Železný obor

I když by se něco takového pokusil třeba takový aktuální CEO studia Disney Bob Chapek vyvrátit, animace nemusí automaticky cílit pouze na dětské diváky. Jedním z důkazů může být i animační kariéra Brada Birda, který zarytě bojuje proti všem, kteří animaci označují za žánr a ne formu umění a několikrát předvedl, že i animovaný film může být komplexní a strčit do kapsy i tuny hrané konkurence. Birda si lidé poté pamatujou především díky dvojici filmů Úžasňákovi a Ratatouille, Bird ovšem zvládl vytřít zrak ještě před nástupem k studiu Pixar. Právě v roce 1999 světu představil svého Železného obra a i když šlo v kinech o propadák, kultovní záležitostí se Železný obr po právu stal. Birdův režijní debut vsadil na tehdy již v popularitě upadající 2D animaci, kdy se již na trhu začínali uplatňovat zmíněný Pixar či DreamWorks Animation, kteří preferovali využívání 3D animace. Prapůvodně mohla být adaptace románu Iron Man od Teda Hughese muzikálem, s nástupem Birda se ovšem plány změnili. Film se odehrává za Studené války, v mnoha momentech zvládne být nepříjemně depresivní a vyvolat dojem, že se odehrává v realistickém světě, zároveň ovšem nepostrádá atributy vděčnějších animáků, kdy dochází k nějakému morálnímu poučení i zábavnějším momentům. Brad Bird se tak již u svého režijního debutu projevil jako šikula, který zvládne naservírovat ideální kompromis. Animák, který zvládne zabavit dětské diváky i rodičovský dohled.  Na konci 20. století vznikl bravurně vypilovaný animák, který v rámci animace nemá nedostatek a působí jako vrchol možností 2D animovaného filmu. Bravurní soundtrack Michaela Kamena, který vznikl ve spolupráci s Českou filharmonií zvládne poté za pochodu ždímat emoce a to i proto, že ústřední postavy mají potřebnou hloubku. Malý Hogarth je tak sympatickým hlavním hrdinou, hlavní hvězdou ovšem zůstává titulní Železný obr, který se skrze přátelství s mladým Hogarthem polidšťuje a přátelství dvou nepravděpodobných přátel funguje výtečně. Jde o animák protkaný komplexními motivy, který své ambice zvládl nepodcenit. Moderně pojatá pohádka pracuje s motivy života a smrti, do jisté míry může fungovat na principu protivojenské agitky. Bird už tak na samém počátku své režijní kariéry zvládl svůj postoj k animaci přetavit do formy, kdy skutečně předvádí, že je animace nástrojem, se kterým se dá pracovat různými způsoby a v ideálním výsledku vznikne přesně tak památné a dílo jako je právě Železný obr.  Primárně se Bird projevuje jako hračička, který by si automaticky zasloužit dostat příležitost u hraného filmu (později jí též dostal v podobě Mission: Impossible 4, hranou část jeho kariéry mu ovšem nejspíš přizabil propadák Země zítřka) a zvládl by svou práci vytřít zrak. Po vzoru pozdějších Úžasňákových je poté Železný obr i po 23 letech v podstatě jedním z nejpůsobivějších superhrdinských filmů, který zvládne soucítit s plechovým obrem a skutečně fungovat jako jeden z nejlepších superhrdinských filmů, který zvládne do velké míry pracovat i s morálními hodnotami.  Kariéra Brada Birda sice není nejplodnější, přesto je pořád snadné vnímat ho jako jednoho z nejlepších animačních tvůrců, především právě při vzpomínání na jeho začátek. Bird se tehdy automaticky nezapsal do mainstreamové ligy a finanční neúspěch Železného obra mu klidně mohl přizabít kariéru, u Železného obra ovšem primárně zvládl udělat velký dojem. Zvládl předvést, že je animace druhem umění, které jde využít k velkému divadlu, vrcholnou 2D animaci poté doplnil komplexními motivy a vyspělejším vyprávěním. Už tehdy bylo jasné, že si Brad Bird zaslouží další šanci. A přechod k 3D animaci a realizace Úžasňákových dokázal, že Železný obr nebyl šťastnou náhodou, ale že za oběma filmy stojí velmi schopný tvůrce, kterého se i do budoucna vyplatí sledovat.... (14.11.2022) (menej) (viac)