Železný obor

Brad Bird je pašák. Železný obor síce nie je veľmi originálny, dobre animovaný či vtipný (až na pár výnimiek napr. scéna na záchode bola neskutočne zábavná- „Mum, a little privacy :-) no spôsob akým Bird režíruje vás určite nenechá chladným. V tomto animáku je kus srdca. Príbeh o priateľstve chlapca a obrieho robota svoju inšpiráciu E.T.m nezaprie a ani sa o to nesnaží. Skôr mu vzdáva poklonu. Roztomilosť, hravosť, napätie, dobrodružstvo, emócie. Ak sa týchto ingrediencii chopí zručný „šéfkuchár“, ukuchtí vám veľmi chutné Ratatouille. Navyše pre skalného fanúšika Supermana (akým som ja) je film neskutočným pohladením na duši. Vďaka Brad, toto ti nezabudnem. Jeden z najlepších animákov vôbec. (12.08.2008)

Trestuhodně podceňované dílko. Iron Giant začíná jako klasický sentimentální příběh pro drobotinu, ale již záhy se promění spíše na film pro odrostlejší, nebo přímo dospělé děti. Vlídný obr, krásně propracované postavy, citlivý, ale jemně rebelský humor ... Ten, kdo na závěr neměl v krku knedlík, by se měl jít vyšetřit. Doufám, že Brad Bird je zdravý jako řípa a my se můžeme těšit na desítky dalších stejně krásných příběhu, jako je tento. (21.12.2010)

v době, kdy už byl na světě Příběh hraček, Život brouka či Mravenec Z, natočil Brad Bird tento neprávem pozapomenutý klasický animák o přátelství mezi obrovským železným robotem a malým klukem, který zároveň nese možná trochu ohrané poselství o tom, že lidstvo má zpravidla tendenci reagovat na něco neznámého automaticky nepřátelským způsobem.. hned je mi jasné, odkud čerpali inspiraci tvůrci Jak vycvičit draka :) (25.10.2011)

Existuje množstvo divácky nedocenených filmov vysokej kvalitatívnej úrovni. ŽELEZNÝ OBOR je jedným z nosných príkladov. Je záhadou, prečo sa tento snímok nedočkal zaslúženého komerčného úspechu, keďže bol vyzdvihovaný kritikou, mal príbeh, ktorý chytí za srdce malých aj veľkých a skvelú formálnu stránku, pričom CGI animáky ešte neboli v tej dobe v rozlete. Dielo, ktoré by mali filmový fanúšikovia v prípade absencie rýchlo dohnať. (13.06.2017)

Ještě předtím, než se Brad Bird upsal Pixaru, natočil svůj vysoce osobitý projekt, který se však bohužel nedostal do širšího podvědomí divácké obce. Na jednoduchém scénáři patetického přátelství 50-ti metrového robota a osamělého kluka, jsou skvěle navinuté motivy období 50-tých let, závodů ve zbrojení, strach z rudé jaderné hrozby, prvního dobývání vesmíru, ale taky období, kdy na nočním stolku každého kluka ležely sešity s dobrodružstvím Supermana. Nic z toho Bird neopomněl a výsledek je naprosto ohromující směsí, která se v žánru animovaného filmu pro děti jen tak nevidím. Možná právě proto jej ocení spíše dospělí než samotné děti, kterým by jistě nebyl po chuti ultramilitantní závěr, který však k tomu všemu patří, jelikož robotovu charismatu, které je přímou měrou nasáklé „dabingem“ Vina Diesela, zřejmě neodolá nikdo. (07.07.2006)