Metóda Markovič: Hojer

Táto šesťdielna miniséria ma doslova rozbila a po mojej obľúbenej Pustina mi dopriala najsilnejší seriálový zážitok od českých bratov. Počnúc réžiou, perfektnými dialógmi, výbornou kamerou, vypiplanou výpravou a skvelou retro atmosférou zahalenou v takmer nemiznúcom opare kúdolu dymu, cez depresívnu hudobnú zložku, až po postavy, ktoré vám tak hlboko vlezú pod kožu, že si k nim za nebezpečne krátky čas vytvoríte ozajstný vzťah. V prípade tejto kriminálnej série máme prakticky až dve hlavné postavy - výnimočného kriminalistu, sympaťáka Jiřího Markoviče a sériového vraha a kanibala Ladislava Hojera. Hádam najviac ma fascinovalo sledovať to zvláštne puto, ktoré medzi nimi vplyvom času vznikalo. Vzťah vytvorený za absurdných podmienok, ktorý asi sotva dokáže chápať niekto iný, okrem nich dvoch samotných. Duo Lněnička-Uhlík predvádza absolútny herecký koncert a hoci samotný obsah výsluchov nebol často ľahko stráviteľný, ich vzájomné dialógy stáli vždy za to. Tvorcom sa podarilo vytvoriť niekoľko skutočne živých mnohovrstevných postáv, ktorých príbeh okamžite zaujme (výborný je aj Vojtěch Kotek v role nadpriemerne inteligentného sadistu). A či už dokážete Markovičov veľmi osobitý, dôverný, až miestami láskavý prístup uplatňujúci voči zločincom chápať  či aspoň akceptovať (do konca svojho života zásadne odmietal trest smrti) alebo jeho riskantné metódy považujete za číre bláznovstvo, jedno je isté. Fungovali a dosahoval s nimi výnimočné výsledky. Metóda Markovič: Hojer je príbehom, v ktorom sa prelínajú tie najbrutálnejšie vraždy v ČSSR počas 70. a 80. rokov, no súčasne sú prepletené tak hmatateľným faktorom ľudskosti, túžbou po pochopení a pravde, až vyvolajú zmes pocitov, ktoré vás zaskočia nepripravených. Seriál režiséra Pavla Soukopa je nielen jedným z najlepších českých seriálov, jeho kvalita v rámci žánru true crime je, dovolím si tvrdiť, konkurovateľná na svetovej úrovni. (10.04.2024)

Už u snímku s názvem #annaismissing jsem si říkal, že Pavel Soukup má správně nakročeno k tomu stát se opravdu špičkovým režisérem. A díky Metodě Markovič si může tuto kolonku právoplatně odškrtnout. Naprosto fenomenální počin po všech stránkách! Při sledování jsem si místy říkal, jestli se doopravdy jedná o tuzemskou podívanou. Herecky prvotřídní! Lněnička tímto všem ukázal, že nepatří jen mezi špičkové dabéry. I Neužil zazářil ve vedlejší roli. A Petr Uhlík? Nebál bych se tvrdit, že se jedná o nejlepší herecký výkon novodobého tisíciletí (v rámci ČR samozřejmě). Šel z něj strach, doopravdy se zhostil role Hojera na jedničku. Ten kluk má zaděláno na úspěšnou kariéru...Technicky též famózní. Kamera, střih, nepříjemný hudební podkres. To vše na světové úrovni. Fakticky se těším na druhou sérii, která se bude věnovat spartakiádnímu vrahovi Strakovi. Za mě si první série odnáší 9/10 P.S. Případy I.oddělení mají konečně po stránce kvality tu správnou konkurenci :) (01.04.2024)

To nejlepší, co Nova vyprodukovala od svého vzniku v žánru krimi (mini) série! Roubal byl dobrej, ale toto je o level výš. I snahou vizuálně docílit dobu - extetiérově i interióvě to šlape tvrdě na paty Devadesátkám od ČT. Doufám, že představitel Hojera, Petr Uhlík si příští rok půjde pro Lva. Teď už se jen těšit na další - na Straku (spartakiádní vrah). (10.03.2024)

Po sérii diskuzí s kamarádem Enšpíglem jsme se odhodlali Voyo zkusit i my. Také jsem produkci Novy, potažmo Voya, měl obecně za průměrnou. Především tím, co vysílali v televizi. Jenže to, co vydávají na Voyu je úplně jiná liga. Metoda Markovič: Hojer je perfektní kriminálka. Hned, mi vytanuly na mysl Mindhunters: Lovci myšlenek. Jen v československém prostředí 70. let. A to je, musím říct, veliká pocta pro českou produkci. Sice tu autoři v šesti dílech vypráví vztah Jiřího Markoviče s Hojerem v rámci jednotlivých časových úseků, rádoby vytržených z jakéhokoliv plynulého příběhové vyprávění, ale ono to vlastně vůbec nevadí. Je to trošku jiné, což se v rybníčku českých kriminálek počítá a navrch je tu obří porce kvality, která je dána překvapivě dobrým scénářem, herci (Lněnička, Uhlík geniální), ale i kamerou. Toto se opravdu povedlo a už se těším na další seriály, které mi Voyo nabídne. Kéž by i nadále bylo více takové kvality v českém prostředí. (11.05.2024)

Ačkoli jsem už několik let předplatitelkou platformy Voyo, nestíhám sledovat všechny původní projekty z její produkce a na tyto seriály se dívám se značným zpožděním. Díky vysoce nadprůměrným ohlasům jsem ale udělala výjimku a na tuto kriminální minisérii jsem se podívala už několik týdnů po jejím odvysílání. A s nadšenými recenzemi musím rozhodně souhlasit. Minisérie stojí a padá na představitelích titulních rolí – Petra Lněničku znám jako slušného dabéra, ale jeho výkon v roli Markoviče mi vyrazil dech. Samostatnou kapitolou je pak pětadvacetiletý Petr Uhlík, který za ztvárnění podprůměrně inteligentního, přesto velmi brutálního a sadistického „Ládi“ pravděpodobně příští rok získá minimálně nominace na herecké ceny. Chválit bych mohla ale i herce ve vedlejších rolích (zejména Vojtu Kotka nebo Michala Isteníka), technické zpracování, skvělou retro atmosféru a samozřejmě scénář čerpající ze skutečných případů. Hlavní linku totiž v každé epizodě „ředí“ další Markovičův případ. A nutno podotknout, že mě vedlejší zápletky někdy zasáhly víc než samotné odkrývání Hojerových zločinů. Jeden příklad za všechny? Čtvrtá epizoda a výslech holčičky, jejíž tatínek umlátil tchyni kladivem do hlavy a holčičku s bráškou pobodal, aby se pomstil manželce – jedině o tomto vrahovi skutečný Jiří Markovič prohlásil, že si trest smrti skutečně zasloužil. Kdybyste si měli Voyo zaplatit jenom na měsíc, udělejte to. Tohle vážně stojí za vidění. (12.05.2024)