Vlkolak - Nočný lovec

Pôsobivý režijný debut od hudobného skladateľa Giacchina, ktorý pristupuje k vizuálnemu rozprávaniu príbehu ako k magickej hudbe, ktorú vytvára. Pričom každý záber (nota) je synchronizovaná s emóciami postáv. A to všetko v nádhernej čiernobielej podobe, ktorá mu dodáva hororovú atmosféru 40. rokov. 7/10 (14.10.2022)

7/10 – Milé černobílé překvapení. Všichni, kteří už roky spílali Marvelu, aby konečně začal experimentovat, musí po zhlédnutí tohoto MCU speciálu doslova slintat blahem, jelikož v porovnání s jinými příspěvky tohoto filmového giganta by se Werewolf by Night určitě dal bez váhaní zařadit do kategorie "Hokus Pokus". Otázkou však zůstává, jak dlouho v ní bude čpět sám, než mu strejda Cavin splácá nějakého kamaráda. Dávám tomu rok – maximálně dva. Do oznámení premiéry. Protože takovýto skvělý nápad by si jistojistě zasloužil rozšiřující spin-off seriál o minimálně 3 sériích po 6 epizodách a byla by také věčná škoda, kdyby každá postava nedostala svůj vlastní origin snímek (nebo lépe dva) a nejlepší by vlastně bylo vytvořit alternativní PG13 universum, kde by se tito lovci monster spojili, a natočit týmovku, kde bok po boku s černým Supermanem pomáhají zastavit bílého Thanose. Doufám, že jsem vás pořádně postrašil. Teď už můžeme jít zpátky k snímku. Rozhodně je fajn, že si filmaři vystačili s 50 minutovou stopáží, protože se obávám, že standardní hodinu a tři čtvrtě by tento formát snesl jen stěží. Kolem a kolem je to vcelku originální svět, ale že bych byl z konceptu nějak zvlášť odvařený, to také říct nemohu. Zkrátka obyčejná vyvražďovačka s tím, že namísto kamenů nekonečna se postavy tentokrát ženou za takzvaným "bloodstonem". Neurazí, zabaví. Verdikt: "Na Marvel velice příjemná změna, ale sám o sobě to žádný zázrak není." (12.10.2022)

Svým způsobem typická "Marvelovka", ale přesto svým způsobem unikátní a jiná než ostatní. Tento relativně kratičký film je stylizovaný do podoby starých černobílých filmů s typickými chybami filmového pásu s tím, že je tam vidět v pár případech jen červená. Rychle to odsýpalo a bylo to občas i lehce vtipné. Sice se jedná o zajímavý film, který vybočuje z jejich typického stylu, ale nejedná se o žádný magnum opus. Update 20.10.2022: Hodnocení měním na plný počet, protože mi film od té doby co jsem ho viděl docela utkvěl v paměti. (07.10.2022)

Michael Giacchino kromě režijní tvorby druhých táhne svým soundtrackem k zemi už i svojí vlastní. A tak sledujeme sice zručně natočenou poctu klasickým filmům, který vybudovaly „horror“ coby filmovej žánr, zato poctu s impotentním soundtrackem (byť před sto lety obstojným), kterej filmu bere všechnu atmosféru i napětí. Takže když už vznikne marvelovka, která se současnýmu Marvelu na míle vzdaluje, je dojebaná stejným orchestrálním paskvilem jako všechny ostatní. Podobný mini filmy jsou ale pro Marvel dobrou cestou, jak hledat nová uchopení budoucí tvorby, takže klidně víc! (10.10.2022)

Tak já nevím. Na poměry Marvelu svou formou relativně svěží vítr, nicméně obsahově naprosto průměrná věc. Na 54 minutách se s daným materiálem přece jenom dá vykouzlit o trošku víc než skvěle natočená pocta "klasickým hororům" v typickém (čti samoúčelně přeakčnělém) rouše Marvelově, kterej si ty klasický scénáristický archetypy (čest těm pár výjimkám, u nichž si alespoň částečné nabourání vydupali režisérské osobnosti) prostě neodpustí. Porovnám-li 12 let starou poctu ve formě remaku nesoucí se na podobné vlně, vyhrává The Wolfman i přes svou občasnou debilitu s přehledem. U něj jsem "ten" feel měl. U Werewolf by Night ho udusily pařáty filmové pop-mašinérie. (07.10.2022)