Kos

Příjemné překvapení - od Poláků. Očekával jsem nějaké bitvy (které nebyly), ale i tak jsem měl informaci, že půjde o film, který není pro masy. Nebyl a v sále nás sedělo šest. Film použil období, kdy Polsko trpí pod rozpínavým Ruskem a myslím, že bylo i záměrem natočit film v době, kdy Rusko má snahu ukazovat svou sílu, a navíc v blízkosti Polska. Příběh je dobře vystavěn i natočen. Znatelné je jen, že pocit stále hledá "americké" podání, na které jsme více zvyklí. I hlavní postava Kos je zcela zbytečně podána dost obyčejně. Tím spíš, že má za sebou válečné zkušenosti z Ameriky. No a kromě jiných dobrých scén je vrcholkem filmu ona chválená scéna - spíš větší úsek filmu, kde v chalupě okolo stolu sedí několik vzájemných nepřátel, snaží se vypadat přátelsky a čekají, co z toho bude. Nemusel jsem čekat, co si přečtu po filmu a hned v kině se mě prohnaly hlavou dva výrazy: 8 hrozných a Tarantino. Na polský způsob. (18.08.2024)

Ze začátku to zdánlivě směřuje k nějaké epické historické řežbě, ale poněkud překvapivě se to posune do jiných kolejí – film se po rozestavení figurek na hrací ploše stane doslova komorní záležitostí, ve které se nejzásadnější část stopáže odehraje během jednoho večera/noci v jedné chalupě a přilehlém okolí. Konverzační dynamikou to připomene vrcholnou hospodskou scénu z Inglourious Basterds, která se skvěle vyvíjí, několikrát příjemně překvapí a doputuje do silné tečky. Jakožto velký laik polské historie této doby jsem samozřejmě neznal dané historické postavy, takže mě samotný závěr ve výsledku dost překvapil, ale rozhodně má palec nahoru. Současná polská kinematografie drží prst na tepu doby a teď dokázala, že umí zplodit i moderně pojatou exkurzi do své historie a udělat z ní strhující film, který možná nebude historicky přesný, ale bezpochyby zaujme a dost možná i podnítí chuť si o daném období něco nastudovat. (26.07.2024)

Fiktivní, místy až tarantinovská komorní večeře skutečného polského levičáckého odbojáře Tadeáše Kostíka s transwestitou, negrem a rusáckým velezmrdem na prdeli, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „na pozadí“ historických událostí na Rusko – Pruských hranicích koncem 18. století. Motorná a zcela japná historka, u níž je přítomnost deviantních či přepigmentovaných minorit docela opodstatněná, demonstrující především svévoli tehdejších zbuznělých a permanentně nalitých šlechtických degenerátů. Historka stejným dílem zábavná, hlavopatoidní, akční, výborně natočená a sqěle zahraná, kde za vypíchnutí stojí zejména jako vždy famózní Wieckiewiczova kreace nádherně oslizlého kapitána Dunina. Jen mě trochu překvapilo, že tu kinematografia państwowa nad svým národním hrdinou a fortifikátorem West Pointu nikterak nehoní jako obvykle, a ten je tu spíše vyobrazen jako takový fešácký neslaný, nemastný a víceméně zakřiknutý ňouma, co celý film jen tak tupě čumí. (26.08.2024)

“Dobra, davaj monete”. Tak nějak asi vypadalo smlouvání režiséra a producenta, když šukali finance u různých fondů a společností. Žel bogu, i když je samotný začátek filmu jako vystřižený z té scénky z Griffinových a tvůrci dost možná zápasili v bagně o každý zloťák, do anotacemi slibovaného rozměru děje se to až tolik nepromítlo. Z bojů o svobodu Polska, z povstání či bitev nic neuvidíte. Tvůrci si však byli svých finančních pout vědomi, a tak zvolili spíše konverzační způsob eskalace situací, jejichž většinu zasadili k jídelnímu stolu osvětlenému pouze několika svícny. Takovéto scény pak mají jakýsi tarantinovský nádech, jelikož se postavy snaží odhalit sekrety svých protivníků bez přímé konfrontace či dávají okatě najevo, že mají nějakou výhodu - ruský kapitán Dunin zduněný mocí drží všechna esa a určuje dynamiku situace, zatímco ostatní hráči (sám Kościuszko a nejlepší a nejzábavnější postava filmu, Domingo) mu musí ustupovat. Nakonec ale vše skončí rubačkou asi tak čtyřiceti chlopů na dvorku a spáleným statkem. To by pak vlastně mohlo i docela dobře fungovat jako nastínění toho, co přišlo potom (samotné větší povstání a bitvy), JENŽE Kościuszko není hlavní postava. Tento status připadá Ignácovi, doslovnému sukinsynovi, okolo jehož ukřivděnosti se točí většina filmu. A on zkrátka nevzbuzuje potřebné sympatie, takže se některé části snímku docela vlečou. Aby z toho nebyl takový polský Jan Žižka. Film o národním hrdinovi doma neuspěje, protože dostatečně nečerpá z domácích filmařských tendencí/tradic, a v zahraničí nemá šanci, zvlášť prezentuje-li jej generický anglický název… (15.08.2024)

Plejáda zdatných herců, vypořádávání se s problematickými kapitolami tamější historie a na poměry regionu bezesporu originální uchopení slibuje úplně odlišný zážitek, než jaký bychom od polské historické epiky čekali. Přesto se však nejde zbavit dojmu, že tady někdo opisoval až příliš důsledně. Více zde. (16.08.2024)