Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Rosencrantz a Guildenstern jsou zmatenými účastníky Tragédie o Hamletovi, nicméně jsou s ní kompatibilní asi jako B.Maher a R.Dawkins s křesťanskými veletrhy. Racionálním uvažováním se neustále snaží dopátrat podstaty své existence, ve světě kterému nerozumí. Přitom ani pořádně neví, který z nich je Rosencrantz, který Guildenstern a ke všemu si pamatují jen to co si o nich pamatujeme my diváci ( tedy jen to co se událo od začátku filmu). Kontrast mezi nimi a světem, ve kterém se ocitli, je dobře zobrazený hned v prvních minutách snímku, kdy si házejí mincí a navzdory pravděpodobnosti jim 157krát po sobě padne hlava. Průsečíkem jejich chápání a světa ve kterém uvízli jsou potulní kejlkíři (v čele s Dreyfussem), kteří jim ve svých vystoupeních odkrývají skutečné události jejíchž jsou a budou účastníky (tedy Shakespearův Hamlet) a zároveň i poměrně nepříjemný fakt, že vlastně nejsou pro toto dílo vůbec podstatní, nemohou ho změnit a nemohou cokoli udělat se svým osudem (který se nevyvíjí zrovna podle jejich představ). Tragikomická variace na tragédii, se spoustou úsměvných filozofických dialogů mezi dvěma hl. představiteli, kde je tím vtipnějším Gary Oldman coby opožděný Rosencrantzem (nebo Guildensternem?), který během filmu jen tak mimoděk skoro-objevuje některé základní fyzikální zákony. / "Life in a box is better than no life at all, I expect. You'd have a chance, at least. You could lie there thinking, "Well. At least I'm not dead." (08.10.2013)

To, že Rosencrantz a Guildenstern byli jen ve špatnou dobu na špatném místě (kam si je zavolal král... takže v tom byli vlastně úplně nevinně), nám řekl už Shakespeare. Ale to, že dokáží být doopravdy vtipní a mají každý svou vlastní osobnost (i když nemají úplně jasno v tom, které jméno se s ní pojí) a že Hamlet je vlastně manipulativní záporák, jsme se dozvěděli až od Stopparda. A to tak skvělou formou, že by Shakespeare mohl být pyšný... (ani ta divadelně působící režie snímku nijak neubírá na působivosti - naopak) (11.11.2010)

William Shakespeare na nich spáchal strašlivý hřích. Z nicoty je náhle přivedl do světa, kterému nerozumí (ale občas se jim do úst derou podivné cizí repliky), do světa, který se nechová podle pravidel logiky. A ti dva ani nevědí, který je který, ale nebylo vám to při sledování Hamleta vlastně jedno? Zkrátka: Stoppardův mistrovský divadelní apokryf, který si pohrává se shakespearovským obrazem světa jako divadla a rozprostírá ho do absurdního rozměru divadla v divadle v divadle (viz. loutková scéna, která ještě posiluje rafinovanost Hamletovy hry s králem). Humor Stoppardova dílka je suchý a černý jako kašel, výkony Rotha i Oldmana padnou jako prdelka na nočník. Navíc jazyk divadelní hry/filmu může co do hravosti směle soupeřit s jazykem mistra ("slovní tenis" obou hrdinů je jeden z nejbrilantnějších dialogů, které jsou ve filmu k slyšení). Parodie ve svém žánru rovná dokonalostí Hamletovi. Skvělé, vtipné, intelektuální a přitom nepovýšené! (01.02.2004)

Na naprosté docenění tohohle filmu bych musel mít Hamleta v živé paměti, mám takový pocit, což vzhledem k tomu, že jsem ho četl před nějakými pěti lety, neplatí. Každopádně - chytré dialogy a velmi "jiný" humor spolu se skvělým hereckým duem člověka skutečně vtáhne. Věřím, že jednou tomu dám pět hvězd. (11.12.2010)

Originálna variácia Hamleta. Koncept, dialógy ( tenis je parádny) aj herci sú neprekvapivo úplne super. Strašná škoda, že Stoppard je slabučký filmový režisér. Keby to robil niekto skúsenejší a filmovejší ( Branagh napríklad) mohla to byť rovnaká pecka ako Shakespeare in Love. Ale aj tak stále veľmi dobré (02.04.2015)