Buzíci

O existenci tohoto filmu jsem se dočetl v Houellebecqově románu Elementární částice, kde se píše, že atmosféru 70. let ve Francii poznamenal skandální úspěch filmů Fantom ráje, Mechanický pomeranč a Buzíci: tyto naprosto odlišné filmy měly všechny úspěch a ten nastolil komerční relevanci "mladé" kultury, založené hlavně na sexu a násilí, která v dalších desetiletích dobývala další a další podíly na trhu... Obecněji řečeno v roce 1974 zaznamenalo hnutí nakloněné uvolnění mravů významné úspěchy. To mě zaujalo, a když jsem navíc zjistil, že v tom hrají 2 mé velké herecké oblíbenkyně - Isabelle Huppert a Jeanne Moreau - zatoužil jsem to vidět. (Btw. zrovna u té dějové linky s Jeanne Moreau jsem ale dost trpěl - jednak jí tam tehdy bylo už 46 let a ty milostné scény s mladým Depardieuem a Dewaerem jsou strašně trapné a nepatřičné, a jednak mi i přišlo hrozné, co se jí v tom filmu stane). A musím říct, že ačkoli mám jinak na Depardieua obecně alergii, tak uznávám, že zde je vážně velmi dobrý, a jeho postava mi byla hodně sympatická, a vůbec celý ten film mi dost sednul, jeho bezstarostná atmosféra, humor, erotika, soundtrack, všudypřítomné citroëny DS, jakož i ten závěr, který je prostě kouzelný. "A co teď? Kam pojedeme? - Vím já. Neotravuj pořád. - Já jsem jen zvědavej, kam jedeme, nic víc. - Říkal ti, že neví. Tak ho neotravuj. - Neboj se, kamaráde, v životě se všechno srovná. Že nám můžou udělat díru do prdele? Vždyť už jednu máme! - Přece nemůžeme jenom jet a jet a nevědět kam, dokud nebude prázdná nádrž! - A proč ne? - Nejsi rád? - Není nám dobře? - Je. - V klidu. Na vzduchu. S ptákem bez pnutí. A postaví se, kdy se nám zachce." (30.04.2020)

Mám z tohoto snímku velmi rozporuplné pocity, na jednu stranu je to moc hezky natočené a některé záběry jsou tak krásné, až se tají dech a zůstanou mi zcela jistě v paměti, navíc hereckému ansámblu se nedá nic vytknout, všichni jsou ve svých rolích skvělí, hlavní postavy hrají jak o život.. Na druhou stranu jsem se nedokázala naladit na vlnu obyčejných flákačů, sprostých zlodějů a v mých očích neurvalých vagabundů, zřejmě neumím obdivně vzhlížet k lidem tohoto typu.. Beru-li sdělení tvůrců jako oslavu svobody a přátelství, mohu to přijmout.. Budu-li však brát ústřední duo vážně, stane se neakceptovatelným, v žádném případě bych je ve svém životě nechtěla.. Navíc je velmi pravděpodobné, že nevlastním smysl pro humor, neb já se nezasmála ani jednou.. (07.06.2020)

Jak nakonec Miou-Miou přece jen k nečekanému orgasmu přišla a Isabelle Huppert byla šťastně odháčkována. ___ Podivně si floutci Jean-Claude a Pierrot vykládali svobodnou existenci, hlavně v první polovině filmu. Tohle komediálně a eroticky podbarvený zachycení morálního úpadku s tehdy vycházejícími hvězdičkami filmu muselo být tenkrát asi opravdu docela skandální. Myslím, že v tý době to bylo odvážný i na Frantíky. (04.10.2020)

Když u nějakýho filmu čtu, že je kontroverzní, šokující, provokativní a podobně, tak očekávám nějakou samoúčelnou pitomost, kterou nikdo nechápe, ale každej tady radši dá 5 hvězdiček, aby nebyl za blbce. V případě Buzíků to platí asi tak z poloviny. Jako celek to je celkem zábavnej příběh o putování dvojice zlodějíčků po Francii. Jenže abych pravdu řek, tak všechny ty scény, kde hlavní postavy pořád s někym šukaj (dokonce si to rozdaj i spolu) a nebo aspoň o šukání kecaj, mi připadaly poněkud zbytečný a spíš mě ve filmu rušily. A dívat se na nahou prdel Gérarda Depardieu ze všech možnejch úhlů mě taky zrovna nebere. Film mě moc nenadchnul, ale ani vyloženě nezklamal. Jinak to, aby někdo spáchal sebevraždu tak, že si strčí bouchačku do kundy a zmáčkne spoušť, to jsem ještě neviděl :-) (23.06.2008)

Komedie z dob, kdy bourat tabu ještě stálo zato, kdy ještě bylo co bourat, kdy sexuální revoluce šedesátých let teprve doznívala... Místy to bylo nepravděpodobné až na půdu, místy režisér blbě vedl herce, ale to k takovéhle krásné anarchii asi patří. Tenhle filmek se dá vidět znova a znova, vždycky po několikaleté přestávce. Už kvůli těm interkulturním odkazům, výtvarným (impresionisté), filmovým (ledasco), literárním (Maupassant), historickým (omývání nohou v evangeliích)... Ano, ten film JE intelektuální chytristika, epatistní facka měšťákovi, ale umí to parádně schovat. Dva nenapravitelní kašpaři, anebo dva bezskrupulózní parchanti, anebo dva neodolatelní, téměř villonovští rošťáci? Ať si divák vybere. Mimochodem -- anglický název Going Places je stejně debilní jako čeští Buzíci. Co to nazvat třeba... Koule? Ale nenatočil Blier jiný film pod tímto názvem?? (09.01.2008)