Vlkolak - Nočný lovec

Z Marvelu se od Endgame stala ve většině případů pouhopouhá sterilní podívaná bez nějakých inovativnějších nápadů. Fakticky za mě začala tato značka dosti stagnovat. Proto oceňuji, že se někdo snažil přijít s něčím absolutně nezapadajícím do celkové konceptu. Pro mě je o to větším překvapením, že se režie chopil tvůrce excelentních soundtracků Giacchino. Vlkodlak sází zejména na špičkový audiovizuál, který vás (nejenom díky použitému černobílému filtru) přenese do 30.let minulého století. Práce s kamerou, luxusní střih, to vše z toho vytváří nevšední zážitek. Trochu tedy ve výsledku zamrzí, že příběh nikam nevybočuje.  Jeden zvrat sice nastane, ale nikterak přemrštěně se mnou nezamával. Nejspíše si tento hodinový snímek znovu už nepustím, ale jsem rád, že film vznikl. Za mě fajn dílko. Hodnocení: 7/10 (28.10.2022)

Tohle je něco, díky čemu by mě mohlo MCU zase začít trochu zajímat... dávám plnou palbu, protože s Gaicchinem máme očividně podobnou slabost pro poetiku universalovských, potažmo hammerovských (to se vztahuje spíš k samotnému konci) monster filmů. Příběh je jednoduchý, ale taky jednoduše funkční a celkově hezky vystavěný a já jsem si díky přesným hercům (přesný Bernal a hlavně perfektní Donnelly) užil i toliko kritizovanou druhou třetinu. To, jak se film rozjede v samém závěru, je už hotové žánrové potěšení, Giacchinova režie je mistrná, jeho soundrack přesný a hravý, imitace dobové estetiky decentní a masky hezky staromilské. A Ted... Ted je vyloženě boží. A závěr má i to pomyslné srdíčko...jo tohohle bych klidně bral víc. P.S.: Gore v cajku, na poměry MCU hotový odvaz. (09.10.2022)

// Michael Giacchino, můj nejoblíbenější skladatel, a teď i tvůrce marvelovek? Na to je asi ještě brzo, jestli ale jeho debut povede k něčemu většímu, budu jedině rád. Za hodinu mi zvládl představit nové zajímavé postavy, neotřelým, ale příjemným způsobem rozšířit mnohožánrovost MCU, a ještě k tomu složit parádní hudební doprovod. Bernal super, Teda chci hned domů, největší radost mám ale z Laury Donnelly, do které jsem od The Nevers regulérně zabouchnutej a její Elsa to jenom podtrhla. Po filmovém přešlapování na místě a nevyrovnaných kvalitách na seriálové frontě si Marvel zase jednou připisuje skvělou trefu. 8/10 (09.10.2022)

Werewolf by Night je po dlouhé době jedním z mála projektů, do kterého Marvel spolu s Disney zbytečně nekecali. Giacchino dostal takřka absolutní kreativní svobodu, a za tu se Kevinu Feigemu odvděčil precizně odvedenou prací (včetně výtečného soundtracku). I když v první polovině najdete jednu či dvě klasické „MCU ptákovinky", na výsledek to díky bohu nemá skoro žádný dopad. Tahle černobílá lahůdka totiž přináší něco, o čem si většina MCU projektů může nechat jenom zdát. Je kreativní, osobitá a má tah na branku. Jasně, výraznou zásluhu na tom má fakt, že stopáž nemá ani 50 minut, ale je to problém? Rozhodně ne. Já osobně se mnohem raději podívám na tři kvalitní „kraťasy“ s parádní atmosférou než na vleklé seriálové drámo, které se topí v šablonách a originalitu vidělo tak maximálně z rychlíku. Hlavně druhá polovina je totiž delikátně natočenou řezničinou, která mi v současných komiksovkách tak chybí. Gael García Bernal je navíc sympoš a Laura Donnelly mu v tom zdatně sekunduje. Feige má momentálně v rukou klíč k neuvěřitelně zajímavému světu, tak jen doufám, že ho nezahodí… (07.10.2022)

Tento Giacchinov love letter starým gotickým hororom, sa akosi nepozdáva ako homage. Chce byť ale nieje, možno pár úvodných minút. Potom ale nabehne moderná forma, oblečená do ČB hávu, vydávajúc sa za niečo, čo dobíjalo kinosály pred desiatkami rokov. Je to proste cítiť rokom 2022. Nápad dobrý a aj forma ušla, ale niečo, čo sa napr. podarilo snímku THE ARTIST, čiže opäť previesť na plátna kín starobilú formu filmu, sa v tomto prípade nekoná. (10.10.2022)