Bastard

Jenom taková komorní pitomina o týpkovi, co kdysi sázel brambory. Jenže toho týpka hraje Mads Mikkelsen v režii dánské extratřídy, která se dostává i k nám do kin. Je to slowburn, nestrhne to každého, místy se to malinko táhne, ale ve výsledku je to moc fajn syrová podívaná a velmi silný příběh plný dojetí, znechucení, tvrdé práce i lásky. (31.03.2024)

Zpodobnění tvrdého zápasu s živelností přírody, lidskou podlostí a zvráceností feudálního zřízení v nádherně komorním stylu s lehce westernovým nádechem a místy tíživou a ponurou, hudebním doprovodem výborně dokreslenou, atmosférou a zároveň krásný, i když povětšinou neveselý příběh hrdého a cílevědomého samorosta, jemuž život střídavě dává a bere plnými hrstmi. 100 % (24.01.2024)

Je to sice klišé na klišé, jak z každé scény polopaticky čiší, co si v ní přesně o čem a o kom má divák myslet a co má ke komu kdy cítit, ale téma a děj celkově vůbec nejsou tak banální a odhadnutelné jako jednotlivé scény a film ze mě nakonec bezprostředně vytáhl čtyři hvězdy, i když z odstupu je to spíš na lepší tři. *** (V Libějovicích, 12. 4. 2024.) *~ (13.04.2024)

Ludwig Kahlen (Mikkelsen) se pokusil ovládnout chaos, jal se jménem dánského krále rekultivovat vřesoviště v zemi nikoho a režisér Nikolaj Arcel se po zklamavší Temné věži více než vykoupil. Neviděl jsem trailer, o existenci Bastarda jsem ještě před týdnem neměl nejmenší tušení a teď v myšlenkách neustále odbíhám zpět na nehostinné pláně za hrdým kapitánem. Pomalu budované historické drama o paličatém válečném veteránovi, jenž se po letech vrací do domoviny s možná až příliš ambiciózním snem, který se nesetkává s pochopením krutého feudálního světa okolo něj, vám každopádně nedá nic zadarmo. A je to dobře. Ona pověstná severská drsnost a neúprosnost v kombinaci s nám neznámou látkou zaručuje, že od začátku nebudete tušit, jestli jde válečný veterán s buldočí povahou po té správné cestě. Není to poprvé ani naposledy, kdy snímek stojí a padá na Madsi Mikkelsenovi. Zapomeňte teď na mdlého záporáka v Indiana Jonesovi. Mads je herecký démon, který sice nehne ani brvou, ale vy budete přesto cítit, jak to v něm vře. Především ve chvílích, kdy je nucený stoicky „oponovat“ mimořádně proradnému Frederiku de Schinkelovi, nebudete napětím ani dýchat a v duchu také Madsovi doporučíte nějaký kreativní způsob, jak šlechtici ublížit. No a tady možná trochu pozor. Ne že byste se nějaké té krvavé pomsty nedočkali, ale ve snímku se místo velkých činů spíše spoléhá na malá pragmatická rozhodnutí, která rozhodují o životě a smrti. Takže jenom pro jistotu, nečekejte proboha akční nářez, během něhož bude charismatický herec řvát „Friheeeeed!“ (Svobodáááá!). Nic to nemění na tom, že jsem zase jednou měl velkou radost z vtahující (byť pro někoho možná trochu pomalé) filmařiny. (24.02.2024)

Hundehoveder aneb dvouhodinové poměřování čuráků svéhlavě urputného Madse Sød Gedziny a parádně slizkého jutského Lømikaara. Ač je to sice téměř výhradně o sáhodlouhém čekání, až Madsovi vzklíčí brambory, jedná se o čekání tísnivě dramatické a palčivě bezútěšné, plné feudálního kokotismu, bezpráví, degenerátské svévole a odporně předsudečné diskriminace jednoho nádherného, vzdělaného, kultivovaného a hladce asimilovatelného etnika, požehnání to a přínos pro jakoukoliv společnost již déle než tisíc let, co tak skvěle kope bramborové a jiné brázdy. Jan Sladký měl tenkrát docela kliku, že zrovna kočovali po Dánsku, protože jinak by Psohlavci nepřežili ani týden a notně načesnekovaní by se v okamžiku otáčeli na cigánském rožni při tříChodové večeři. Madsovo mimické herectví je naprosto neuvěřitelné a být v tom kdokoliv jiný, minimálně půlka genia loci celého filmu by vyšuměla někam do prdele. Ten chlap neřekne pomalu ani pět replik, tváří se zdánlivě furt stejně jako pokrčený papundekl, ovšem jen nepatrným hnutím té správné brvy dokáže naprosto věrohodně vyjádřit jakoukoliv emoci a precizně a uvěřitelně by jen držkou nepochybně ztvárnil i traumatizovaný okurkový salát. Opět veliká paráda! Tudíž jedinou mou výtkou budiž, že syrové a surové rurální drama by rozhodně zasloužilo syrový a surový konec, minimálně do rocka a do dne u „božího súdu“, nebo tak… Což ta finální katarze pro otylé chovatelky koček za zenitem rozhodně nesplnila. (07.01.2024)