Réžia:
Michael GiacchinoScenár:
Heather QuinnKamera:
Zoe WhiteHudba:
Michael GiacchinoHrajú:
Gael García Bernal, Laura Donnelly, Harriet Sansom Harris, Eugenie Bondurant, Kirk R. Thatcher, Leonardo Nam, Al HamacherVOD (1)
Obsahy(2)
Počas temnej a pochmúrnej noci sa z tieňov vynorí tajná skupina lovcov monštier, ktorí sa po smrti svojho vodcu zídu v strašidelnom sídle prastarého rodu. Pri podivnom a hrôzostrašnom pamätnom zhromaždení na počesť vodcovho života sú lovci vyzvaní k tajomnému a smrtonosnému súpereniu o mocnú relikviu. Čaká ich nočný lov, ktorý ich nakoniec privedie tvárou v tvár nebezpečnému monštru. Tento mrazivý a napínavý špeciál, inšpirovaný hororovými filmami z 30. a 40. rokov minulého storočia, si kladie za cieľ nahnať hrôzu a des, a predstaviť nové zákutie filmového vesmíru štúdia Marvel. (Disney+)
(viac)Videá (1)
Recenzie (252)
Pocta nebo připomínka, což je jedno, starým hororům z Universalu osloví asi nejvíce skalní fanoušky. Skvostná černobílá kamera, hra světel a stínů, labyrint, lovci, krvekam a monstrum. Počítačové efekty použity účelně, maska je jako ze starých filmů, tedy fajn. Laura Donnellyová je stylizována do krásek původních hororů naprosto dokonale - jako by sem z nich zavítala. A Harrisová svojí démoničností strčí všechny lovce do kapsy... Snad jen oproti klasickým snímkům je zde krev. Galony krve. A to je v pořádku. Výborné. ()
Werewolf by night rozhodně není žádný geniální a novátorský počin, nicméně poměrně těžko se věří, že by něco podobného vzniklo pod hlavičkou Marvelu/Disneyho. Zvlášť potom co Marvel ve své xy fázi nabízí čím dál víc sterilnější filmy, které už zdaleka nemají punc filmové události. Giacchino se v tomhle trošku delším kraťasu inspiroval klasickými horory třicátých let a i když sem nikdy nebyl faoušek Gaela Garcii Bernala, dohromady to tu funguje a ukazuje, že kdyby Marvel přestal sázet na čím dál neoriginálnější a méně a méně záživnou jistotu, pořád by dokázal nabídnout minimálně velmi slušnou zábavu, která by ani nemusela stát stovky milionů...70% ()
Možná nejlepší věc, kterou zatím letos Marvel poslal do světa, což není úplně největší pochvala, ale uznání v tom doufám cítit je. Gaicchino natočil velice jednoduchou ale stylovou věc, které skončí dřív než se nadějete. Nejedná se sice o žádný zázrak, ale je fajn vidět rozšiřování MCU tímhle směrem, je škoda, že krom Bladea se nic z podobného ranku zatím nechystá. Rozhodně je to zajímavější část Marvelu než třeba Eternals. ()
Nečekaná parádička v podobě netradičně vyhlížejícího krátkometrážního snímku. Dnes, po celé sérii propadáku, již na Marvel pohlížím poněkud skepticky, ale tento temný kousek se skutečně vydařil. Tak akorát zajímavé a celkem sympatické postavy, vhodně zvolená legenda, dobře napsané, a zároveň vtipné rozhovory a k tomu jako bonus špičkové akční scény. To navíc bez jakékoli zbytečné výplně. Sice mi trochu vrtá hlavou, jak by si soutěžící lovci s monstrem poradili, neboť na něj evidentně nikdo z nich ani z daleka nestačil. S tím je ostatně spjata i druhá otázka, neboť později jediný vlkodlak prakticky zničil onu celou špičkovou společnost. Ale i tak velká spokojenost! ()
Několik filmů ročně, několik seriálů ročně a od letošního roku to vypadá i na dávku několika speciálů ročně. Marvel Cinematic Universe nadále rozšiřuje a díky nadále velkému úspěchu se může rozvíjet a díky barvitosti různorodých postav tak trochu koketovat s různými žánry. První projekt z sekce Marvel speciálů je ovšem něco, co u Marvel Studios jen tak nevznikl. Speciálu Werewolf by Night (v překladu ještě ucházejícím způsobem přeložený Vlkodlak: Noční lovec) se chopil skladatel Michael Giacchino, kterého není ve filmových kruzích dvakrát nutné připomínat, samotné materiály poté lákali na inspiraci monster filmy z 30. - 40. let a vizuálem a atmosférou něco v Marvel Cinematic Universe dosud neviděného. Tenhle halloweenský speciál je ve finále paradoxně něco jako předčasný vánoční dárek. Milovníci filmů s klasickými monstry ze stáje Universal jako Frankenstein a Mumie s Borisem Karloffem či Dracula s Belou Legusi si rychle přijdou na své, kdy