Athena

Athena je inovativní kus francouzské filmařiny, která na vás křičí a zavaluje vás především choreografickým úžasem. Kamera Boucarda a hudba Surkina dělá s vašim tělem i duší podmanivé kusy. Pastva pro oči. Ale pro srdce nic nezbylo. Těžko cítit tragédii v propasti tří bratrů, když k jedinému z nich necítíme naprosto vůbec nic. Jeden chce pomstu, druhý chce přežít a namastit si kapsu a třetí se snaží celou situaci uklidnit. Jsou to jednorozměrné figury co "pobíhají tam a sem vytuněnou" scenérií, křičí nebo zadumaně čučí. Takže se může dít ve filmu cokoli a já vlastně pokaždé jen řeším, kolik záběrů že to teď bylo a říkám si woow. Ale cítím něco? Vůbec nic a co je nejhorší, je mi úplně jedno, jak to s kým dopadne. Athena se snaží okatě být něčím mnohem víc a v tom právě selhává. A těch pár hovorů s mámou, které se to snaží posunout do osudovější hloubky? Marná snaha, nedaří se. Bohužel. Je to škoda. Dát stejnou péči postavám jako zbytku a mohlo jít o jeden z nejzásadnějších francouzských filmů poslední doby. Takhle jde v mých očích jen o úchvatnou ukázku brilantně vypiplané - choreografické filmařiny. Nic víc, nic míň. 70% (30.09.2022)

Strhující filmařina, která hned v úvodu pošle diváka do centra dění, do scény, ve který by většina filmů vrcholila. Tady ale nastoluje všechen ten zmar, zoufalství, anarchii a pak postupně proplouvá k tomu jedinýmu logickýmu závěru. Athena je režijní mistrovství podpořený fenomenálním vizuálem, kterýmu by kino slušelo víc než kde jaký marvelovce, třešničkou na dortu je pak perfektní soundtrack! Chápu, proč všude po Paříži visely na Athenu plakáty. (30.09.2022)

S velkým obrazem a zvukem mi občas padala čelist. 97 minutový videoklip nedal vůbec, ale vůbec vydechnout. Připomnělo Bloody Sunday (hello Paul Greengrass) a dokumentární filmy, které se promítají v rámci Jednoho světa, třeba Winter on Fire, taky na Netflixu btw. Nebo posledních patnáct minut 1917, což v Atheně je teprve začátek. Z tlaku tohodle zážitku bych se v kině ještě klepal. Zvuk duněl, šlehal záblesky, vystřeloval ušní bubínky, hudba šlapala a kamera dělala neskutečné psí kusy. Poklona, protože herci tam naprosto přirozeně ustáli běhající, skákací, davové a násilné scény bez střihu a na jejich tváři se nedal poznat ani záchvěv napětí nebo pochybností. Filmu maličko chyběl přesah a hloubka postav, ale to je jako vyčítat Predátorovi, že se nezabýval klimatickou změnou a že Arnold neřešil své traumata z mládí. Gavras to takhle natočit od samého začátku očividně chtěl. Tedy maximálně na efekt a prožitek mezi všemi zúčastněnými stranami a to tělo na tělo, zblízka, bez příkras s namířenou zbraní na hlavu "pitomého pětiletého kluka" ve dveřích výtahu. Podařilo se mu to beze zbytku. Dlouhé záběry vtahovaly do děje jako černá díra a nepustily do závěrečných titulků. Film ve mně rozhodně vyvolal zájem o kontext násilí a chaosu, který má očividně pro nás nepředstavitelný rozměr - a ten rozměr jsme teď mohli audiovizuálně trochu lépe poznat. Jak se s tím Francie vyrovnává je na jiný dlouhý večer. (14.10.2022)

Tady se dá bezpochyby říct, že forma jasně vyhrála nad obsahem. Fakticky, po technické stránce jsem toho moc lepšího ze země galského kohouta doposud neviděl. Už jen ta úvodní chaotická 10minutovka bez jediného střihu, to jsem čuměl jako puk. Takových scén ale film nabídne více, audiovizuálně fakt extratřída. Jenže ta odosobněnost tomu velice škodí. Ono s nějakými postavami film vyjde na povrch, ale nedokáže je vůbec důkladně prokreslit (a to si dokážu představit, že s větší péčí celé bratrské trojici mohl film dopadnout mnohonásobně lépe). I proto mě konec nezvládl tak emocionálně odrovnat, jak tvůrci asi původně zamýšleli. Na druhou stranu, stopáž není přemrštěná, na obrazovce se stále něco děje a hlavně vám to umožní nahlédnout pod pokličku pořádných nepokojů ve Francii. Víc než ale obstojnou jednorázovou podívanou nečekejte. Za mě 6/10 (16.10.2022)

Čo si na tomto agresívnom filme všimnete najskôr, je kamera. Dlhokánske zábery pri takomto pohybe postáv (kamera sníma vždy nejakú postavu presúvajúcu sa po uliciach z miesta na miesto a pritom zachytáva všetko dôležité, čo sa v okolí deje) pôsobia veľmi kvalitne a stabilne - nič sa netrasie a vy v tom chaose nachádzate vizuálny pôžitok. Napriek tomu ma obsah bavil stále menej, až ma nakoniec nebavil vôbec. Jedná sa o veľmi agresívny film, ktorý koniec koncov iba hrozne šteká, ale nekúše. Po 90 minútach som bol rád, že to končí. Ktosi raz predpovedal, že takto nejako začne niekedy v budúcnosti vojna v Európe, že už to nebude napadnutie štátu proti štátu, ale začne to rasovo - náboženskými nepokojmi a ohnisko svetovej vojny tak začne vo vnútri jedného z Európskych štátov. Tak dúfajme, že podobné predpovede sa ani napriek pošahaným prisťahovaleckým kvótam nikdy nenaplnia. Veď komu by sa toto šialenstvo mohlo páčiť? (29.09.2022)