inspiraci ze života reálné postavy, ale upravuje si ji k obrazu svému. Hlavní je pro něj vyprávět napínavý příběh, nikoliv podat pravdivý záznam reality. A to se mu, byť s drobnými nedostatky, daří. Ačkoliv se „Papežův vymítač“ pravděpodobně nestane klasikou tohoto žánru, hororového fanouška dokáže zabavit. Kromě dobové atmosféry a pocitu vzrůstajícího děsu na tom má zásluhu především Russell Crowe v hlavní roli, který ztvárňuje jednoho z nejlepších filmových kněží posledních let. V jeho podání se z Gabriela Amortha stává cynický zkušený vymítač, kterému nechybí charisma ani smysl pro humor. Díky tomu film navzdory svému zařazení mezi horor dokáže vykouzlit úsměv na rtech a všichni Croweovi fanoušci by si ho neměli nechat ujít, neboť Crowe si roli vychutnává. Ani vedlejší obsazení nezklamalo. Nejvíc z něj vyčnívá Franco Nero, který si vystřihl úlohu papeže. Příběhově se filmu dá vytknout určitá předvídatelnost. Čím lépe jste s náboženskými horory obeznámeni tím snazší pro vás bude odškrtávat si povinné položky, které jako by se musely objevit v každém filmu tohoto žánru. Nechybí pochmurné prostředí starého opatství, vymítací rituály, strašidelné zvuky a kamera, která se občas utrhne ze řetězu a během okamžiků exorcismu dovádí stejně jako posedlý mladík Henry. Po stránce speciálních efektů „Papežův vymítač“ příliš nenadchne, ale výbušné, krví nabité finále to do určité míry vynahrazuje. Kromě očekávatelných příběhových zvratů na filmu v neposlední řadě zamrzí i nedostatečná prokreslenost postav s výjimkou otce Amortha. Kvůli toma divákům na Henrym a jeho rodině nezáleží tolik, jak by si zasloužili. „Papežův vymítač“ se tak stává hororem balancujícím na hranici mezi průměrem a nadprůměrem. /65%/ (30.04.2023)

Russell Crowe se zřejmě nudil v konvenčních rolích, před lety mu nevyšel jeho Jekyll/Hyde v ztroskotaném Dark Universe, tak si musel své přestřelené žánrové chutě spláchnout zde. A všechna čest, on je zároveň tím jediným důvodem, proč má smysl na tuhle schematickou rutinu bez napětí, tvůrčích nápadů a jakékoliv hororové atmosféry vůbec koukat. Je vidět, že si nevšední roli neskutečně užívá, zpestřuje ji drobnými detaily, a i ten jeho ztřeštěný italský přízvuk vás od první chvíle bude víc bavit než štvát (jednak taky proto, že není ani zdaleka tím nejhorším přízvukem ve filmu). Veškerý zbytek toho vakua kolem Crowa je však naprostá vymítací rutina od rutinního režiséra, jemuž k dobru mohu přičíst jenom to, že tam aspoň nenacpal otravné lekačky za hlasitého zvukového efektu, což je jinak mor současných hororů. (05.04.2023)