Čínsky syndróm

Čínský syndrom začíná jako nenápadné a docela nudné drama, navíc má chvílemi dost naivní protijaderné poselství. V druhé půlce se ale mění na strhující thriler, kterým zůstává až do svého finále. Těžko uvěřit, že by byli ve skutečnosti mohli lidi ve vedení jaderné elektrárny být tak nezodpovědní. Jinak Fondová i Douglas (zde snad poprvé s vousama) jsou OK, ale nejlepší je Jack Lemmon - jeho přerod z muže, který elektrárnu miluje a stojí za ní až do zoufalého člověka, který jediný vidí ohrožení a snaží se zastavit nebezpečný provoz je famózní. EDIT 2023: Není moc co dodat, pomalé drama měnící se v strhující thriler, který by i člověka jako já, kterému jádro nevadí přesvědčil málem o opaku. Budu se opakovat, ale opravdu strhující, možná nejlepší role Jacka Lemmona. Ale své si zaslouží i ostatní - neochvějný Douglas, váhavý Brimley a hlavně Fondová, která také projde proměnou - na začátku je to kariéristická pipka, co kvůli postupu klidně obětuje reportáž a na konci se slzami v očích brání čest muže, který riskoval a obětoval všechno. Silné 4*. (23.02.2009)

Pokud odmyslíme standartní antijaderný a antikorporální balast a taky, že to asi není příliš reálné (což mě osobně navadilo pač sem tomu stejně houby rozuměl), jedná se o napínavý film, který se sice pomaleji rozjíždí, ale ke konci nabírá solidní obrátky. Škoda trochu nevýrazného konce, který jaksi vyzní doztracena. Lemmon byl skvělý. (14.07.2009)

Nezvratný důkaz, že prorocké filmy EXISTUJÍ ... až děsivě realistický. Neboť NIKDO není dokonalý - člověk ani technika, kterou vytvořil. Když připočítáme všudypřítomnou lidskou hamižnost a vynalézavost na straně jedné a lenost, neschopnost a nedůslednost na straně druhé, musíme prostě připustit, že jaderná energetika NENÍ bezpečná. Nemůže být. Ani v jedenadvacátém století. Ale představuje jen jedno z rizik, ze kterými jsme se naučili žít. Něco jako nikotin - nebo globální oteplování. Většinou o ní nepřemýšlíme - k čemu taky, když už tady jednou je a její další existenci stejně nemůžeme nijak významně ovlivnit. Naše bezstarostnost je svým způsobem obdivuhodná, ale všeho do času. Neboť - Černobylem počínaje a Fukušimou konče - pár VELICE důrazných varování už tady bylo. (08.10.2012)

Vyšší hodnocení dát nemůžu jednoduše z toho důvodu, protože pracuju v oboru a vadí mi ptákoviny, které se ve filmu objeví. Ne, že by nemohlo dojít k nějaké nehodě v jaderné elektrárně, konec konců jednu takovou známe i ze Slovenska, ale filmaři se celkově s reáliemi v jaderné elektrárně moc nepárali a celé to působí pro člověka, který ví a zná, nehodnověrně. Film ale dokonale vystihl obavy ve společnosti, které stály za útlumem v oboru v posledních 30 letech. Film stojí za vidění především kvůli herectví Jacka Lemmona a půvabům Jane Fondové. Celkový dojem: 40 %. (08.11.2007)

Nevidět film od začátku, pevně bych věřil, že na režisérské stoličce seděl celou dobu sám Sydney Pollack a nikdo by mi to nevymluvil. Celkové vyznění a hutná atmosféra Syndromu připomíná nejvíce např. filmy Tři dny Kondora nebo Rosenbergova Brubakera. Ta strašlivá bezradnost a nemohoucnost vůči systému, který stejně zvítězí je i po třiceti letech stále aktuální. Stejně jako celý námět zabývající se nebezpečím jaderné energetiky... a lidí. 80 % Pozn.: S (velkým) odstupem času film ve mně uzrál a musím přidat na hodnocení. 90 % (30.01.2009)