Réžia:
Juan Antonio BardemKamera:
Alfredo FraileHudba:
Isidro B. MaizteguiHrajú:
Lucia Bosé, Alberto Closas, Bruna Corrà, Carlos Casaravilla, Otello Toso, Alicia Romay, Fernando Sancho, Manuel Arbó, José Prada, Antonio Casas (viac)Obsahy(1)
Celovečerní psychologické drama natočené v italsko španělské koprodukci vynikajícím pokrokovým španělským režisérem Bardemem. María José, manželka dobře situovaného Madriďana, přejela na výletě s milencem Juanem cyklistu. Milenci ujeli, aniž poskytli zraněnému pomoc. V nemocnici cyklista zemřel. O vině Maríe José nebylo jediného svědka, přesto však milenci mají obavy z prozrazení, protože Rafa, umělecký kritik a přítel a zároveň nepřítel každého významně postaveného člověka, vyvolá četnými náhodnými narážkami u Maríe José podezření, že snad něco ví nebo tuší. Maríi José se však podaří dosíci jistoty, že Rafa nemá o její vině nejmenší tušení. Tu však zase její strach ze ztráty společenského postavení, jména a dobrého života začne posilovat Juan, kterého okolnosti přivedly k hlubokému zamyšlení a k pocitu nutnosti přiznání. María José stojí před rozhodnutím: buďto její manžel, s nímž odletí na dalekou obchodní cestu, a tedy dosavadní způsob jejího života zůstane zachován; anebo Juan, který se chce udat, a tedy strhnout i ji do propasti to znamená ztrátu všeho. Sobecký charakter Maríe José volí první možnost a María José chladnokrevně zavraždí jediného svědka svého zločinu Juana. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (16)
Smrt cyklisty je snímkem, který vyniká jak po příběhové tak po technické stránce. Dějově jde o velice dobře vygradované psychologické drama, které klade na povrch otázku viny a výčitek svědomí, se kterými se každý z hlavních hrdinů vyrovnává po svém. Herecky je to výborně zahrané, herci netlačí na pilu a nepůsobí to až příliš uměle a kýčovitě. U technické stránky je nutné vyzdvihnout práci s kamerou a hloubkou pole, která je zde zvládnuta na jedničku. Zkrátka film, který rozhodně stojí za zhlédnutí nehledě na jeho rok vzniku. ()
„Jak to nakonec všechno dopadlo?“ - „Co všechno?“ - „Nedělej se. Ty potíže se studenty. Čí to byla vina?“ - „Moje.“ - „Co hodláš udělat?“ - „Uvést věci na pravou míru. Nakonec…se vše uvede na pravou míru.“ Jenže problém je, když to musíte udělat 2…Stačí chvilka a milenci řeší nejen tajnou lásku, ale ještě zabití člověka. Oba to však prožívají odlišně. Zatímco Juana pronásleduje svědomí, andělsky vypadající María má strach pouze ze ztráty pozice, pohodlí a luxusu. K tomu se přidá tlak žárlivého manžela, vyděračského kritika a nespokojených studentů, a oba milenci budou muset udělat zásadní rozhodnutí…Sžíravé drama působící dnes místy možná trochu naivně, ale pořád je to poctivá filmařina, která má co říct. Má své silné scény (např. rozhovor u klavíru, hra pohledů při flamencu, samotný závěr), z herců zaujme slizkost představitele Rafaela, Juanovo smíření či Mariina krása spolu s děsivou chladnokrevností mísící se s pudem sebezáchovy, a já hodnotím slušnými 4*. „Co bude s vámi?“ - „Nic. Nemějte obavy. Vše se v dobré obrátí.“ ()
Stěžejní dílo španělského neorealismu (cena FIPRESCI z Cannes) vychází z novinové zprávy a oproti svým italským protějškům není zasazené do prostředí společenské chudiny. Za (anti)hrdiny si volí dámu z lepší společnosti a vysokoškolského profesora. Napsáno hatmatilkou komunistů, k nimž se Bardem hrdě hlásil: smrt cyklisty zaviní příslušníci prohnilé buržoazie a nepracující inteligence. Lidmi z výrazně horších poměrů jsou teprve jejich oběti. Úvodní nehoda spouští vyrovnanou hru na důvěru, přičemž odcizení protagonistů nevyčtete z titulků, ale především z mistrné práce s hloubkou záběru. Nehledě na jeho politickou orientaci, Bardem umí vyprávět obrazem. A na rozdíl od jiných má co říct. 80% ()
Chladná, krutá a dechberoucí krása Lucii Bosé v takřka noirovém hávu. Jen mi nějakou chvíli trvalo rozeznat od sebe jejího manžele a milence, oba švarní iberští šviháci mající padoušský knírek, stejnou barvu vlasů i účes, stejné obleky. No, nakonec jsem se zorientoval. Někdy na podzim v podvečer stojí určitě za zhlédnutí. A nakonec jedna zajímavost či spíše otázka - jak je možné, že ve filmu, který vzniknul v době těžkého frankismu, z úst hlavního hrdiny nepokrytě zaznívají takřka socialistické exklamace...zvláštní ()
Dalsi z neamerickych snimku v programu festivalu Noir City 2014, coz byl hlavni duvod meho zajmu. Pribeh je jasny, zpracovani slusne, ale ze by slo o cistokrevny noir, to si nejsem uplne jisty. Oznaceni psychologicke drama (neorealismus) mi prijde vystiznejsi... zklaman nejsem, radosti do vysky ale neskacu. Potesil fatalisticky zaver, a Bruna Corrà v roli pohledne studentky. 3+ ()
Reklama