Na cestě s mámou
Á Ferð með Mömmu
Roadtrip with Mom
Driving Mum
Réžia:
Hilmar OddssonScenár:
Hilmar OddssonKamera:
Óttar GuðnasonHrajú:
Þröstur Leó Gunnarsson, Kristbjörg Kjeld, Tómas Lemarquis, Arnmundur Ernst Backman, Björn Stefánsson, Pálmi Gestsson, Elva Ósk Ólafsdóttir (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Jon je muž v strednom veku, ktorý žije so svojou staršou matkou v odľahlej časti Islandu. Jeho matka je žena, ktorá má vždy vo všetkom jasno. Keď matka zomrie, syn sa prirodzene riadi všetkými pokynmi, čo má robiť po jej smrti. Jon svoju mŕtvu matku učeše a oblečie, uloží ju na zadné sedadlo svojho starého auta, vezme so sebou svojho verného psa Bresnefa a začína sa cesta na druhý koniec krajiny, na miesto, kde mu matka povedala, aby ju pochoval. Sprevádzanie zosnulého na jeho poslednej ceste je prirodzene väčšinou smutná záležitosť. V tejto čiernej komédii je však veselo. (Film Europe)
(viac)Recenzie (26)
Tak trochu (ale opravdu jenom tak trochu) bizarní road movie... Kdesi na samotě na severozápadních fjordech Islandu žije syn s matkou. Když matka zemře, chce jí syn splnit poslední přání a tak ji posadí na zadní sedadlo svého starého auta a veze ji na jih, do její rodné vesnice, aby ji tam nechal pohřbít. Cestou je čeká pár více či méně bizarních setkání s domorodci, cizinci i sebou samými (selfie u Gulfossu je to nejmenší), protože pár věcí je pořád ještě potřeba si říci. A to všechno viděno s láskou a pochopením, černobíle a v milém odéru let, kdy se svět ještě točil tím správným směrem... ()
1980 na Islandu, nebo taky na Měsíci. Podle krajiny těžko poznat. Někdo zesnulou maminku pohřbí do země pod starou lípu, někdo ji zpopelní ale Jón ji nalíčí, posadí do starého vraku a vydá se s ní napříč Islandem ke gejzíru, kde se chtěla nebožka ještě zaživa vyfotit. Road movie jako řemen ve starých Fordech. ()
Škoda, že film je čiernobiely. Ak by bol farebný, tak by som mohol pochváliť aspoň islandskú prírodu. Severský pokus šmrncnutý Fellinim. Tiahlo sa to a nedávalo veľmi podnety na zamyslenie. Nie všetko, čo sa vydáva za umenie, ním aj musí byť. ()
Film má atmosféru i určitý poklid, krajina a hudba se na tom vydatně podílí. Líbila se mi nostalgická, retro atmosféra a postupné odhalování minulosti obou protagonistů. I ten černobílý materiál měl podle mne smysl a dobře doplňoval Jonovu zálibu ve fotografování. Možná bych čekala ještě více černého humoru, situace na to byla dobře nastavená a vtipných scén a nedorozumění mohlo být víc. Závěr ve vězení byl trochu překvapivý, ale zapadl do toho vlastně velmi dobře. Přes pomalost děje jsem se nenudila. ()
Mám ráda tyhle surreálné obrazové básně, kde se toho moc nenamluví. Odkazy na Felliniho v černobílé roadmovie, kde katarze probíhá zvolna. A předchozí zkušenosti jsou také v hlavním hrdinovi pečlivě tříděné jako jeho fotografie, aby se přece jen transformovaly do nové o chlup jiné reality "bez maminky"-) ()