Buzíci

Docela povedené road movie se zloději, výtržníky a sexuálními štvanci Dewaerem a Depardiem. Ti kluci jsou tak zlí a zvrácení, že si je člověk docela oblíbí. Miou-Miou chudinka, by pořád souložila ale nemá orgasmus a o tom se točí minimálně polovina příběhu. Jeanne Moreau tu vykouzlí roli staré děvky propuštěné z vězení, což neobyčejně bravurně zvládla. Končí poměrně děsivě, což nechci prozrazovat. Je to až moc otevřený snímek na tehdejší dobu se skvělou hudbou, něco, co člověka zaujme i když otevřenosti a násilí je tu příliš. Nebo tak akorát, nevím tehdy jsem chodil do 4. třídy a žil v ulitě komunismu. (22.02.2010)

O existenci tohoto filmu jsem se dočetl v Houellebecqově románu Elementární částice, kde se píše, že atmosféru 70. let ve Francii poznamenal skandální úspěch filmů Fantom ráje, Mechanický pomeranč a Buzíci: tyto naprosto odlišné filmy měly všechny úspěch a ten nastolil komerční relevanci "mladé" kultury, založené hlavně na sexu a násilí, která v dalších desetiletích dobývala další a další podíly na trhu... Obecněji řečeno v roce 1974 zaznamenalo hnutí nakloněné uvolnění mravů významné úspěchy. To mě zaujalo, a když jsem navíc zjistil, že v tom hrají 2 mé velké herecké oblíbenkyně - Isabelle Huppert a Jeanne Moreau - zatoužil jsem to vidět. (Btw. zrovna u té dějové linky s Jeanne Moreau jsem ale dost trpěl - jednak jí tam tehdy bylo už 46 let a ty milostné scény s mladým Depardieuem a Dewaerem jsou strašně trapné a nepatřičné, a jednak mi i přišlo hrozné, co se jí v tom filmu stane). A musím říct, že ačkoli mám jinak na Depardieua obecně alergii, tak uznávám, že zde je vážně velmi dobrý, a jeho postava mi byla hodně sympatická, a vůbec celý ten film mi dost sednul, jeho bezstarostná atmosféra, humor, erotika, soundtrack, všudypřítomné citroëny DS, jakož i ten závěr, který je prostě kouzelný. "A co teď? Kam pojedeme? - Vím já. Neotravuj pořád. - Já jsem jen zvědavej, kam jedeme, nic víc. - Říkal ti, že neví. Tak ho neotravuj. - Neboj se, kamaráde, v životě se všechno srovná. Že nám můžou udělat díru do prdele? Vždyť už jednu máme! - Přece nemůžeme jenom jet a jet a nevědět kam, dokud nebude prázdná nádrž! - A proč ne? - Nejsi rád? - Není nám dobře? - Je. - V klidu. Na vzduchu. S ptákem bez pnutí. A postaví se, kdy se nám zachce." (29.04.2020)

Tak tento film je úchylárna prvního kalibru. Pro slabé nátury nedoporučuji. Dva mladíci, kteří mají chvilku po dvacítce si život užívají jak se patří, že je to na úkor ostatního lidu je netíží ani v nejmenším. Pierrot má hned ze začátku při konfliktu s majitelem odciziného automobilu smůlu v tom, že ho majitel postřelí do genitálií, to a psychika mu způsobí koplex, protože mu nářadí nefugnuje, jak by si představoval. Tento komplex provazí vlastně celý film. Snímek, jak jsem psal na začátku je plný úchyláren a zvrhlostí, životního stylu carpe diem, proto bych případné nadšení ze skvělého hereckého obsazení posadil až na druhou příčku. Doporučuji jen pro náročného diváka, ...nebo pro někoho, kdo si libuje ve zvrhlostech. (05.02.2009)

Komedie z dob, kdy bourat tabu ještě stálo zato, kdy ještě bylo co bourat, kdy sexuální revoluce šedesátých let teprve doznívala... Místy to bylo nepravděpodobné až na půdu, místy režisér blbě vedl herce, ale to k takovéhle krásné anarchii asi patří. Tenhle filmek se dá vidět znova a znova, vždycky po několikaleté přestávce. Už kvůli těm interkulturním odkazům, výtvarným (impresionisté), filmovým (ledasco), literárním (Maupassant), historickým (omývání nohou v evangeliích)... Ano, ten film JE intelektuální chytristika, epatistní facka měšťákovi, ale umí to parádně schovat. Dva nenapravitelní kašpaři, anebo dva bezskrupulózní parchanti, anebo dva neodolatelní, téměř villonovští rošťáci? Ať si divák vybere. Mimochodem -- anglický název Going Places je stejně debilní jako čeští Buzíci. Co to nazvat třeba... Koule? Ale nenatočil Blier jiný film pod tímto názvem?? (09.01.2008)

Hodně ostrý film s dějem, který nikde nezačíná, ani nekončí. Začátek byl zvláštní, že jsem nejdříve nevěděla, co si mám myslet. Občas dost nechutné scénky u kterých jsem se chytala za hlavu a říkala jsem si proč. Na druhou stranu je zvláštní vidět takhle Depardieua v jeho mladých letech, kdy ještě byl před svou zlomovou hereckou kariérou a vypadal trochu k světu. (15.12.2013)