Stovky bobrů

Recenze: Do kin vstupují Stovky bobrů; film, jaký svět neviděl!        Až po dvou letech od svého uvedení se do našich kin – nutno podotknout, že zásluhou distribuční společnosti Aerofilms – dostává nečekaná perla americké ultra-nezávislé scény, novinka režiséra Mika Cheslika a herce Rylanda B. C. Tewse (autorů „pankáčské“ Příšery z Michiganského jezera), nazvaná Stovky bobrů. Již svérázný název napoví, že to nebude jen tak; ostatně není divu, že snímek jako takový se u nás dočkal prvotního uvedení v rámci Festivalu otrlého diváka. Avšak i publikum nenáročné, které si chce v kině leda zdvořile oddechnout a pobavit se, bude jásat. Tolik nadšení, energie a nápadů v tak produkčně omezeném počinu (rozpočet se dle tvůrců pohyboval cca kolem 150 tisíc dolarů) by mohla „Bobrům“ závidět kdejaká hollywoodská velkoprodukce. Co mají ovšem nezasvěcení diváci od Stovek bobrů očekávat? Je to komedie? Němá groteska? Western? Hororová vybíjená? Romance? Nebo snad všechno dohromady? Organická syntéza většiny tradičních žánrů, jíž není nic cizí ani nedosažitelné, by bylo zřejmě nejvýstižnějším popisem. Ale skutečně dobrý film, jakým Stovky bobrů bezpochyby jsou, nedokáže nic na světě poslat do konkrétní škatule. „Zálesák nemá lehký život!“ Tak ve zkratce představí v úvodu text písně hlavního hrdinu – dobrodruha a neúspěšného palírníka alkoholu Jeana Kayaka, který se stává nedobrovolným obyvatelem ledové divočiny. Postupně se mění ve ctižádostivého lovce kožešin, jenž usiluje o srdce dcery místního obchodníka, a když zjistí, že došlo k masivnímu nárůstu uvědomělých bobrů, vyhlásí armádě zvířat válku, která požitkářsky otevírá prostor k budování nejrůznějších gagů, většinově postavených na opakování a variování konkrétních motivů. Stovky bobrů obsahují stovky větších či menších odkazů, od grotesek němé éry (Chaplin a zejména pak Buster Keaton) přes klasiky příznačné pro naši dobu (Indiana Jones, Mrtvý muž, Revenant, díla Wese Andersona) až po model tradiční videohry, na jejímž principu je druhá půle filmu vystavěna. Tyto citace nádherně prorůstají do celkové struktury, jejíž rytmus se organicky přetváří v souladu s proměnou žánrů. Znalcům může na paměti vyvstat i Čapkova Válka s mloky, s níž Stovky bobrů sdílí dystopické schéma radikálního přemnožení a sebeuvědomění konkrétní zvířecí skupiny. Nízký rozpočet a skutečně punkové podmínky natáčení jsou na „Bobrech“ znát, avšak důležité je, že režisér mění jednotlivá omezení ve strategickou výhodu kreativního procesu a zároveň také v možnost, jak později všechny překvapit. Díky značně zúženým možnostem tak bobry představují reální herci navlečení do plyšových kostýmů ala televizní duo „Jů a Hele.“ Podobných bizarností, které utvářejí jedinečnou poetiku, by se našlo mnohem více. Ve výsledku by se „Bobři“ mohli s klidem ucházet o titul komedie dekády. Zábavnější a láskyplnější titul byste v kinech sotva pohledali. (03.05.2024)

Takhle, za mě si to ten hajp tolik zase nezaslouží. Ano je to hravé, některé nápady a scény mi uvízli v hlavě do teď a také se mi líbilo jak film místy i využíval videoherní logiku. I přes to jsem se ale místy dost nudil (primárně od druhé poloviny) a to hlavně protože je to často jeden velký opakující se vtip roztahaný na přemrštěnou stopáž (tady by v pohodě seslo klidně 72 minut). Dále tomu nepomáhá i fakt že je to celé jen taškařice sice hravá ale bez nějaký hloubky. To je ale spíš můj problém, protože nezvládám moc filmy kde je jedinou devízou jen humor a ende. Hodně rychle se mi to okouká, což se stalo i tady kvůli absence zajímavých postav atd. Takže jo pobavil jsem se a fakt žasnu nas tou hravostí celého týmu, bohužel mi tohle nestačilo abych si totalne sednul na prdel. Fajn vec to ale je, videt to sle znovu nepotrebuju. To bych se podle me vylozene nudil. 6/10 (10.03.2024)

