Ako zabiť vtáčika

Brilantný film z prostredia americkej spoločnosti 30. rokov 20. storočia. Hlavne si treba uvedomiť, že film nie je súdna dráma, ale iba nostalgický pohľad rozprávačky na svoje detstvo. Famózny Gregory Peck stvárňuje kultovú rolu sympaťáka Atticusa Fincha, "obhájcu negrú!". Film na jednej strane hovorí o vtedajšej rasistickej dobe, ale zároveň aj o hospodárskej kríze, či detských zážitkov. Film vrcholí v dokonalom a silnom konci s hororovou atmosférou (keby bola hororovo nakrútená len ta jedna scéna ;)). Detský herci hrajú veľmi dobre, scenár je vynikajúci a počas filmu nám hraje čarokrásna hudba. Navyše réžia je originálna a často pracuje s tieňmi a osvetlením. Čiernobielosť filmu pridáva na sile. To Kill Mockingbird je filmový skvost, ktorý si zaslúži byť uctievaný - a to nielen za vynikajúceho Gregoryho Pecka. (13.07.2006)

Čekal jsem klasické soudní drama ve stylu 12 ANGRY MEN a ČAS ZABÍJET, takže expozice zpracovaná formou vzpomínek šestileté holčičky mě notně vylekala. Tímhle pojetím ztrácí na působivosti hlavně soudní část filmu, ale naopak se stupňuje jeho přesah daleko za hranici jednoho soudního přelíčení. Vychytralý scénář, akvělý Peck. (02.09.2005)

Pokud chcete dát To Kill a Mockingbird plný počet, musíte si ho pustit až v půlce, kde začíná obrovský boj mezi vynikajícím Gregory Peckem jako obhájcem proti „zbytku světa“. To horko v soudní síni proudilo i na mně a já očekával s velkým napětím verdikt. Opravdu strhující část, která nemá obdoby. Ovšem první hodina je úplně zbytečná, o případu je prohozeno pár slov, spíše ukazuje život (mi silně nesympatické) dcery a jejího bratra jak si hrají, chodí do školy a o prázdninách špehující tajemný dům. Nezáživné, nudné a úplně vytržené. kdybych tohle věděl, vůbec si to nepustím. Stejně jako když jdete do kavárny s očekáváním, že dostanete Illy a nakonec přinesou meltu. (27.05.2008)

Natáhnout, zamířit, vypálit. Je to tak snadné. Jako zabít ptáčka. Nejenom v tomto významu používá Harper Leeová titul svého slavného autobiografického románu. Jde rovněž o stěžejní poznání hlavní hrdinky, Čipery Finchové. Zabít sojku a zabít drozda není totéž. Filmové zpracování strhující knihy již tak strhující není. Vůči černochům (a komukoli, kdo táhne s nimi) nepřátelská jižanská atmosféra je přítomna předně zásluhou jedné postavy, vskutku ďábelského burana Boba Ewella (= evil). Z filmu ovšem není cítit, že „to“ je v lidech, v naprosté většině z nich. Téma rasismu je přitom ze všech témat v knize obsažených filmaři upřednostňováno, čemu odpovídá vystřižení poučné epizody s morfinistkou Duboseovou i naprostá nepřítomnost dalších postav (teta Alexandra), jež ovlivňují smýšlení dětí. Dlouhá scéna u soudu a následná rychlá dohra (knižní dění tří let bylo vměstnáno do cca jednoho roku) vytváří dojem, že by dokonce mělo jít o soudní drama. Pomohly by přidané minuty? Ne, dvě hodiny dostačují, akorát se dle mého mínění nezabývají tím podstatným. Chybí temná magie dospělého světa, jenž jsme jako děti toužili objevit, matně tušíc, jaká nebezpečenství s ním souvisejí. Přesně to vystihnuje název celovečerního dokumentu o filmu: „Fearful Symmetry“. Jiný, slabším příběhem vybavený film, zrovna svou „děsivou souměrností“ září do všech stran. Lovcova noc. Apendix: k alternativnímu pohledu na Jako zabít ptáčka a jemu podobné mainstreamové filmy vybízí Arnoldův zábavný experiment Passage á l'acte. 75% Zajímavé komentáře: mm13, agathon (19.12.2011)

Opravdu moc pěkný film kombinující rodinné, sociálně kritické a soudní drama. Popravdě jsem čekal, že se film více zaměří na soudní část a docela mě překvapilo, že první půlka se tímto vůbec nezabývá. Avšak rozhodně nenudí a i přes pomalejší tempo určitě zaujme vynikající atmosférou a výbornými herci v čele s Gregory Peckem. Velice zajímavý film. (20.11.2009)