Vlkodlak: Noční lovec rázem působí skoro až milostným dopisem něčemu, co do jisté míry bylo v době svého vydání stejným fenoménem jako je aktuálně MCU. Samotný Giacchino ostatně prohlásil, že je fanouškem hororů a rozhodně jim svým filmovým debutem neudělal medvědí službu. Dost pravděpodobně se jedná o nejlepší poctu starým klasikám ze stáje Universal za hodně dlouhou dobu a především se svět MCU skutečně představuje v novém a dosud neviděném světle, které je i díky fenomenální práci s osvětlením rozhodně svůdné. Giacchino si dle očekávání složil pro svůj filmový debut i soundtrack a jako zkušený skladatel moc dobře ví, že hudba samotná dělá hodně. I soundtrack Giacchina má sám o sobě retro nádech, kdy skutečně ve svých nejlepších momentech zní přesně jako soundtrack nějakého toho starého monstrum filmu. Černobílý obraz (s trochou připepřením po vzoru Schindlerova seznamu) sám v tomto ohledu dělá hodně a právě tací, kteří již staré horory z 30. let vnímají jako přežité a dnes neskousnutelné zboží, mají u Vlkodlaka: Nočního lovce preventivní zákaz vstupu. Vlkodlak: Noční lovec si z těchto starých filmů totiž bere to nejzásadnější i nejvýraznější a pro mnohé půjde o neskousnutelnou překážku, především co se týče vzhledu titulního monstra, které dle očekávání připomíná vzhled Vlkodlaka z filmu roku 1941. A i v tom tkví to strašně sympatické kouzlo. Giacchinovi nedělá práce s atmosférou, především se ovšem nebojí kousnout do masa. Důkazem je pravděpodobně nejbrutálnější scéna v historii MCU (Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství si své prvenství dlouho neužil), která jde skutečně na hranu možností v rámci ratingu. Příjemné je naopak sledovat, že Giacchino zvládá na vedoucí pozici vést dialogové sekvence i solidní akční scény, celkově se poté na vizuál Nočního lovce nejde vynadívat. A Man-Thing je nejen svým designem, ale poměrně výrazně nastíněnou hloubkou pravděpodobně tou nejzajímavější postavou celého seriálu, kdy snad jeho přítomnosti není v rámci MCU konec. Především dynamika mezi ním a Jackem Russelem je nakousnuta skvěle. Právě Gael García Bernal je v titulní roli dalším důkazem toho, že Marvel u obsazování hlavních rolí nešlape vedle a i když Bernal nemá příležitost ke kdovíjak výraznému hereckému koncertu, jeho výkon je bravurní. Stejně tak se dá vynachválit Laura Donnelly jako Elsa Bloodstone a funguje i casting jednotlivých vedlejších rolí. Čerpáním z hororových klasik pro pamětníky a lidí s bravurním vkusem se odráží i jasně daná zápletka s jasně daným vyobrazením postav, stěžovat si na to právě u něčeho jako je Vlkodlak: Noční lovec by ovšem byla chyba. Giacchino je totiž pořád šikula, který navíc očividně dostal velmi volnou ruku a s ucházejícím kašpárkem sehrál velké divadlo. Vlkodlak: Noční lovec dokazuje, že si MCU nejen může dovolit aktuálně experimentovat, ale ty experimenty navíc nemusí propadnout průšvihem. Neskutečně kouzelná záležitost, která na jednu stranu vdává holt výrazné kapitole kinematografie a na té druhé předvádí bravurní stylizovanou podívanou, která otvírá dveře k dalším tak trochu jiným a svěžím záležitostem. Jestli se Michael Giacchino náhodou skutečně chopí režie Bladea s Mahershalou Alim, po Vlkodlakovi: Nočním lovci by rozhodně nebylo těžké se na film začít těšit. I když by se totiž Blade v jeho uchopení nejspíš musel bez podobné stylizace, Giacchino v různých disciplínách ukázal, že je nejen výtečný skladatel, ale očividně se v něm skrývá i nadějný filmař.... () (menej) (viac)
Galéria (16)
Zaujímavosti (13)
- Skladba a grafika na počátku filmu odkazuje na Special Presentation od CBS, které se vysílalo v roce 1973. (Kubaaa97)
- Vypravěčem je v tomto filmu Rick Wasserman, který s Marvelem již dlouhodobě spolupracoval. Jeho hlas jsme mohli slyšet ve filmu Planet Hulk (2010), kde daboval Hulka, seriálu Avengers: Nejmocnější hrdinové světa (od r. 2010), kde daboval Thora a další postavy, ale také v několika hrách, mimo Marvel například v „Mafii III“. (Kubaaa97)
- Werewolf by Night se poprvé objevil v komiksu „Marvel Spotlight #2“ z února roku 1972. (JerryMalfoy97)
Reklama