Ujetina, ktera se fakt nevidi kazdy den. Presne jak tu nekteri zminujou, nema groteska kombinovana s Looney Toones s naprosto jednoduchym, ale naprosto dostacujicim pribehem, sympatickym hlavnim hrdinou, perfektni vizualni strankou a paradni hudbou. Fory se sice obcas zbytecne opakujou, ale nektery jsou masakralni a s pribejvajici stopazi se pritvrzuje. Neda se k tomu asi uplne pristupovat jako ke klasickymu filmu, ale ja se bavil skvele, proste poctiva ptakovina, jako stvorena k pusteni na nejaky kalbe. (19.04.2024)

Tak a mnou nejočekávanější letošní film je konečně venku a dopadl výtečně! :) Když jsem viděl loni z dílny stejné tvůrčí dvojice Příšeru z Michiganského jezera, hodně jsem se pobavil a překvapila mě obrovská tvůrčí kreativita, ale zároveň mi cosi scházelo k plnému nadšení a parodie brakových monster horrorů mě tolik za srdce nechytla. Stovky bobrů kráčí často ve stejném vizuálním i humorném stylu, současně však pro mě zmíněnou prvotinu překonaly. Sledovat tento film znamená vstoupit již od úvodních animací s písničkou do nádherně svébytného světa velkolepé severoamerické zimní grotesky, jíž od počátku vévodí úžasný Ryland Brickson Cole Tews coby ústřední dobrodružný hrdina, kde poklidné dění každodenních drobných trablů na horách naruší zasahující zvířátka, kdesi v koutě vylidněného lesa pobývá starý kupec s puškou a nabídkou vzácných předmětů výměnou za kožišiny a vedle něj i jedna krásná ženuška. Že to zní až romanticky pohádkově? Ale pozor, předem říkám, že na pohádku tu bude nečekaný počet mrtvých čtyřnohých obyvatel lesa i jeden drsný soud. Hravost, s jakou ovšem tvůrci zachází při ztvárnění nástrah, akčních scén, využití předmětů, různých místeček, zákoutí světa, okružní stezky lesem, vizuálních nápověd a cenové tabulky, stejně tak roztomilých zvířecích postav v plyšových kostýmech a jejich nečekaných dovedností... je obdivuhodná a také často přináší velice příjemnou náladu a spoustu neutíchajícího vtipu. Přestože stopáž 108 minut na čistou komedii a zvláště tak svérázně stylizovanou (prakticky téměř „němou“) bych za jiných okolností hodnotil jako přepálenou, tady se propracovanost světa, postav, příběhu, vizuálního ztvárnění i hudebního doprovodu mísí s neskutečnou studnicí nápadů, že mě film doslova odbourával po celou dobu, držel si vysoce nasazenou laťku až do konce a párkrát mě vyloženě dojal... Kdepák věčné omílaní zombíků, stejných monster či komiksových superhrdinů a recyklace osvědčených franšíz mainstreamu až do totálního zblbnutí... zkrachovalý prodavač v boji proti stovkám bobřích záškodníků, to je konečně originální zábavný námět pro rok 2023 a Cheslik s Cole Tewsem pro mě už teď jednoznační mistři žánrové komedie / parodie aktuální post-covidové éry. [100%] (04.08.2023)

Stovky bobrov síce môže klamlivo odkazovať na záslužnú prácu filmára Roberta Rosenberga, ale nie je tomu tak. Je to pocta nemému filmu, kartónovkám (Bugs Bunny z toho len tak dýcha) i takým ako Zeman, no nie toho, čo popradské pivo označil za dobré na čistenie zubných protéz, ale toho, čo prášil. Zábavné to je, ale má to svoje limity. Najmä časové. Z tohto mal byť len krátkometrážny film. (16.04.2024)