Vlkolak - Nočný lovec

Já jsem zatím s novou fázi MCU více méně spokojen a to hlavně proto, že se nebojí experimentovat. Dobrá, ne vždy to vyjde, ale tentokrát ano. Vlkodlak: Noční lovec je natočený s hravostí a láskou ke klasický monster filmům a šikovně to kombinuje s typickými marvelovskými prvky. Přidává fajn obsazení, působivou hudbu a na marvelovské poměry drsnou brutalitu a vychází z toho speciál, který je opravdu speciální. (07.10.2022)

7/10 – Milé černobílé překvapení. Všichni, kteří už roky spílali Marvelu, aby konečně začal experimentovat, musí po zhlédnutí tohoto MCU speciálu doslova slintat blahem, jelikož v porovnání s jinými příspěvky tohoto filmového giganta by se Werewolf by Night určitě dal bez váhaní zařadit do kategorie "Hokus Pokus". Otázkou však zůstává, jak dlouho v ní bude čpět sám, než mu strejda Cavin splácá nějakého kamaráda. Dávám tomu rok – maximálně dva. Do oznámení premiéry. Protože takovýto skvělý nápad by si jistojistě zasloužil rozšiřující spin-off seriál o minimálně 3 sériích po 6 epizodách a byla by také věčná škoda, kdyby každá postava nedostala svůj vlastní origin snímek (nebo lépe dva) a nejlepší by vlastně bylo vytvořit alternativní PG13 universum, kde by se tito lovci monster spojili, a natočit týmovku, kde bok po boku s černým Supermanem pomáhají zastavit bílého Thanose. Doufám, že jsem vás pořádně postrašil. Teď už můžeme jít zpátky k snímku. Rozhodně je fajn, že si filmaři vystačili s 50 minutovou stopáží, protože se obávám, že standardní hodinu a tři čtvrtě by tento formát snesl jen stěží. Kolem a kolem je to vcelku originální svět, ale že bych byl z konceptu nějak zvlášť odvařený, to také říct nemohu. Zkrátka obyčejná vyvražďovačka s tím, že namísto kamenů nekonečna se postavy tentokrát ženou za takzvaným "bloodstonem". Neurazí, zabaví. Verdikt: "Na Marvel velice příjemná změna, ale sám o sobě to žádný zázrak není." (12.10.2022)

Docela zábavná hříčka, která mě naprosto nepřekvapila stylistickou úctou k hororům 30. a 40. let s důrazem na hru stínů, ale dost mě překvapila narativem inspirovaným Čarodějem ze země Oz a místy fakt neurvalým vršením nápadů. Není to bohužel moc výpravné a slibované násilí je třeba oproti Vlkodlakovi s Del Torem slabý čajíček, ale ční tu potenciál pro neotřelou a hravou sérii. Klidně i s Giacchinem na režisérské sesli, neboť několik sekvencí se silným zadním nasvícením je bezesporu působivých a pan skladatel má pro béčkové horory minulosti evidentně slabost. Škoda, že neměl po ruce lepší scénář s méně banálními dialogy, který by vrhnul pozornost na soudržnější formální uchopení a odpustil by si ty campy momenty a nepovedený humor. Pěkných 70 %. (07.10.2022)

Werewolf by Night je po dlouhé době jedním z mála projektů, do kterého Marvel spolu s Disney zbytečně nekecali. Giacchino dostal takřka absolutní kreativní svobodu, a za tu se Kevinu Feigemu odvděčil precizně odvedenou prací (včetně výtečného soundtracku). I když v první polovině najdete jednu či dvě klasické „MCU ptákovinky", na výsledek to díky bohu nemá skoro žádný dopad. Tahle černobílá lahůdka totiž přináší něco, o čem si většina MCU projektů může nechat jenom zdát. Je kreativní, osobitá a má tah na branku. Jasně, výraznou zásluhu na tom má fakt, že stopáž nemá ani 50 minut, ale je to problém? Rozhodně ne. Já osobně se mnohem raději podívám na tři kvalitní „kraťasy“ s parádní atmosférou než na vleklé seriálové drámo, které se topí v šablonách a originalitu vidělo tak maximálně z rychlíku. Hlavně druhá polovina je totiž delikátně natočenou řezničinou, která mi v současných komiksovkách tak chybí. Gael García Bernal je navíc sympoš a Laura Donnelly mu v tom zdatně sekunduje. Feige má momentálně v rukou klíč k neuvěřitelně zajímavému světu, tak jen doufám, že ho nezahodí… (07.10.2022)

Vlkodlak: Noční lovec je výtvarně vystylizovaná, žánrová jednohubka, které v diváckých očích nejvíce škodí to, že vznikla pod značkou Marvel. Mně osobně se však tento hororově laděný experiment líbil, byť měl své rezervy, co se týče například budování napětí. Bernal a pro mě neznámá Laura Donnelly byli fajn, zároveň jsem rád po letech viděl Harriet Sansom Harris coby šílenou Feliciu Tilman ze Zoufalých manželek. Třešničkou na dortu byl okatý, ale milý odkaz na Čaroděje ze země Oz. (22.11.2022)