Vlkolak - Nočný lovec

Vlkodlak: Noční lovec je výtvarně vystylizovaná, žánrová jednohubka, které v diváckých očích nejvíce škodí to, že vznikla pod značkou Marvel. Mně osobně se však tento hororově laděný experiment líbil, byť měl své rezervy, co se týče například budování napětí. Bernal a pro mě neznámá Laura Donnelly byli fajn, zároveň jsem rád po letech viděl Harriet Sansom Harris coby šílenou Feliciu Tilman ze Zoufalých manželek. Třešničkou na dortu byl okatý, ale milý odkaz na Čaroděje ze země Oz. (22.11.2022)

Príjemná zmena oproti tradičným Marvelovkám. Hoci nech už čokoľvek iné, ten film rezonuje práve svojimi možnosťami priviesť znova na plátna klasické monštrá alebo Lovecrafta. V presne takejto podobe. Ten film má pre mňa v zásade len jednu chybu, ktorou trpia zatiaľ všetky novodobé Marvelovky. Hlúpi záporáci. Stále mi príde úsmevné, že partiu najväčších badassov a lovcov monštier zabijú, ako keby to boli len decká s palicami. Tým pádom nefunguje napätie. Postavy slúžia len na to, aby sa príbeh dostal z bodu A do bodu B. Sú len výplňou bez hĺbky. Takže miesto pre skutočného záporáka tu nie je. Čo ale musím vyzdvihnúť je Gael García Bernal. Jeho civilné herectvo zachraňuje takmer všetko. Aj tie slabšie miesta u ostatných. Viem si to predstaviť ako každoročné prekvapenie, ktoré príde keď to budeme najmenej čakať, aby rozvíjalo tento vesmír ďalej. Bola by škoda, keby to skončilo len tu. Giacchinova hudba je super. (07.10.2022)

Byl jsem zvědavý. Staré universal hororové klasiky mám rád, a jde vidět, že tvůrci Werewolf by Night taky. Film je hezky nasnímaný, černobílé zpracování filmu taky sedí, béčkovost je znát a jde vidět, že se tvůrci nesnažily natočit áčkový film. Film je správný brak. Jen do určitého momentu, kdy na diváka začne poblikávat myšák a divák má jistotu, že se z příjemné podívané klube další komerce. A familyfriendly závěr u ohniště tomu napovídá. Za mě promarněný potenciál Marvel studios udělat vyjímku ze zajetých kolejí. (19.10.2022)

Docela zábavná hříčka, která mě naprosto nepřekvapila stylistickou úctou k hororům 30. a 40. let s důrazem na hru stínů, ale dost mě překvapila narativem inspirovaným Čarodějem ze země Oz a místy fakt neurvalým vršením nápadů. Není to bohužel moc výpravné a slibované násilí je třeba oproti Vlkodlakovi s Del Torem slabý čajíček, ale ční tu potenciál pro neotřelou a hravou sérii. Klidně i s Giacchinem na režisérské sesli, neboť několik sekvencí se silným zadním nasvícením je bezesporu působivých a pan skladatel má pro béčkové horory minulosti evidentně slabost. Škoda, že neměl po ruce lepší scénář s méně banálními dialogy, který by vrhnul pozornost na soudržnější formální uchopení a odpustil by si ty campy momenty a nepovedený humor. Pěkných 70 %. (07.10.2022)

// Michael Giacchino, můj nejoblíbenější skladatel, a teď i tvůrce marvelovek? Na to je asi ještě brzo, jestli ale jeho debut povede k něčemu většímu, budu jedině rád. Za hodinu mi zvládl představit nové zajímavé postavy, neotřelým, ale příjemným způsobem rozšířit mnohožánrovost MCU, a ještě k tomu složit parádní hudební doprovod. Bernal super, Teda chci hned domů, největší radost mám ale z Laury Donnelly, do které jsem od The Nevers regulérně zabouchnutej a její Elsa to jenom podtrhla. Po filmovém přešlapování na místě a nevyrovnaných kvalitách na seriálové frontě si Marvel zase jednou připisuje skvělou trefu. 8/10 (09.10.2022)