Vincent, François, Paul a ti druzí...

Dobře odvyprávěné výseče ze životů tří ze čtyř hlavních aktérů, jeden byl po celou dobu upozaděný a dostával nepoměrně méně prostoru. Neděje se jim nic mimořádného, řeší relativně všední problémy. Osobně mě nejvíc zaujalo, kde všude a jak moc se tehdy kouřilo. Kvůli tomu ale tehdy tenhle film jistě nevzniknul. Mohly se v něm poznat milióny lidí v kapitalistických zemích, byl to film o nich obsazený charismatickými herci a krásnými herečkami. A jinak? Fakt nevím... (08.02.2020)

Poetické vyjádření všedního života se skrývá pod tímto titulem, včetně všech radostí, všedností a krizí. Vše však zastřešuje společný prvek a tím je přátelství. Přestože i přátelství prochází krizí, je to stále hodnota, která má zasadní význam. Film dokáže zobrazit život bez patosu, jednoduše tak, jak plyne. A to je velmi náročné téma a Sautetovi se toto dílko vskutku zdařilo. Rozhodně stojí za zmínku hvězdné obsazení... (12.07.2011)

Moc nevim, jak tohle ohodnotit. Je to takovej hezky natočenej a dobře zahranej film o ničem. Několik lidí řeší svoje osobní problémy, někdo něco vyřeší, někdo pro změnu nic nevyřeší, někomu zase přibyde další problém, atd... A ve finále to vlastně nedopadne nijak. Ale celkem se na to dalo koukat. Asi to zachránili herci. Jenom dodávám, že to byl další film od Sauteta, kterej mě moc neoslovil. 50% (30.09.2018)

Po dokonalých "Nelly a monsieur Arnaud" a "Un Coeur en hiver" byl pro mne tento film asi až moc melodramatický... Jak říká klasik, nostalgie je stesk po něčem, co jsme nikdy neměli. Možná proto mi scény rodinných oslav, kde místo dialogů slyšíme jen úryvky hovorů a celé je to podbarveno hudbou, připadaly občas nepravdivé. Přesto je Sautetova poezie všedního života přítomna.... A já si nikdy nemyslel, že mohu být dojat při scéně zápasu v boxu. (05.02.2011)

Realistické vzťahové a osobné problémy vyššej strednej triedy, stretávajúcej sa na letných piknikoch, v kaviarňach, baroch a iných spoločných akciách nikdy netvorili prioritnú oblasť osobného filmového interesu. Na druhej strane hercov Piccoliho či Depardieua mám zafixovaných ako tých, čo sa v priebehu kariéry nebránili rôznym experimentom a artom. Žiadne umelecké hody to však v tomto prípade neboli. Skôr s dobou zastaraný, tradičnejší kus. Pretože, hoci problémy nevery, neschopnosti dokončiť dielo, či peňažné problémy sú zdanlivo nekonečné, spôsob ich zachytenia v tomto filme sa dá prirovnať k priemeru spisby obdobia literárneho realizmu. Snaha o pravdivé zachytenie životných rozporov sa miesi s útržkami rozhovorov, občasnými vyhroteniami názorov až napokon ústi v upokojujúcom konci. Celé dielo ma odér vznešenej nudy, snaha postihnúť život v celej jeho kráse zloženej z frustrujúcich vzťahových problémov, krízy stredného veku, prchavosti i radosti je zrejmá, no táto snaha má do značnej miery otupené hroty. (18.05.2014)