Vlkolak - Nočný lovec

Jelikož je to kratší, moje kritéria na oblíbení jsou menší a beru Vlkodlaka jako díl seriálu, kde též nečekám hlubokou sondu do charakteru postav, pokud je každý díl o něčem jiném. Ale celkově to bylo fajn. Obsahově sice jednodušší, ale po vizuální stránce dokonalé. Od černobílého vizuálu, který skvěle fungoval v kombinací s červenou barvou, po samotné natočení akčních scén, kde se nestříhalo jako o život. Skvělá byla rozhodně scéna na jeden záběr s cákanci krve na kameru a práce se stínem během přeměny, což vyděsí víc než pohled na přeměnu samotnou a vynechá se zbytečné CGI. Takže jo, fajn zábava, to uznávám. Bohužel "vtip" s bombou a odpálení zdi ukázal, že je to sice trochu jiný Marvel, ale zároveň v určitých aspektech stále stejný pitomý Marvel, který narve humor kamkoliv, aby si to odškrtli, a je jim jedno kam, tj většinou blbě a tam, kde se nehodí :( taky bych ho vůbec nedávala... (10.10.2022)

O poznání sympatičtější tím, o co se to snaží, než tím jaké to je. Což nejlépe dokládá, že sice autoři šli do černobílé stylizace a "jakože starého filmového pásu" plného artefaktů, svícení i záběrů, ale pořád to nadužívá CGI místo praktických triků a masek (i na ty dojde, ne že ne, ale zase vypadají jak Blanarovičové čertík). A tato rozháraná neštymující nedůslednost v konceptu je tu ve všem. Ostatně i typové obsazení Bernala jde ve šlépějích odkazu na Hulla/Chaneyho/Del Tora, ale je to ústřel vedle, bere to moc seriózně. Jaký to rozdíl oproti perfektně brakově přepálené Harrisové, která je věrná předobrazům. Navíc je to značně nevyrovnané; stylový úvod, kdy se to tváří jako pocta Universalu, i závěr jsou zdařilé, ale prostřední pasáž je klasická marvelovská vata podrážející si nohy odlehčujícími vtípky a pootevíráním dveří nové odnoži MCU. (08.10.2022)

Tak já nevím. Na poměry Marvelu svou formou relativně svěží vítr, nicméně obsahově naprosto průměrná věc. Na 54 minutách se s daným materiálem přece jenom dá vykouzlit o trošku víc než skvěle natočená pocta "klasickým hororům" v typickém (čti samoúčelně přeakčnělém) rouše Marvelově, kterej si ty klasický scénáristický archetypy (čest těm pár výjimkám, u nichž si alespoň částečné nabourání vydupali režisérské osobnosti) prostě neodpustí. Porovnám-li 12 let starou poctu ve formě remaku nesoucí se na podobné vlně, vyhrává The Wolfman i přes svou občasnou debilitu s přehledem. U něj jsem "ten" feel měl. U Werewolf by Night ho udusily pařáty filmové pop-mašinérie. (07.10.2022)

Pocta nebo připomínka, což je jedno, starým hororům z Universalu osloví asi nejvíce skalní fanoušky. Skvostná černobílá kamera, hra světel a stínů, labyrint, lovci, krvekam a monstrum. Počítačové efekty použity účelně, maska je jako ze starých filmů, tedy fajn. Laura Donnellyová je stylizována do krásek původních hororů naprosto dokonale - jako by sem z nich zavítala. A Harrisová svojí démoničností strčí všechny lovce do kapsy... Snad jen oproti klasickým snímkům je zde krev. Galony krve. A to je v pořádku. Výborné. (08.10.2022)

// Michael Giacchino, můj nejoblíbenější skladatel, a teď i tvůrce marvelovek? Na to je asi ještě brzo, jestli ale jeho debut povede k něčemu většímu, budu jedině rád. Za hodinu mi zvládl představit nové zajímavé postavy, neotřelým, ale příjemným způsobem rozšířit mnohožánrovost MCU, a ještě k tomu složit parádní hudební doprovod. Bernal super, Teda chci hned domů, největší radost mám ale z Laury Donnelly, do které jsem od The Nevers regulérně zabouchnutej a její Elsa to jenom podtrhla. Po filmovém přešlapování na místě a nevyrovnaných kvalitách na seriálové frontě si Marvel zase jednou připisuje skvělou trefu. 8/10 (09.10.2022)