Karneval duší

Moc povedený černobílý horor, v kterém je atmosféra budována hlavně depresivní hudbou (z velké části varhany), nebo úplným tichem, které narušují jen různé skřípavé zvuky. Herk Harvey je zajímavý režisér. Za svůj život točil jen samé dokumentární a krátkometrážní filmy a Karneval duší je jeho jediný celovečerní snímek. Je to na něm hodně znát. Kamera nám už od začátku přijde spíš dokumentární a snímání postav jakbysmet. Ze začátku jsem měl jisté pochybnosti, ale to se po několika minutách vytratilo a já se velmi dobře bavil. Úprava: Když na ten film zpětně vzpomínám, docela žasnu, jak až na mě zapůsobil, proto zvyšuji hodnocení na plný počet. (29.07.2011)

Silné 3.5 Mám podezření (což částečně potvrzuje zdejší text či wikipedie), že se tímto velmi inspiroval Romero o 6 let později (kamera+hudba, kterou bych zvláště vyzdvihnul a která díky varhanním pasážím, dává vzpomenouti na mj. Eraserhead), byť pochopitelně s ne-duchařským námětem. Hl. představitelka byla zajímavá a stejně tak její, ve filmech obecně a u tohoto typu dívky/ženy, atypického povolání. Celkově to určitě (pro podobně naladěné diváky) stojí za to. Jen s tím šátkem na hlavě nemusela se ve 2.pol. producírovati. Vypadala, jak stará bába.:( A onen The Muž aka hl. Ghůl, co pronásleduje naši hrdinku svým mrtvolně bledým obličejem, jest samotný režisér.;-) Později se objevil i v Myerově, Dni Poté. Na pozdní večer, jak dělané. Jen mě trochu mrzí, že jsem pointu uhodl v pol. a ona se potvrdila. Což jest můj problém, nikoli filmu. Pozn. je určitě dobře, že byl tento film restaurován, ale nedovedu si ho představiti v barvě. I ta Romerova, Noc Oživlých Mrtvých, byla barvou naprosto sprasená. (27.04.2021)

Pad auta z mostu do reky prezije pouze jedna divka, ktera od te doby vida nebezpecne vyhlizejiciho muze s bilym oblicejem a obcas se ji stava, ze ji jeji okoli zcela ignoruje. Genialni film, stavici na skvele atmosfere, malokdy se stava, aby se clovek u tak stare zalezitosti opravdu bal, ale tentokrat se to podarilo. Carnival of Souls tvori predevsim tri prvky: 1, naprosto skvela Candace Hilligoss v hlavni roli. 2, opravdu neprijemna, casto varhani hudba, ktera misty az taha za usi a dodava pocit neklidu. 3, prace se svetlem a stinem a s tim spojena skvela kamera casto vyuzivajicih detailu. I kdyz je u nas film prakticky neznamy (vysel pouze remake z Cravenovi produkce), vyznamne ovlivnil horrorvy zanr. Slouzil jako jedna z hlavnich inspiraci pro Night of the Living Dead (Romero to sam priznava) a primou citaci jedne sceny najdeme i v jeho nejnovejsim zombie kousku. -----betelgeuse: hnus spoiler. (02.08.2005)

Čekal jsem od toho trochu něco jiného. Nicméně to co mi Herk Harvey nachystal bylo moc dobré. Atmosférická paráda od prvních minut s Candace Hilligoss v hlavní roli, o jejíž postavě Mary Henry člověk neví co si myslet. Je v pořádku, nebo utrpěla opravdu tak velký šok po nehodě a klame jí představivost? Z pohledu dnešní doby již jsme na podobné scénáře a jejich konce zvyklí a tak není pro nás těžké si domyslet jak to celé bude. Pro lidi v roce 1962 to ale až tak zvyklé nebylo. Vizuálně dostačujicí, dramaticky se stupňující a hlavně opravdu, i z pohledu dnešní doby, dost atmosférický snímek. Hlavně díky ponurému černobílému provedení. (09.04.2013)

U nás méně známý nezávislý horor platí v anglosaském prostředí za kultovní dílo, které, pravda, ve své době zapadlo, velice záhy si však vydobylo patřičnou pozornost do té míry, že se k jeho vlivu hlásí taková jména jako George Andrew Romero nebo David Lynch. Neplést s nuzným remakem shodného jména z druhé poloviny 80. let, za jehož produkcí nestál nikdo jiný než Wes Craven. Karneval duší představuje starobylý artefakt, který v sobě uchovává zeitgeist minulých dekád a působí nepřístojně svým vsazením do 60. let podobně jako je dle tradičních vzorů ztvárněná Maska démona (1960) Maria Bavy nebo v našem kulturním prostředí Mrazík (1964), jenž by klidně mohl být potomkem budovatelského rozpuku 50. let. I americký film Karneval duší v sobě nese něco z nízkorozpočtových fantasy či science-fiction filmů období studené války: invazi všudypřítomného nebezpečí vtěleného do archetypu monstra (zde v podobě umrlčího přízraku ztvárněného samotným režisérem Herkem Harveyem), které ohrožuje hodnoty maloměstského bílého Američana, zasaženého paranoidním, až hysterickým strachem; jeho zkroušený psychický stav – respektive její, v hlavní roli výtečná Candace Hilligoss – ujařmený do typicky klaustrofobicky těsných, nebo naopak zcela vyprázdněných prostor americké periférie. Rozpolcenost hlavní hrdinky, míšení dobra a zla, odcizení muže a ženy, všeobecně pochmurný tón snímku a šerosvitná městská obrazivost jej zase prolínají s tradicí noirového labyrintu. Aby těch zákrutů nebylo málo, Karneval duší sice pracuje se syrovou realitou každodennosti, ale také s výraznou umrlčí stylizací dovolávaje se tím nejen universalovských nízkorozpočtových hororů, nýbrž i děsivé grotesknosti německého expresionismu. Dokola přehrávaná varhanní hudba pak pouze zintenzivňuje zádušní atmosféru filmu, jenž z dnešního pohledu občas může působit úsměvně, přesto však neztrácí nic ze své přitažlivosti. (12.11.2013)