Zahradníkův rok
The Gardener's Year
Réžia:
Jiří HavelkaScenár:
Jiří HavelkaKamera:
Ferdinand MazurekHudba:
Tadeáš VěrčákHrajú:
Oldřich Kaiser, Dáša Vokatá, Štěpán Kozub, Michal Isteník, Alena Mihulová, Petr Lněnička, Luboš Veselý, Sára Arnsteinová, Jiří Šimek, Tomáš Jeřábek (viac)Obsahy(1)
Záhradník (Oldřich Kaiser) a jeho žena žijú na úpätí malebného kopca a starajú sa o svoju malú záhradku. Ich idylický život naruší nový majiteľ, ktorý sa nasťahuje do neďalekého zámku a plánuje odkúpiť všetky okolité pozemky vrátane toho čo patrí záhradníkovy. Keď záhradník na jeho ponuku nereaguje, odohrá sa séria bizarných udalostí. Nový majiteľ postaví na hranici záhradníkovho pozemku plot zo žiletkového drôtu a uzavrie príjazdovú cestu. Aby dosiahol svoj cieľ, postupne vo svojich činoch pridáva na intenzite. Záhradník sa však nevzdáva a snaží sa brániť svoj domov. Zatiaľ čo polícia a starosta sa postupne utápajú v obecnej byrokracii, záhradník sa rozhodne vziať osud do vlastných rúk. (Magic Box SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (53)
Je to těžké. Bije se to ve mě a mé zcela odlišné očekávání filmu nepřidává. Začnu tím hezkým - tichý, pomalý snímek krásně zachycuje “staré dobré časy”, kdy se lidi měli prostě dobře. Žili plnohodnotný život z toho, co měli, každý den na ně čekala práce, která měla smysl, dostávalo se jim uznání od jejich komunity… a se vším si vždy věděli rady, protože v garáži nebo kůlně se našlo opravdu všechno. Prostě co si neuděláš, nemáš. Jenže hřejivý pocit zcela přebíjí beznaděj a zoufalství - z toho, jak násilně byli tlačeni ke změně životního stylu, z toho, že systém nefunguje a zlo rozhodně není potrestáno, a z toho, že dokud média nezakročí, nikdo vám nepomůže. Rozhodně bych film nenazvala komedií, spíše je to tragédie zakončená ryzí depresí. Myslím, že film je dobrý, ale je třeba na něj ta správná nálada se špetkou masochismu - pak budete trpět, ale náramně si to užijete. Závěrem: největší highlight filmu je zajisté ztvárnění české kuchyně! ()
Hezký letní podvečer přeji. Na začátek mi dovolte citovat Karla Ocha: "Hledáme odvahu tvůrců jít proti zavedeným vyprávěcím schématům, zavedeným strukturám vnímání filmu, jít proti vývoji vlastní kariéry, proti tomu, jaké herecké příležitosti se očekávají. A takovou odvahou oplývá právě Jiří Havelka." Takto film ve světové premiéře uvedl v Karlových Varech a zároveň tím vysvětlil, proč jej do programu zařadili. Cituji ho proto, že dokonale vystihnul, proč je tento film tak důležitý z hlediska širšího vnímání české kinematografie, a proč rozhodně stojí za pozornost. Havelka servíruje film srovnatelný s ostatní současnou evropskou tvorbou, což se o mnohých českých novinkách říci nedá. Přináší jednoduchý, až bajkovitý příběh, ovšem díky originálnímu pojetí z něho dělá kinematografický zážitek. Takových se nám moc nedostává, proto je třeba si je hýčkat, vyzdvihovat a doufat, že brzy budou následovat další. Abychom se měli ještě více filmově. ;-) ()
Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého doslova a do písmene vidím, o co se snaží, o co v dané scéně usiluje, co se snaží v daný moment říct, ale zároveň si v tu samou chvíli moc dobře uvědomuju, jak to celé v tom filmu funguje jen na půl plynu, a vyjádřený záměr tak vlastně ve výsledku silně pokulhává. Zahradníkův rok může mít sice pěknou myšlenku o lidství a síle lidského ducha, o nevzdorné vytrvalosti a optimismu, o boji malého obyčejného člověka proti velkému mocnému nepříteli, s němým Kaiserem, poloněmou manželkou a zlým správcem zámečku, ale ve finále, jak říkám: myšlenku sice předá, ale předá ji takovým jalovým způsobem, že si člověk říká "Přepsat a lépe". Co se dá na filmu ovšem vyzdvihnout, je doprovodná hudba, ta především, a kamera. Jinak krom těchto dvou aspektů hodnotím nelítostným průměrem. Vyhodnocení: Zhlédnuto na letním kině😎 ()
Tragikomický film o nezlomné lidské vůli, absurditě úředního aparátu, amatérismu tuzemského policejního sboru a nehynoucí a bezpodmínečné lásce k přírodě. Režiséru Jiřímu Havelkovi se po Vlastnících, Očitém svědkovi a Mimořádné události podařilo najít další originální způsob vyprávění svého díla, za což si zaslouží pouze slova chvály a uznání. Každý z jeho filmů je svým přístupem naprosto unikátní a navzájem se nevykrádá. Síla Havelkových snímků tkví především v jedinečném citu převést látku, s níž se diváci setkávají na vlastní kůži ve svém běžném životě, na plátno a tu prodat skrze emoce hlavních představitelů. To se v Zahradníkově roce daří na výbornou, zvláště zásluhou výjimečného mimického galapředstavení Oldřicha Kaisera, který o co méně sdělí divákovi prostřednictvím své postavy, o to více a úderněji toho řekne prostřednictvím role vyprávěče. Pro Zahradníkův rok mám nicméně i přes řadu výše zmíněných superlativů také několik negativních slov. Režisér Havelka působí ve svém čtvrtém celovečerním filmu až přespříliš kriticky a agresivně. Dalo by se říct, že jím pouze podporuje násilí ve společnosti a nedůvěru zejména starší populace v úřady a orgány činné v trestním řízení. Dále chování jednotlivých postav přílišně paušalizuje a nedává prostor pro jejich charakterový vývoj, ty se drží po celou dobu stopáže jednotné šablony svého chování a jednání. Celkové vyznění snah oběti (Oldřich Kaiser) o nekonfliktní vyřešení sporu je zde pojato v negativním duchu, a snímek spíše nabádá k násilné reakci v duchu známé fráze „Silnější pes mrdá.“ Posledním negativem pro mě byla stopáž filmu, 103 minut při převážném užití scén pracujících pouze s mimikou protagonistů, působí nekonečně a pocitově se dostáváme někam ke 130 minutám. Chtělo to alespoň o 20 minut zkrátit a se závěrem si více pohrát. Suma sumárum, Zahradníkův rok přináší do české kinematografie svěží vítr, který zdárně reflektuje agresi ve společnosti a přetrvávající absurditu některých oblastí českého úředního aparátu. Tři hvězdy. 🙂 (16.07.2024, slavnostní premiéra filmu v Cinestar Anděl) ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (5)
- V roli zahradníkovy (Oldřich Kaiser) ženy se objeví Kaiserova skutečná životní partnerka, písničkářka Dáša Vokatá. (rakovnik)
- Film je natočen podle skutečné kauzy, o které se svého času hodně psalo v médiích. Tehdy zahradník René Mandys čelil teroru svého souseda, majitele zámku, jenž měl zájem o jeho parcelu. Když dal najevo, že ji neprodá, začaly se mu dít neuvěřitelné věci. Kdosi mu zatarasil příjezdovou cestu, vypálil skleník a fyzicky ho napadl. (rakovnik)
- „Býval jsem velký zahradník, takže mě toto natáčení moc bavilo. Za to Dáša nikdy nestrčila ani prsty do hlíny a tady musela. Ten pohled na to byl velmi zajímavý,“ uvedl Oldřich Kaiser. „Já jsem rockerka, neumím s hlínou. Naštěstí školení u opravdového zahradníka mě trochu naučilo se v té hlíně pohybovat,“ dodala Dáša Vokatá. (rakovnik)
