Je t'aime moi non plus

Aneb všechno co jste kdy nechtěli vědět o análním sexu a ono vás to stejně dostihlo, když nebylo zbytí a žádný chlap po ruce. Druhý sexuálně nejkontroverznější film, s jakým jsem dosud měl tu čest. Vpředu je s velkým odstupem Spielen wir Liebe s dětmi kopulujícími v lese, ale ten narozdíl od Gainsbourgova skládkového eposu nepůsobí vůbec bizarně. Zatímco v Bazénu je Jane Birkin cudným sexsymbolem, tady se svléká až moc a není to pěkný pohled. Umím si ale představit, že Je t'aime moi non plus zaujme homosexuály. Zvrácený příběh vyprávěný slimáčím tempem kazí dojem, napravuje jej Gainsbourgova hudba a hlavně mistrná kamera pána, co se jmenuje Willy Kurant (jeden příklad za všechny - kroužení kamery ve scéně, kdy se Krassky koupe s Johnny na velké duši a jejich neopálené zadky se blýskají ve svitu sluníčka). (06.05.2012)

Serge Gainsbourg byl asi tak trochu magor a úchylák. Ale spíš mě překvapilo, že s účinkovánim v týhle úchylárně souhlasila jeho stará. To natáčení si musela Jane Birkin asi fakt "užívat", když většinu času je tam nahá a někdo ji mrdá do prdele, případně ji mlátěj, dusej, škrtěj, nebo tam chčije někde u silnice. On teda celej ten film je úplně divnej. Odehrává se na samejch hnusnejch místech jako na skládce nebo v nějaký špinavý putyce, pořád tam bzučej mouchy, jeden týpek tam v jednom kuse prdí a vůbec všechny postavy jsou jeden pošuk větší než druhej. Jedinej normální z celýho filmu byl bulteriér, kterýho tam Jane Birkin s sebou tahala. Nějakýho děje tam je strašně málo a hlavní zápletka "milostnej trojúhelník" neni nic, co by mě zrovna zaujalo. Celý mi to přišlo akorát jako snaha šokovat za každou cenu. To se sice před těma téměř 40 lety asi povedlo, ale z dnešního pohledu film už tolik šokující neni. Spíš je jenom hnusnej. Zajímavý je, že o pár let dřív Serge Gainsbourg skládal docela hezký písničky třeba pro France Gall nebo Francoise Hardy a pak přijde s takovym hnusem. Dávám jednu hvězdu akorát za určitou originalitu. Tenhle film si fakt s ničim jinym nespletete. (08.10.2014)

Je t'aime moi non plus je film surový a zároveň syrový. Neočekávejte políbení růžovými křidélky Amorovými. Neočekávejte zasněnou atmosféru lásky. Zamilovaný pohled stíhá facka, po koitu následuje zhnusení. Láska je ve filmu odhalena jako lživá praktika aplikovaná jen za cílem získání převahy. Odpadová politika výrobců zamilovaných psaníček, jež se filmem kompostuje pod nánosy ztracených iluzí a snů, které pukly dřív, než mohly probudit v člověku nějakou naději. Krásný film o ošklivých věcech. (14.09.2012)

Uzivatel verbal ma asi fuckt pravdu ked napisal ze tatoo databaza holduje zbuznelej homoromantike a hodne vyteplela. Ako takto, mne je jedno ked buzny pichaji buzny /hlavne nie mna a ... sak to nie su moje telesne otvory/ a mne je jedno ked sa buzny mlatia medzi sebou, pripadne ked niekto mlati buzny. Holt su aj taki co vyrazili na kruciatu za odbuznenie niekoho - ja nikoho neodsudzujem ked ma niekto potrebu vyrazit na kruciatu za odbuznenie ..... len ja proste nevyrazim, pac som lenivy a mne sa nechce. No a par slov k filmu : Zas dalsia buzniada tuna na databaze, taku Klec Blaznu som este prekusol, lebo herci si nesiahali na prirodzenie ani sa nepichali vzajomne do prdeli /to robili tie dve bukvice v Call me By Your name/. Takze s prdeli homofobne stiahnutou a xenofobne kopirujucou zasadne len steny som tomu dal 3 hviezdy. Tuna uz budem nemilosrdny, Dallessandro sa vzdy pohyboval po tej jeblej /jo, aj s vulgarizmom/ hranici medzi hetero a homosexualitou. A ma dost androgynny ymidz. U prdele mi bol aj ten ich mylostny lichobeznik, ci aky geometricky utvar to vlastne bol 5 % (19.10.2019)

Milý film, který během let ztratil hodně ze své provokativnosti, ale něco si přece jen ponechal. Holka, co vypadá jako kluk, se zamiluje do hezouna, co je na kluky a jezdí s fešným závozníkemm ve sklápěcím náklaďáku plným odpadků, a hezoun se kupodivu zamiluje do ní, když je tak klučičí, ale sex jim nejde, protože je to přece jen holka, kdo se mu v posteli nabízí, a ne skutečnej kluk s pindíkem, ale to by to nebyla správná holka, aby si neporadila, takže se svine tak šikovně do klubíčka, že vypadá zase úplně jako kluk a mezi nohy jí není vidět, a tož si ten hezkej kluk už dá říct a šoupne jí ho tam, jako kdyby opravdu klukem byla, trrrrh! ... a ona řve a řve a řve bolestí, nádhera, říkám vám, a časem se jí to i zalíbí (takové jsou všechny, říkal... kdo? Mozart? Tinto Brass? jinej prasák?), ale s tím stejně nic nepořídí, protože by s hezounem chtěla zůstat natrvalo, ale to on ne, on je přece řádně homosexuálně přelétavej, ale zas ne tolik, a vrátí se k svýmu bejvalýmu klukovi-závozníkovi, co celou tu dobu tak strašně žárlil, že tu holku, co vypadá jako kluk, málem udusil igelitovým pytlíkem. A to je, děti, konec, běžte spinkat a žádné neplechy pod peřinou. Nezapomenutelný biák. Plnej krásných odpadků. ... Ostatně, není námět od Borise Viana? Možná se pletu. (18.03.2008)