Nashville

Měla jsem hrůůzu z toho co mě čeká. Proto jsem nadšená. Od začátku, přesto, že většinou mluvilo pět lidí najednou a režisér nikoho nešetří tím, že by jej s někým seznamoval, hodí diváka doprostřed extra nepřehledné vřavy. Ale i přesto mně to netrápilo a během chvilky jsem byla vtažená a celou dobu jsem se naprosto orientovala v postavách, protože všichni byli tak výrazní, že jsem si je vůbec nepletla a vlastně na všechny jsem se těšila až je zase uvidím a bavilo mě hádat, jestli kluk na motorce je fakt Jeff Goldblum. Americké country je můj osobní spouštěč dobré nálady. (Jsem trochu prostší mysli). Moc bych chtěla zase někdy vidět Altmanovu Svatbu, kterou si pamatuju jako něco podobného a skvělého. (18.01.2011)

24 rolí a velkou část z nich představují zpěváci a zpěvačky. Co z toho vyplývá? Že většinou někdo stojí na pódiu s mikrofonem v ruce a zpívá. Nemám nic proti americké country (a k městu neodmyslitelně patří), ale občas jsem se prostě nudil. Jediná píseň ve filmu ovšem funguje v muzikálovém smyslu a posouvá děj (a Keith Carradine za ni dostal Oscara, což mu celkem přeju). Zaujala mě hlavně solidní politická kampaň, která je ve filmu stejně všudypřítomná jako hudba. Kolektivní filmy Roberta Altmana mám celkem rád, ale té country na mě prostě bylo moc. (14.06.2006)

Nashville není film,který by bylo snadné sledovat.Nemá žádnou dějovou linku,které by se divák mohl chytit.Nedá se o něm ani říct,že by to byl sled nějakých epizodek,které by pojily jednotlvé postavy.Divák je prostě vržen do životů dvou tuctů postav,které nejsou nijak představené,jen se prostě náhodou všechny ocitly v hlavním městě country,kde se snoubí neustálé rozhovory,chytlavé melodie country písniček (které mám mimochodem moc rád) a otravný,všudypřítomný kandidát na prezidenta,který hlásá do světa svá moudra.Zezačátku jsem film za tenhle styl nenáviděl,ale jak jsem se začal s postavami seznamovat,orientovat se v jejich vzájemných vztazích a jak se mi písničky začaly dostávat pod kůží,začal jsem se i já bavit,unášet uspěchanou atmosférou a režií Roberta Altmana,který přesně věděl,co chce svým filmem říct a taky to řekl.Rozhodně zajímavá filmová mozaika,která sice děsí délkou a nepřístupností,ale ukrývá v sobě upřímné a zábavné jádro.Překvapivě příjemný filmový zážitek. 80 % (18.01.2011)

Bezesporu pozoruhodný snímek, který určitě Američanům zvedá jejich ego... na mě ale bylo všechno moc americké. Vím, že to byl pravděpodobně účel, ale všeho moc škodí! Byl to jen shluk amerických symbolů. Vadila mi hádavá a uvřískaná atmosféra filmu a spousta zbytečných dialogů, což se odrazilo i na délce filmu. Možná, že kdybych byla fanynka country, tak by těch hvězdiček bylo víc, ale bohužel. (15.09.2006)

Typický film R. Altmana: nadprůměrná stopáž, mnoho postav (v tomto případě až zbytečných), pomalé tempo a příběh složený z mozaiky. Tento způsob vyprávění mi nikdy příliš neseděl, s postavami je téměř nemožné se ztotožnit a celé to na mě působilo dost odtažitě, navíc moje záliba rozhodně nespočívá v tom, poslouchat 160 min country. Naštěstí film je natočen zkušenou rukou (až pseudo-dokumentárně) a kupodivu nepůsobí ani moc roztříštěně. Vrcholem je vystoupení K. Carradina s písní I´m Easy (Oscar), která se jako jediná vymyká z celkového hudebního složení.____Komentář a bodové hodnocení berte s rezervou. Za poslední měsíce jsem viděl několik Altmanových filmů, z nichž většina se mi velmi líbila, proto dám "Nashvillu" ještě jednu šanci. 6/10 (01.08.2006)