Bullittov prípad

Go Mustang Go:-)! Sanfranciský policista charismatický Steve McQueen (Frank Bullitt) se svým nadupaným mustangem Fastback má z pověření kariéristického politika (R.Vaughn) ochraňovat nebezpečného gangstera který je důležitým svědkem v procesu s mafií. Úspěšný průběh procesu má zajistit politikovi volební vítězství. Když je svědek přes všechno jeho úsilí zavražděn, policista to zatají aby mohl nerušeně pokračovat v pátrání po skutečných vinících a členech gangu. Tolik stručný spoiler.Více než jen dobrý akční thriller s ještě lepším a skvělým výkonem hlavního představitele, kdy zejména ta celá dvanáctiminutová honička bez žádného hudebního doprovodu, jen za zvuků nabroušených motorů ve strmých sanfranciských ulicích které se Steve účastní osobně, ta fakt na tu svou dobu nemá chybu. Ostatně bere dnes tak stejně dobře za dech jako tenkrát. Za zmínku ještě stojí připomenout krásnou J. Bisset která ve filmu vypadá neuvěřitelně sexy. Dnes už nestárnoucí klasika. Podle mě druhé nejlepší McQueenovo krimi hned po Útěku. (24.05.2006)

Eh, nerad tu špiním klasiku, ale případ mě vůbec nebral, stejně tak McQueenův trpitelský výraz a vůbec nádech filmu na psí čumák. Nezbývá než legendární autohonička ’68 Mustang GT versus ’68 Charger R/T - ta je bez diskuzí skvělá; "Bullitt essentially did for movie car chases what Star Wars did for science fiction films." (11.05.2018)

Trochu jsem se obával, zvláště po nedávném zklamání z italského filmu Na plný plyn, aby z Bullita nevzešel opět jenom další z filmů oceňovaných kvůli automobilovým honičkám, který kromě nich už nemá šanci ničím dalším zaujmout, ale naštěstí tentokrát ne... Tentokrát fungovala i velmi precizně pojatá atmosféra s dobře zvoleným „mlčenlivým“ stylem, která mě často dokázala držet v jistém napětí i navzdory pomalému tempu a samotné honičce se dostalo vedle špičkového nasnímání pak i strhujícího napětí. Dokonce poprvé mě hodně zaujal Steve McQueen, který mi v předchozím viděném filmu (Pobertové) vůbec nesedl, ale zdejší postava drsného poručíka mu za mě naprosto padla a bavila mě včetně poručíkova velmi úsporného projevu a nekompromisních pohledů, a zajímavým objevem je i (pro mě neznámý) Robert Vaugn v druhé hlavní roli coby slizký politik. Až na pár mírně nudnějších scén jsem se dočkal po čase další perfektní oldschoolové akční kriminálky, splnil si výrazný filmový rest a brzy tak můžu naplno pokračovat Kořistí (1971) od Henriho Verneuila, který se v akčních scénách inspiroval právě zde a budu zvědav, zda Verneuil vyprokován slavnou honičkou natočil ještě lepší nebo alespoň rovněž takhle skvělý film. Bullitt má to u mě hodně dobrý, ale mého favorita akčních krimi thrillerů Francouzskou spojku (pokud jde o film jako celek, ale i onu automobilovou honičku) překonat nedokázal. [85%] (09.09.2021)

Tahle McQueenova klasika patří pro mě mezi ty slabší díla. Jako detektivní zápletka je sice zajímavá, ale samotná slavná honička mě příliš nezaujala. Možná že mezi dnešními akčními filmy už nemá tolik co nabídnout. Jinak McQueen odvádí kvalitní práci jako vždy. Další herci snad kromě Roberta Duvalla pro mě nejsou příliš známí. Sympatická Jacqueline Bisset tu bohužel má jen omezený prostor. I tak ale snímek stojí za vidění. "Kde máte svědka?"" (04.12.2019)

V podstatě tu jde jen o ty dvě dlouhé honičky (jedna svým neotřelým způsobem dost pěkná v autech, byť místy zpětně i nechtěně komická, druhá ještě trochu vydřenější po letišti) a o podezřele jednoduchý Bullitův morální kodex v tom ošklivém světě padouchů a naivních milenek a politických kompromisů a zároveň od počátku i o jeho zpochybnění: neboť i Bullitt je svolný za zprávy od informátorů přímluv nad tresty pro různé zlodějíčky – a kde je pak hranice jeho kompromisů, když je sám omlacuje o hlavu Chalmersovi? Slibné počáteční náznaky, že Bullitt odhalí, že tu svoje vlastní pikle kul sám politik Chalmers (jediný věděl o úkrytu, sám vybíral hotelový pokoj, který se ukázal být pastí, atd.), mizí do ztracena jak pára nad hrncem a film pro svou prostou zápletku postrádá kloudné vysvětlení: proč byl tedy nepravý Ross v tom hotelovém pokoji a proč byl srozuměný se svým hlídáním policisty a proč odemkl vrahům ten pojistný řetěz? – ne že by ho navíc nemohli střelci vykopnout, když už vykopli dveře – a co skutečně věděl Rossův bratr? Scénář taky jaksi zapomene na postřeleného Bullitova kolegu, kterého opouštíme s šancemi padesát na padesát, a už se nedozvíme, jak dopadl. Chm. Připadá mi, že si sice hodně lidí všimlo, že film má až neřestně či nudně jednoduchou zápletku, ale možná jen jedna z mála, kdo si dal práci zaznamenat, že ji vlastně ani nedovede k žádnému vysvětlení... diváci se spokojí s poznáním, že hlídaný muž byl zaměněn, ale jaksi se nepotřebují dozvědět jak, proč a kým a jakou roli v tom Chalmers hrál, a stačí jim, že pro politika významný svědek skončí tak jako tak zabitý, takže tady jaksi hodně varchlatě vítězí policistův (kompromitovaný) morální kodex nad nejasnými a možná dobrými úmysly politika Chalmerse. Chm. Nebo mi logika věci unikla, ale zdá se mi to být na začátku až příliš jednoduché – a na konci až příliš zamotané a nedotažené. Tři hvězdy jsou možná přehnaně moc, ale zase ty honičky, byť ta letištní byla trochu prkenná a přihlouplá (uvědomují všechna stanoviště, aby zkontrolovala pasy, pak mobilizují ostrahu, ale padouch stejně pokaždé proklouzne, aniž by byl kdovíjak rafinovaný, ale budiž, možná je to povzdech, že policejní realita je taková pitomoučká) byly relativně chytlavé. Dvě a tři čtvrtě z nostalgie. *** Ale Peter Yates je nevyvážený režisér s širokým záběrem, a i když tenhle film rozcupuju, kupříkladu na křehkou, vzácnou, intimní krásu procesu sbližování Johna a Mary v podání Dustina Hoffmana a Mii Farrow v jeho režii nedám dopustit ani po osmnáctém shlédnutí. *~ (11.09.2017)