Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Z celého námětu čiší láska k divadlu. Ale také slovním hříčkám a hříčkám obecně. Nápad vzít z Hamleta dvě nejvíce zanedbatelné postavy, avšak s nejtragičtějším koncem, a nechat jim nejen hlavní role, ale navíc je nechat meditovat o své existenci, důvodu existence a nakonec o smrti, je dokonalý. Umožňuje na tomto půdorysu nejen hru divadla v divadle (a to oboje posléze jako hru na třetí ve filmu), ale trefné komentování dnes již poněkud zkostnatělé hamletovské klasiky, kterou všichni znají snad nazpaměť. Přitom oba - i když vlastně nevědí, jak se který jmenují, protože v Shakespearově hře to také není dáno - mají své odlišnosti. Jeden se snaží na vše jít vědeckou, až detailní metodou, a dá se říci, že je prototypem vědce nebo vysokoškolsky vzdělaného člověka, který se soustřeďuje na detaily, avšak uniká mu podstata nebo celkový obraz. Druhý na vše jde intuitivně a jeho fyzikální objevy mne po celý film velmi bavily. Nejlépe je to asi znát ve scéně, kde přemoudřelý medituje, kde by se asi mohlo v této chvíli nacházet Slunce, podle něhož by poznal světové strany a podle toho, kolik je hodin a odkud jde vítr, na což mu druhý odvětí: „A proč nejdete ven a nepodíváte se?“ Rovněž se mi líbilo, že obě postavy jsou pojaty podobně jako Werichovy a Voskovcovy postavy, komentující daleko důležitější historické dění kolem sebe, případně špílcující na předscéně, a dost možná, jestli si z nich Stoppard, rodák ze Zlína, nakonec i nebral jistý předobraz. A ona láska k divadlu je zde dovedena do dokonalosti rekonstrukcí shakespearovského pojetí divadla (včetně faktu, že i ženské role hráli muži), a dojde i na loutkové divadlo. Plus všechny takové ty „druhotné“ nápady, jako že divadlo je někdy reálnější než život a má mnoho tváří a podob. Celý ten jemný humor, jakým je film podaný (už třeba jen úvodní, krásně absurdní rozjímání o principu pravděpodobnosti), příjemně pobaví, člověk se zde neřehtá, ale má stále pobavený úsměv na tváři. (Skvělá je v tomto ohledu scéna vysvětlování „starý si myslí, že ji miluje“.). A jinak je zde tolik paralel a podobenství, že by mi komentář nestačil. Včetně toho nejokatějšího, jestli i my nejsme postavy v nějaké předem napsané hře neznámého režiséra, kdy absolutně nechápeme, co se kolem nás děje a k čemu směřujeme - tedy kromě toho režiséra, který to ví. (02.01.2020)

Tom Stoppard je naratolog; specifický a málem vyhynulý druh uvědomělého vypravěče. Není to však běžný naratolog, protože natáčí a píše tak bezstarostně zábavnou formou, že neustále riskuje, že učiní z naratologie něco, co přináší potěšení. Jeho přístup, nedbající na typickou, od světa odloučenou atmosféru elitářského myšlení, je frenetický a plný napětí. Bere naratologii za límec a nutí ji ke konfrontaci s každodenním životem. Pročež tento jeho vskutku revoluční projekt s nechtěně cimrmanovskými rysy nejenže bezvýhradně obšťastní fanoušky meta-meta-filmů (jeden příklad za všechny: část dramatu sehraná kejklíři a zbytek Hamletem samotným odlišuje fikční vyprávění od běžného vyprávěcího aktu), největší měrou se tu nažďouchne Gerard Genette. Co nažďouchne... bude žrát jak nedovřenej! (18.09.2009)

Zcela originální způsob pohledu na klasiku, Stoppard brilantně manipuluje s herci a divák se tak ocitá téměř před záznamem inscenace, nicméně stále s filmovou řečí - to nejlepší z obou světů divadla a filmu a jako bonus, výborný Stoppardův text - téměř Shakespearovské dialogy obohacené o vlastní jiskru. (11.03.2007)

Tohle není ledajaký film, tenhle film si můžete vychutnat slovo od slova, scénu od scény a při každém zhlédnutí si v něm najít něco nového. Tohle je velice chytrý film. Byla jsem svědkem excelentních hereckých výkonů, brilantních dialogů a množství úžasně hravých momentů, ale třebaže Hamleta znám, nepronikla jsem tak docela do ducha filmu, proto si nechávám jednu hvězdičku do zásoby na opakované zhlédnutí. To není stížnost na kvalitu filmu, to je kající přiznání, že jsem do toho filmu ještě dostatečně nedozrála. (26.12.2013)

Tuto slovní ekvilibristickou hříčku bych moc ráda viděla ještě někdy a do konce, ježto ji před drahnou dobou dávali na ČT2 notně pozdě večer a já neměla sílu si to nahrát. Teď toho lituji, protože filmeček je v běžné distribuci DVD nesehnatelný. Nebo to jednou risknu a zkusím si ho objednat přímo z anglofonní země a užít si ho v originále. Gary Oldman i Tim Roth excelují. Každá další replika mi vyrážela dech. Nasmála jsem se u tohoto břitce inteligentího humoru až až:-) (07.07.2009)