Tous les matins du monde
All the Mornings of the World
Réžia:
Alain CorneauKamera:
Yves AngeloHrajú:
Jean-Pierre Marielle, Gérard Depardieu, Anne Brochet, Guillaume Depardieu, Carole Richert, Michel Bouquet, Jean-Claude Dreyfus, Yves Gasc, Myriam Boyer (viac)Obsahy(1)
Bolest nad předčasnou smrtí manželky přivádí violistu Sainte Colombea k tomu, že se zcela izoluje od společnosti. Žije odloučeně se svými dvěma dcerami a v bolestné samotě piluje svou hru. Film je mistrovsky inscenovaným portrétem francouzského barokního hudebníka ze 17. století. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (59)
tak neviem, kto si milá Kleopatra,(zrejme máš hudobné nadanie asi ako moja mačka s rovnomenným názvom) prípadne často bodovaný komerčáčik Matty, (viď vzorku brilantných hodnotičov - mozkovna ČSFD) ale táhni ty někam,nerieš, čomu zatiaľ nerozumieš..tento film nie je ani náhodou táááhlýýý. to len ty nie si ,priznávam, vo veľmi úzkej skupinke ľudíz masy, ktorá hudbe a kompozícii doby 15.,16,17, storočia a jej vývoju cez pocitové stvárnenie rozumie. Je to zvláštny film, ktorý by už dnes zrejme nenašiel producenta, ale to sa musí Francúzom nechať, bez ohľadu na čas za kamerou , je v ňom vyjadrené presne, to, čo tam malo byť, pocta jeanovi de saint colombo a jeho dodnes hranému koncertu pre dve violy. ()
"Hudba k nám promlouvá, aby nám řekla, to co slovy říct neumíme…" Velmi intimní výpověď nejen o tom, kdo to byl francouzský barokní skladatel Sainte-Colombea. Skrze vyprávění jeho žáka a jiného hudebního mistra Marina Maraise ( Depardieu senior i junior) a za doprovodu teskných tónů violy da gamba k nám promlouvá příběh poněkud výstředního muže, který byl asi nejšťastnější, když mohl hrát na svůj milovaný nástroj ve staré dřevěné chatrči. "Všechna jitra světa mizí v nenávratnu" a já, coby velký milovník hudby si sám kladu otázku, co je to nejdůležitější, co člověku přináší hudba. Marin Maraise ve velmi silném dialogu se Sainte Colombeam v závěru snímku říká, že chce v hudbě najít "nářek a bolest". Ale co když je naopak hudba prostředek, kterým lze nářek a bolest odplavit z mysli a duše pryč? Osud Sainte Colombea (s jeho trápením spojeným s předčasným úmrtím jeho milovaní manželky) budiž toho exemplárním příkladem... ()
Nádherný film pro ty, kteří hudbě rozumí nebo ji mají rádi. Genialita Saint Colomba je po vzoru Amadea akcentována vyprávěním a vzpomínkami žáka méně talentovaného a proti Colombovi V hudbě i v životě nicotného. Bohužel, k pochopení myšlenek ve filmu je potřeba znát hudbu a umět ji vnímat. Citově velmi barevná, úžasně hudbně náladová historie jednoho mezníku vážné hudby a navíc maximálně přesvědčivě zahrána (zkomponována). ()
Pozoruhodná vizuální řeč filmu zvýrazněná hereckými výkony nejen Jeana Pierra Mariella, ale i Depardieua, Anny Brochetové a řady dalších je podobenstvím o hloubce a specifické sdělnosti ne řeči filmové, ale hudební. Velké plochy jednotlivých obrazů reprodukují duševní svět lidí té doby a současně stopují i ty prvky lidských životů, pro které dnes nemáme v mamu a shonu naší každodennosti čas. A trpíme tím, aniž si to uvědomujeme a připouštíme. ()
Nalákána vysokým hodnocením zde jsem si s nadšením koupila a pustila tento film, ale jsem trpce zklamána. Film plný neskutečných žvástů a tak rozvleklý a o ničem. Navíc se nedá koukat na to, jak "skuteční virtuosové" drží nástroj jak prase kost (Colombe odmítá učit mladého Maraise, jelikož prý není hudebníkem, přitom mladý Depardieu jako jediný mužský představitel tam opravdu předvádí, že umí hrát) - to je opravdu k nepřečkání. Proč je kamera za každou cenu zabírá v detailu, když je to tak okaté, že to nikdy pořádně nedrželi v rukou? Kéž by už filmoví tvůrci pochopili, že točí-li filmy o muzikantech, měli by také muzikanty angažovat, nebo alespoň herce, kteří na ten daný nástroj někdy skutečně hráli. ()
Reklama