Čiernočierna tma

O mně je známo, že se nerada lekám a tady o lekačky a strachycvakání u zadinky nebyla nouze! Sexy zabiják Vin alias Riddick byl k sežrání. Tušila jsem samozřejmě, že jako hlavní hrdina prostě nemůže skončit na jídelním lístku zdejších temných predátorů a tak jsem se bála jen o ty okolo. Zajímavé, že byla všude taková černočerná tma, vždyť přece nebe plné hvězd nějaké to světlo vydávat musí. No ale dobře, no. Napínavá jízda od začátku do konce, atmoška dusná tak, že by se dala krájet a svižně děsivá hudba jako závdavek. Pálím plný počet. (18.04.2016)

Nikdy jsem plně neporozuměl přetrvávající oblibě Černočerné tmy, která přerostla v malý béčkový kult. Objevují se dokonce hlasy, které označují tento kousek za levnou verzi Vetřelce, i když při hlubším pohledu je jasné, že oběma tvůrcům šlo evidentně úplně o něco jiného a přes zdánlivě podobné východisku v podobě motivu nebezpečného mimozemského organismu dělí kvalitu obou snímků světelné roky. Tam, kde Scott angažuje špičkovou divadelní herečku, tam Twohy dává přednost modelce bez filmových zkušeností. Tam, kde Scott pečlivě buduje atmosféru a pracuje s širokou škálou lidských emocí od vzrušení z objevu neznámého přes nervozitu a napětí až po čistokrevné zoufalství, tam Twohy redukuje především v druhé polovině svůj snímek na rutinní akčňák s nezranitelným hrdinou vybaveným drsnou skořápkou, ale dobrým srdcem.:-) Jediným plusem je pro mě přítomnost půvabné Radhy Mitchell v pro ni netypické roli. Celkový dojem: 25 %. (15.10.2013)

Scénář: Jim Wheat, Ken Wheat, David Twohy .. Dobře zpracované a zahrané sci-fi vyvraždování. Diesel u mě ovšem nijak nezabodoval a celkově ho nemusím. A dělat tomu "pokračování" bylo zcela zbytečné... (19.03.2005)

Vesmírná obléhačka a la VETŘELCI nebo pozdější DUCHOVÉ MARSU, kde si to musí partička hrdinů v odlehlém koutu vesmíru rozdat s přesilou tamních monster. Partička přitom obvykle nebývá kompaktní a spojit síly v ní musí ti hodní i ti, o kterých se předpokládá, že jsou zlí, ale ve skutečnosti jsou docela hodní (prostě poldové a sympatičtí zločinci jako v ÚTOKU NA 13. OKRSEK), nebo se v partičce musí vyskytnout aspoň jeden hajzl/zrádce. Děj pak bývá tradičně rozdělen na dvě poloviny, expoziční a atmosférotvornou a na akční. Zápletka o přistání na planetě s monstry, které se bojí světla, zrovna ve chvíli, kdy po 22 letech (doslova jako na potvoru) nastane zatmění hned tří místních sluncí, působí na jednu stranu jako vtip (a druhou velkou náhodou, na níž film stojí, je, že hrdinové přistanou zrovna poblíž zřejmě jediné výspy civilizace na celé pusté planetě), na straně druhé připomene klasickou epizodu z AKT X o vraždících světluškách v lese, kde podobně jednoduše postavená situace (světlo život, tma smrt, musíme přežít do rána) fungovala velmi dobře. A funguje i tu, podpořená řemeslem, nějakými těmi nápady a divokou kartou jménem Riddick, kterou si Diesel s chutí dává a chraplavě hláškuje, navíc zakomponovanou do dramatického trojúhelníku Riddick, polda a pilotka. Baví mě spíš ta expoziční polovina, jak se zhasne, vynoří se monstra a začne akce, zábavnost paradoxně klesá. Ve výsledku průměrné kinobéčko. (23.11.2015)

Černočerná tma není ničím víc, než dějově rutinním nízkorozpočtovým béčkem o ztroskotancích na planetě obývané agresivními zubatými potvorami. Twohyho nápadité režijní uchopení však film v mnohém posunuje ještě o kousíček dál, než dosáhly mnohé tituly kategorie A. Krom používání sytých barevných filtrů a jiných fines má velký kus hutné atmosféry na svědomí postava Riddicka. Ten se stává příjemně zneklidňujícím elementem a jeho přítomnost dobře funguje jako katalyzátor vzájemné chemické reakce mezi ostatními postavami. Pitch Black ani neprojevuje snahu vyskočit z útulné béčkové škatulky a proč taky? Ti co mají k žánru kladný vztah, budou s filmem jistě spokojeni. (06.11.2007)