Jiří Havelka ve všech třech svých filmech pranýřuje absurdity současného světa v čele s neschopností se dorozumět. Jinak se už tentokrát vydává totálně jinou cestu než u svých debutových Vlastníků. U těch jsem před lety málem smíchy zbořil narvané kino.:o V tomto případě už bych skoro ani nepoznal, že jde o stejného režiséra. Film je tichý, zdánlivě velmi poklidný a až intimní. To rámuje poetické paralerní předčítání ze stejnomenného románu Karla Čapka a celé prostředí manželského zahradnictví se včelami a krásy, které může toto prostředí vytvářet, jak vnitřně, tak esteticky díky ukázkám (krásně nasmímaných) klidně a trpělivě prováděných rukodělných prací, které se dělají podle toho, jak to které období roku potřebuje.:o A i jako hipster, který se upřímně řečeno, běžně nad podobnými věcmi moc nedojímá, musím souhlasit s názory, že tato poloha ve filmu funguje možná snad nejlépe jako taková oslava klidu, cyklu roku i přírody a radosti ze smysluplné práce. Ještě teda stejně perfektně je ve filmu vyobrazen dlouhodobý manželský vztah. Je zpracován se zaměřením na malé každodenní radosti, které si může hlavní dvojice každodenně automaticky dělat bez toho aniž by si ještě museli něco dokazovat.:o V teto poloze podle mě nejvíce funguje i finální rozhodnutí vystříhat všechny momenty, ve kterých hlavní hrdina mluví (ale i jeho manželka nakonec řekne asi jen tři věty ve druhé půlce.) U té manželské roviny jsem tomu rozuměl. Jelikož to vypadalo jako by si ty dva už nepotřebovali něco vypovídat. Proč taky? Když stačí ony drobné radosti a letmým pohledem víme, co si chceme říct. A rozumím, že ve svém soukromém nemusel hlavní hrdina nikoho slovy přesvědčovat, protože přesvědčoval svým stylem života. Ale na začátku přeci jen působí zvláštně, když hlavní hrdina nereaguje na ostatní. I od manželky jsem ve druhé půlce už možná čekal více slov. To nic nemění na tom, že Oldřich Kaiser v nové herecké poloze předvedl úchvatnou intuici a vnímavost ve schopnosti vystihnout mnohé pouhým pohledem a jeho herecké úmění zde nabralo nový rozměr. Herecky nezkušená Dáša Vokatá si s rolí poradila taky velmi suverénně a vypadalo to jako by opravdu vedle svého životního partnera nemusela vůbec nic předstírat. Přesto si nemůžu pomoc a říkám si, že tato herecka byla trochu nevděčná. I když v mnoha momentech přinesla ovoce. Mimimálně policajtské duo Jeřábek-Vyorálek pobaví, ale jinak se ostatní vedlejší postavy moc neprojeví. A ze setkání dvou možná nejpopulárnějších komiků své generace Kaisera-Kozuba tady mnoho neočekávejte, i když nad Kozubovou postavou, v podstatě s opravdu mimimálním prostorem) jsem se musel zamýšlet, jaký vlastně je. Faktem je, že tohle není úplně divácky nejvděčnější podívaná na léto. Jinak silně komorní příběhí o ignorování nabídky prodat pozemek a postupné naprosté devastace majetky jako odvety nabízí hned několik rovin a Havelka pozoruhodně předkládá svou vizi ukázat to, jak jsou lidi můžou být neschopni v záležitosti obrany jednotlivce, protože za všemi úřady jsou lidi, kteří jsou schopni se proměnit ve statické mluvicí hlavy citující paragrafy. Jsem zvědavý, s čím Jiří Havelka překvapí příště. () (menej) (viac)