Vlkolak - Nočný lovec

KONEČNĚ!!! VÝBORNĚ!!! Přesně tohle jsem chtěl. Přesně tenhle typ změny, experimentu, kreativity, komornosti a autorské práce jsem celou čtvrtou fázi vyžadoval a konečně jsem ji dostal. Vlkodlak je suverénně nejlepším projektem této fáze. Má výbornou atmosféru, které napomáhá komorní prostředí, ve kterém se odehrává celý děj. Skvěle prokreslené hlavní postavy, které se i za tak málo času dokázaly zapsat do mé paměti na rozdíl od všech podobných v posledních Marvel projektech. Přiznám se, že je to poprvé, co jsem měl možnost vidět Gael Bernala a jsem rád, že to byl zrovna tento kratší speciál. Kreativní a šikovná režie jinak skvělého skladatele Michaela Giacchina je znát díky tomu, jak využívá malých prostor a dialogů mezi postavami. Vizuální stránka krásně odkazuje na starší horory, a to jak černobílým vzhledem, tak i vyobrazením samotného Vlkodlaka, jehož vzhled je veřejností lehce kritizován, ale mě se velmi zamlouvá. Celkově jde o velkou vzpruhu po posledních MCU projektech, a hlavně osmé epizodě She-Hulk. Více takových speciálů a zkusit to procpat i do klasických filmů/seriálů. 8/10 (10.10.2022)

Z Marvelu se od Endgame stala ve většině případů pouhopouhá sterilní podívaná bez nějakých inovativnějších nápadů. Fakticky za mě začala tato značka dosti stagnovat. Proto oceňuji, že se někdo snažil přijít s něčím absolutně nezapadajícím do celkové konceptu. Pro mě je o to větším překvapením, že se režie chopil tvůrce excelentních soundtracků Giacchino. Vlkodlak sází zejména na špičkový audiovizuál, který vás (nejenom díky použitému černobílému filtru) přenese do 30.let minulého století. Práce s kamerou, luxusní střih, to vše z toho vytváří nevšední zážitek. Trochu tedy ve výsledku zamrzí, že příběh nikam nevybočuje.  Jeden zvrat sice nastane, ale nikterak přemrštěně se mnou nezamával. Nejspíše si tento hodinový snímek znovu už nepustím, ale jsem rád, že film vznikl. Za mě fajn dílko. Hodnocení: 7/10 (28.10.2022)

Svým způsobem typická "Marvelovka", ale přesto svým způsobem unikátní a jiná než ostatní. Tento relativně kratičký film je stylizovaný do podoby starých černobílých filmů s typickými chybami filmového pásu s tím, že je tam vidět v pár případech jen červená. Rychle to odsýpalo a bylo to občas i lehce vtipné. Sice se jedná o zajímavý film, který vybočuje z jejich typického stylu, ale nejedná se o žádný magnum opus. Update 20.10.2022: Hodnocení měním na plný počet, protože mi film od té doby co jsem ho viděl docela utkvěl v paměti. (07.10.2022)

Tak já nevím. Na poměry Marvelu svou formou relativně svěží vítr, nicméně obsahově naprosto průměrná věc. Na 54 minutách se s daným materiálem přece jenom dá vykouzlit o trošku víc než skvěle natočená pocta "klasickým hororům" v typickém (čti samoúčelně přeakčnělém) rouše Marvelově, kterej si ty klasický scénáristický archetypy (čest těm pár výjimkám, u nichž si alespoň částečné nabourání vydupali režisérské osobnosti) prostě neodpustí. Porovnám-li 12 let starou poctu ve formě remaku nesoucí se na podobné vlně, vyhrává The Wolfman i přes svou občasnou debilitu s přehledem. U něj jsem "ten" feel měl. U Werewolf by Night ho udusily pařáty filmové pop-mašinérie. (07.10.2022)

// Michael Giacchino, můj nejoblíbenější skladatel, a teď i tvůrce marvelovek? Na to je asi ještě brzo, jestli ale jeho debut povede k něčemu většímu, budu jedině rád. Za hodinu mi zvládl představit nové zajímavé postavy, neotřelým, ale příjemným způsobem rozšířit mnohožánrovost MCU, a ještě k tomu složit parádní hudební doprovod. Bernal super, Teda chci hned domů, největší radost mám ale z Laury Donnelly, do které jsem od The Nevers regulérně zabouchnutej a její Elsa to jenom podtrhla. Po filmovém přešlapování na místě a nevyrovnaných kvalitách na seriálové frontě si Marvel zase jednou připisuje skvělou trefu. 8/10 (09.10.2022)