Je t'aime moi non plus

Obsahuje análny spoiler! Tak najprv som vo filme márne hľadal zápletku, žáner alebo herectvo. A keď niečo z toho čiastočne prišlo, žiaden pokrok v porovnaní s tým štylizovaným ničím, ktoré tomu predchádzalo, sa nekonal. V konečnom dôsledku ide len o odpoveď na otázku ako si jeden teplý smetiar môže udržať vzťah s plochou barmankou a v pätách s druhým teplým smetiarom. Odpoveďou je ritná deflorácia. 2* za zopár pekných scén, ale Truffaut to nebol. (19.03.2013)

Je t'aime moi non plus je film surový a zároveň syrový. Neočekávejte políbení růžovými křidélky Amorovými. Neočekávejte zasněnou atmosféru lásky. Zamilovaný pohled stíhá facka, po koitu následuje zhnusení. Láska je ve filmu odhalena jako lživá praktika aplikovaná jen za cílem získání převahy. Odpadová politika výrobců zamilovaných psaníček, jež se filmem kompostuje pod nánosy ztracených iluzí a snů, které pukly dřív, než mohly probudit v člověku nějakou naději. Krásný film o ošklivých věcech. (14.09.2012)

Z běžného tradování i zkušeností z okolí mi je známo, že muž obvykle projevuje žárlivost často už ve chvíli, kdy jeho manželka začne pouze trochu aktivněji myslet na jiného... To zřejmě nebyl případ Serge Gainsbourga, který si svou ženu natáčí v celé řadě naturalistických "šukaček" s cizím chlapem přímo do filmu. Tento film, poté co jsem na něj narazil na Netflixu, jsem měl v hledáčku právě díky Gainsbourgovi v pozici režiséra – když vidím, že režíruje zajímavá osobnost jiné umělecké profese, skoro vždy se ve mě probudí zvědavost a tak jsem doufal, že Serge coby slavný skladatel a šansoniér stvoří zajímavý počin, nejlépe i plný stejně zajímavé hudby. Což o to, hudba zde pěkná byla, jenže v jádru šlo o vesměs jednu instrumentální skladbu pouštěnou dokola, poetická kamera v exteriérech se mi hodně líbila, začátek vypadající na road movie mě navnadil a na první třetinu se i přes částečné nesympatie k postavám za mě určitě dalo v pohodě dívat. Pak se z toho ale čím dál víc vyvíjelo ubíjející pseudo-porno plné otravně hysterických sexuálních scén. Jistý příběh se tu odehrál, ale v tom podání, které se mu dostalo, plus v té konstelaci pro mě nesympatických postav, mi byl totálně ukradený. Ale tak aspoň už vím, kde se v Sergeho dceři Charlotte G., přitom v civilních rozhovorech velmi sympatické osůbce, bere ta síla a odvaha hrát tak šíleně vyšinuté postavy ve všech těch Antikristech a Nymfomankách Larse von Triera a spol. Geny se prostě nezapřou. :o) [35%] (19.08.2023)

Aneb všechno co jste kdy nechtěli vědět o análním sexu a ono vás to stejně dostihlo, když nebylo zbytí a žádný chlap po ruce. Druhý sexuálně nejkontroverznější film, s jakým jsem dosud měl tu čest. Vpředu je s velkým odstupem Spielen wir Liebe s dětmi kopulujícími v lese, ale ten narozdíl od Gainsbourgova skládkového eposu nepůsobí vůbec bizarně. Zatímco v Bazénu je Jane Birkin cudným sexsymbolem, tady se svléká až moc a není to pěkný pohled. Umím si ale představit, že Je t'aime moi non plus zaujme homosexuály. Zvrácený příběh vyprávěný slimáčím tempem kazí dojem, napravuje jej Gainsbourgova hudba a hlavně mistrná kamera pána, co se jmenuje Willy Kurant (jeden příklad za všechny - kroužení kamery ve scéně, kdy se Krassky koupe s Johnny na velké duši a jejich neopálené zadky se blýskají ve svitu sluníčka). (06.05.2012)

Ani zdaleka ne tak provokativní, jak jsem podle komentářů čekala. Vztah prezentovaný mezi hlavními postavami je na Francii ztvárněn poměrně decentně. Nijak zvrácené, nebo šokující mi to nepřišlo. Viděla jsem větší nářezy:) Sám příběh nemá příliš co nabídnout. Jane Birkin měla skutečně nádhernou tvář a klučičí postavu. Jako Twiggy. Alespoň jsem ráda, když vidím, že nemám nejmenší prsa na světě:) V jedné z menších rolí potěší nadržený a šáhlý mladý Depardieu:) (13.08.2017)