Monstrum

Monstrem se člověk nerodí, monstrem se stává. Nezvládnutá výchova a rozvrácené manželství rodičů měly na formování Dahmera fatální následky. Murphy moc dobře věděl, proč jít zrovna do projektu o jednom z nejděsivějších sériových vrahů všech dob. Postupně odhaluje momenty, které ho přivedly na špatnou stranu a je děsivé, že Dahmer chvílemi působí pouze jako další oběť. Peters si mrazivě přesným výkonem rezervoval vyšinuté jedince na roky dopředu. Hlavně díky němu jsou Dahmerovy balící metody a trolling ve vězení až překvapivě zábavné. S1: 85% (01.11.2022)

Sledoval jsem bez dechu hlavní herecký výkon (ne, nikoli sousedka, i když se Netflix opravdu snažil rozdmýchat nějakou tu rasovou ublíženost) a říkal si - jak jen jsi schopen se vžít do role, až tě pohltí, a přitom se jí nenechat osobně zničit? Žaludek mi nedával shlédnout to bez alespoň několikadenních pauz mezi díly. Zdatně přihrává i otec, pár zajímavých úplně vedlejších postav. Ostatní jsou karikatury zlého rasistického systému a nenávisti k menšinám a kapitalismu, obžaloby toxické cismaskulinní emeriky a vůbec obvyklé současné agitky zešílevších aktivistů nutících filmaře k těmto úlitbám. Za to první maximum, za to druhé znechucené fuj. (12.11.2022)

Tahle série mě velmi překvapila. Upřímně mě na ní nejvíce nalákal Evan Peters, kterého jako herce mám ráda a do takových rolí se hodí. A tady tomu nebylo jinak. Začátek seriálu měl i hororovou atmosféru, kterou podkreslovaly skladby od Nicka Cavea a Warrena Ellise. Nevím jak se vyjádřit k samotné osobnosti Jeffreyho Dahmera, ještě si asi počkám na Rozhovory, ale co můžu říct už teď, tak že byl opravdu nemocný a bohužel se to nijak neřešilo. Přijde mi, že se neměl komu svěřit, protože by nikdy nenalezl pochopení. Protože si to sám uvědomoval, že je s ním něco špatně a to byl  jeho hlavní problém. Podívejte se sami. Doporučuji. (23.09.2022)

Videl som už dosť true crime dokumentárnych filmov a seriálov od Netflixu na to, aby som bol aj k tomuto spočiatku skeptický. Väčšinou nemajú ďaleko od bulváru a oproti základným faktom (ktoré nájdeme dvomi klikmi aj na wikipédii) k prípadom pridávajú iba lacné emócie, lacnú drámu, ich výpoveď sa začína a končí pri moralitke "vraždy sú zlé a tí čo ich vyšetrujú sú dobrí". Bol som preto takmer šokovaný touto majstrovskou filmárčinou z ich produkcie, s fantastickými hercami a reálne hutným obsahom, pokladajúcim množstvo otázok ako "Ako sme to mohli dopustiť? Do akej miery to bola vina jeho okolia? Čo sme mohli urobiť lepšie aby sme ho zastavili?", analyzujúcou systematický rasizmus, homofóbiu a iné spoločenské neduhy dobovej i súčasnej Ameriky (a to s minimom pátosu!). Herecký koncert tu nemá len Evan Peters (ktorého Jeffovi rozumieme, napriek tomu že si prajeme jeho dolapenie) ale aj fantastický Richard Jenkins ako Lionel Dahmer, ktorý má svojích vnútorných démonov taktiež viac než dosť. Fascinuje ma, koľkým kritikom vadí, že bol Dahmer vykreslený ako komplexná postava/človek a nie ako karikatúra masového vraha, ktorú poznáme z popkultúry. Napísané je to skvelo a vôbec nie ideologický pomýlene, ako občas zaznieva - a za režijnou stoličkou tu zas sedia okrem iného napríklad aj Jennifer Lynch a Gregg Araki. Skvelý projekt ktorý ma po väčšinu času absolútne pohltil, akurát záverečné dve epizódy boli na môj vkus trochu antiklimatické, resp. oproti zvyšku seriálu málo výpovedné - že "obetiam dodnes nebol postavený pomník" mi naozaj nestačí. (18.10.2022)

Dahmer je jeden z tých audiovizuálnych počinov, pri ktorom máte pociť, že recenzie naň by mali písať klinickí psychológovia a nie filmoví publicisti. V rovine štýlua rozprávania ide o príjemnú spomienky na (nie tak dávne) netflixové série, ktoré vo vás ostali dlhšie ako týždeň (Narcos, Midnhunter). Výborná práca s napätím, dramaturgická precíznosť pri uchopovaní kľúčových scén a retrospektív je okamžite stiredaná kráčaním po tenkých ľadoch v oblasti psychologizácie hlavnej postavy, resp. vo vykresľovaní portrétu Dahmera a doby, v ktorej kontexte fungoval. Miestami sa zdá, akoby seriál s Dahmerom sympatizoval a vykresľuje ho ako útlocitného nesmelého introverta, ktorého proste likviduje jeho necitlivé a konzervatívne okolie. Týmto mostíkom sa dostávame aj k portrétu konzervatívnej, homofóbnej a rasistickej Ameriky 70. a 80. rokov. Seriál akoby Dahmera ospravedlňoval, miestami s ním takmer chápavo sympatizoval a zo všekého vinil vplyvy okolia. Škoda, že to netočil Rob Zombie. (25.09.2022)