Bod obnovy

Bod Obnovy je skvěle vypadající české SciFi, které za opravu málo peněz nabízí strašně moc muziky. No a ikdyž chytrá a promyšlená práce s rozpočtem je možná nejsilnější aspekt filmu, určitě to není jediná kvalita, jakou tento snímek nabízí. Pravda, zápletka je relativně banální a předvídatelná. Tady Bod Obnovy neuhrane. Ovšem dynamika i vztah mezi detektivem Trochinowskou a zavražděným a oživeným Davidem Kurlstatem funguje na jedničku a jejich odlišné pohledy na svět se krásně doplňují. Stejně tak fascinující je i debata kolem titulní technologie filmu, kterou scénáře vede napříč celým vyšetřováním, díky různorodé skupince postav. Díky časovému limitu záloh se zde i dobře pracuje s napětím, které vynahrazuje slabší akci. No a zakončení pro jednotlivé postavy i film mi přišlo velmi silné. Musím se přiznat, že na druhé zhlédnutí jsem si to užil i o kapánek více. Prostě kvalitní, detaily napěchovaná, česká podívaná, která stojí za to. (02.11.2023)

Geniální crossover Blade Runnera kontra Detroit: Become Human po česku.... České kriminální sci-fi BOD OBNOVY je totiž temnou wannabe-cyberpunkovou neo-noirovou detektivkou až Fincherovského střihu. Režisér Robert Hloz zde totiž nabídl divákům zcela realisticky uvěřitelnou, unikátně techno-optimistickou, a přesto relativně pesimistickou vizi budoucnosti roku 2041 [scéna z techno klubu geniální!]. A ačkoliv to může být k nevíře, BOD OBNOVY využívá prapůvodní archetypální filozofický prvky sci-fi žánru: jmenovitě například tématiku sociálních nerovností a korporativismu [pomyslný pomrkávání na Andreje Babiše dost pobavilo], kontrastu mezi smrtelností a nesmrtelností / pacifismu a násilí, a celkově vzato otázky lidskosti, spravedlnosti vs. nespravedlnosti / pravdy vs. lží, "vyššího dobra" a mnoho dalšího. A vize je to fakt scénáristicky precizní, protože samotná detektivní zápletka – jejíž futuristický fikční svět je víceméně nejenom lahodná čalamáda okolo, ale zároveň i katalyzátor příběhu – je napínavější jak kšandy.... Vzhledem k relativně nízkému rozpočtu se BOD OBNOVY zároveň může zcela právem pyšnit prvotřídním audiovizuálem [jmenovitě třeba futuristicko-brutalistní architekturou] a praktickými i digitálními efekty. To vše a nejen to dělá z tohohle relativně nenápadnýho domácího koprodukčního scífka prvotřídní [evropský] spektákl, který snadno strčí do kapsy kdejaký vysokorozpočtový hollywoodský blockbuster.... VERDIKT: absolutní redefinice pojmu "na český poměry dobrý" non plus ultra kurva. 9,5 šéfů na zabití z 10. Víc takových tuzemských vědecko-fantastických žánrovek prosím! 🖤 (08.10.2023)

Ty 4* fakt nejsou z milosti. Každý, kdo se alespoň trochu štrejchnul o proces natáčení filmů ví, jaká je to řehole, kór v našich luzích a hájích, kde musíte škemrat o každou korunu. Takže i fakt, že z celého filmu by šel udělat cca 5-ti minutový trailer se všemi trikovými záběry co ve filmu jsou, nebudu snižovat a jsem rád aspoň za tohle. I za to, že konečně byl v kinech domácí film, kde se netrapošilo s Langmajerem, mladým Polívkou  a jinými, kde se neksichtil mladej Prachař atd., prostě že tady se dohlédlo dál, než v obvyklých provinčních semi-romantických kusech, kterých jsou česká kina plná a za  2 měsíce si na ně nikdo nevzpomene. Tady je v případě pana Hloze cítít sympatická ambice přijít s něčím, co vybočuje ze současné české filmové produkce, která spokojené zahnívá na Voyo a jim podobných kanálech. A v tomhle případě musím přimhouřit oko nad tím, že když se odmyslí základní premisa s „obnovováním“, která jediná naplňuje sci-fi žánr, tak celá ta zápletka a cestičky, kudy se vine, je spíše na úrovni průměrné televizní detektivky. Jinak ale kamera moc pěkná, chvílemi i kouzlí skvělé kompozice a nemusí být zrovna trikové, a vůbec v jednotlivostech (piano, zuby s projekcí) je to zajímavé a nápadité. Za to fakt dík a ano, poslední tak dobré domácí sci-fi tady bylo před DLOUHÝMI 61 lety (!!!), tedy magnus opus pana Jindřicha Poláka a to se musí brát v potaz. (28.01.2024)

// Český Blade Runner se nekoná ani omylem, na to by ty parádní kulisy a skvělé sci-fi propriety potřebovaly i scénář, který není jen sbírkou těch největších žánrových klišé, nelogického chování postav, směšně průhledných zvratů a zápletky vykradené z tuctu lepších filmů a her. O vyloženě nesmyslných zákonitostech představeného světa raději ani nemluvím. Škoda, protože jak často se stane, aby v Česku někdo chtěl točit něco takového, o to víc se kluci měli snažit, aby jim to celé dávalo smysl už na papíře. 4/10 (04.07.2023)

Český film má dlouhodobě jeden zásadní problém (no, spíš česká kultura obecně, ale zatímco českou literaturu už nikdo normální nečte, na filmu lidem z nějakého, mně neznámého důvodu furt záleží): až náboženské lpění na předpotopním rozdělování na „vysoké“ a „nízké“ umění a z toho plynoucí přesvědčení, že pouze to „vysoké“ může zprostředkovávat význam, natož hlubší vhled do podstaty brouka, což v českém podání znamená v lepším případě hřebejkovské stolování, v tom horším „chcípácký lůzr bloumá městem a má myšlenky“. S tím logicky souvisí ofrňování se nad žánry coby útvarem, který přece „z principu“ nemá co říct, a fakt, že se tu točí jen s největším sebezapřením, neochotou pochopit, co vůbec je jeho smyslem, a tupým přejímáním, co udělali někde jinde, ať se tedy lůza nažere, když nepobírá opravdovou tvorbu. Česká romantická komedie tudíž není pokus o to ztvárnit jeden z milionů způsobů, jimiž se v tomhle studeným vesmíru pokoušíme nebýt sami; je to Langmajer, co nesnáší svou manželku. Kriminálka zobrazováním lidských krajností netematizuje sociální problémy; účelem je zaslintat si nad sexy vraždičkou. A u historického filmu radši rovnou zapomeňte na nějaké jeviště, kde by se analogicky naráželo na problémy moderní doby, a buďte rádi, že tu lesní mlátičku klubu historického šermu netočili iphonem. Bod obnovy nestojí za povšimnutí proto, že jde o první seriózní, neparodické české sci-fi od Ikarie XB1 (ježíšikriste). Stojí za povšimnutí proto, že fungl jde od Ikarie XB1 o první upřímný, kompetentní, neustrašený žánrový film, tečka; žánrový film, který si je pro změnu vědom, na čem zvolený žánr stojí, a vědomě s tím pracuje, včetně konzistentního worldbuildingu, od nějž se odvíjí realita vnějšího i vnitřního světa postav, a tématu, jímž je krásně české „a tak to zprivatizujem, ne?“. A to je kombinace, která se v Česku obecně prostě nevyskytuje. (24.09.2023)