Balada o siedmich obesených

Je to překvaující, že vznikl televizní film takových kvalit. Přitom by si zasloužil velké plátno. Uvolnění šedesátých let dovolilo i experimentování, odklon od jasné dějové linky a důraz na detail. Jak je vidno, režisér se s tímtou úkolem popasoval velice dobře, ovšem u diváků už to může dopadnout zcela jinak. Podařilo se vytvořit velmi silný snímek s působivou atmosférou, ke které výrazně přispěla zajímavá kamera i citlivě pojatá hudba Zdeňka Lišky. V obsazení překvapil Gabo Zelenay. Vyvrcholení vnímám v okamžiku před samotnou popravou, kde je každý oproštěný od minulosti a stojí pod šibenicí sám za sebe. V tom okamžiku se z každého vyloupne jeho pravé já. (01.04.2015)

Hm...nenápadný TV film, který má v sobě, jen tak mimochodem, špetku Sedmé pečeti, míchanou s Kladivem na čarodějnice a díky talentu mistra Lišky, můžeme přisypat i Marketu Lazarovou. Film, který ve mně vyvolal skutečně silnou dávku respektu k tomu, co vidím a skutečně i prožívám. O tom, co jsem slyšel, snad ani nepíšu. Nepochopitelně geniální smysl pro melodii a sladění hudby s filmem zde náš skladatel dotahuje do nadpozemské podoby. Neuvěřitelnou hudbu NAŠTĚSTÍ dolaďují precizní záběry a snímání daných scén, které to, v určitých momentech, přesně takto potřebovaly. Dáme si do toho ještě trošku fantazijní či vzpomínkové reality, aby ta dějová linie nebyla zase tak přímá a hodíme tam v podstatě neznámé herce (výjimky pochopitelně jsou) kteří to zahrají s takovým citem, že mi to vážně hlava nebere. Film, který zde nemá ani obal...328 hodnocení (zatím). Všechna tato skromnost, v kombinaci s excelentností filmu, vytváří ojedinělý, pro mě skutečně nečekaný zážitek. Chtěli zabít či již zabili, a budou zabiti. Smrt čeká, je zde, stojí vedle....podává ruku. Už visí. Závěrečné odpuštění a smíření se s osudem, je pro mě jeden z vrcholů československé kinematografie. Dvojice Martin Hollý a Stanislav Szomolányi, pro mě tímto bez diskuze konkurují dvojici Herz - Milota. (03.07.2013)

Len úplne výnimočne sa v jednom diele zídu špičkoví tvorcovia, aby do filmovej reči pretlmočili špičkové literárne dielo a aj keď sa to podarí, výsledok nemusí byť zaručený. V tomto prípade sa tak stalo, vrátane výsledku. Veľmi dlhú dobu som čakal, kedy televízia opätovne uvedie tento skvost, ktorý som videl tak dávno. Môj dojem nebol o nič menší, ako pred rokmi. Skvelý výber postáv, dobové reálie, čiernobiely obraz, fascinujúca hudba, kamera, réžia, vlastne ani neviem prečo to všetko vymenúvam, keď tento film pokladám za absolútnu špičku domácej televíznej tvorby. (13.10.2010)

Tohle drama je obrovská emoční síla!!! Svým vyprávěním ždímá pocity tak zdrcujícím způsobem, že jsem nemohl ani dýchat. Zejména závěr a odsouzenci když jdou na popravu a řadí se do dvojic a rozdělují se kdo s kým půjde do oprátky, to je strašlivý peklo! Balada o siedmich obesených je další zdárný příklad, co se v Československu natáčelo v 60. létech. 7 lidí se střetnou ve vězení, kde jsou odsouzeni na smrt. V retrospektivách se jim vracejí vzpomínky na dřívější život a skrze co se do vězení dostali. Obsazení všech osob je fantastické a z výkonů, co tam všichni předvádějí dokonale mrazí po celém těle. Tohleto je absolutní špička a nejvyšší úroveň. Nádherná Emília Vašáryová dokonce odhalí svá krásná ňadra (nikdy už to ve filmu neudělala, zde to ale má svoje opodstatnění a není to na sílu). Z dalších hereckých osobností je těžko někoho vyzdvihnout, nejvíc mě ale asi utkví v hlavě neustálý křik Jansona (Viliam Polónyi) "já nechcem obesiť!!" Další mocná scéna je, když atentátníka Golovina (Igor Čillík) ve vězení navštíví jeho otec a matka (L´udovít Greššo a Naďa Hejná). Dlouho mě takto nějaký film nedostal na kolena. Všude ve světě snímek sbíral různá ocenění, jen u nás ho komouši na popud ruské propagandy, které se nezamlouval zavřeli na 21 let do trezoru. Hovada, kteří ubíjeli jakékoliv umění. Martin Hollý patřil k nejlepším slovenským režisérům, u mě je na prvním místě a jeho filmy mluví za vše, namátkou připomenu například : Hriech Kataríny Padychovej, Smrť šitá na mieru, Signum Laudis, Zámek v Čechách, Tichá bolest, Noční jazdci....Génius! K naprosté dokonalosti se počítají perfektně nasnímané záběry a detaily kameramana Stanislava Szomolányiho (také špička ve svém oboru) a jak jinak než úchvatná hudba Zdeňka Lišky, složená převážně z recitovaných chorálů Kuhnova smíšeného sboru. "Hospodin pomiluj" mě pořád zní v uších. Tento filmový skvost je dokonalý zážitek pro každého opravdového fanšmejkra. Opravdu se skláním před prací dřívějších filmařů, bylo v tom sakra cítit srdéčko!!! Ještě musím dodat, že v nově restaurované verzi je to totální pastva pro oči!!! (30.06.2020)

Mistrovské dílo, kde funguje naprosto vše. Již úvodní scéna černobílého snímku s jedoucím kočárem za doprovodu Liškových temných chorálů dává tušit celkové pochmurné ladění snímku. Místy téměř hororová atmosféra jakoby rezonovala s tíhou doby, kdy film vznikl. Netřeba připomínat, že tohle dílo muselo na dlouhých dvacet let zmizet. Jeho nadčasovost se týká jakékoliv doby. Ač sledujeme osudy skutečných vrahů, pro které je smrt jasným trestem, něco nás nutí se zamyslet nad osudy atentátníků mezi nimi. Maně se vybavuje ono: vražda tyrana není zločinem... Nikde není řečeno, že ministr je tyran nebo zástupce zločinného režimu. Přesto z osudů postav jakoby prosvítá, že toužily po lepším světě. Výtvarná kamera využívá skvěle barokního šerosvitu, všímá si detailů (průhledy skrze křišťálový lustr) i krásy Emílie Vašáryové. Balada. Zločin a trest. Ten nejvyšší - smrt. Je jen na divákovi posoudit, do jaké míry zasloužený. (18.02.2014)