Sucho

Tento film není pro masy ani pro hlas lidu. V příběhu dvou naprosto rozdílných venkovských rodin je každá postava zcela mimo a svým způsobem zaslepený cvok. Takže to na sebe naráží každou vteřinu a všude. Sláma k těmto zaslepencům a buránkům přihodil ještě mladé evropské zachránce klimatu a bez jakéhokoliv soucitu nechal na divákovi, ať si s tím v hlavě pohraje. Výborní herci, záměrně většina neznámých. Kamera skvělá. A hlavní a nečekaná věc: Celý film byl neuvěřitelně silná a stupňující se DEPKA. Sláma vytvořil velmi silný film, bez snahy zalíbit se. (01.03.2024)

Nejhorší film co jsem viděl minimálně za poslední tři roky. Od začátku do konce nekompromisní levičácká agitka za kterou by se nestyděli v padesátých letech. Takhle si představuji film jaký natočí režisér, který nikdy nevytáhl paty z města a myslí si že maso vzniká v Kauflandu. Úplně stejná je pak zřejmě i cílová skupina, pro kterou je film určen. Slámova představa venkova a zemědělských podniků vychází nejspíš z trilogie Slunce seno, což je mimo jiné oproti tomuhle absolutní masterpiece. Šílená hudba, šílené herecké výkony a absolutně bizarní scénář. (18.02.2024)

Jsem rád, že se Bohdan Sláma po Krajině ve stínu znovu vrátil k domovským sociálním dramatům. Méně jsem rád, že jde asi o nejslabší Slámův film, jaký jsem viděl. Venkovský učitel to fakt není.  Je fajn, že se Sláma zase vrátil ke psaní vlastních scénářů. Jenže už si asi naplno žije ve svém vlastním světe.  To je tak to hlavní, co se dá ke Suchu říct. Je zkrátka takové uvízlé samo v sobě. Vaše příjetí filmu ale může být úspěšnější.  Pokud se dokážete s aktuálním Slámovým vesmírem ztotožnit nebo vám bude blízké téma filmu. Hrstka skvělých univerzálních  scén tam je (hlavně u stolu.)  Příběh je lidský. Taky se mi líbilo, že žádná postava (až na jednu vyjimku) z něj nevýjde černobílé. Měl ale zůstat komorní, bez těch výjezdů za hraniceni. . Bohužel zamrzí hned několik logických lapsů a určitá absence emotivnosti. Mladí herci nic moc, Polívka tam vůbec neměl být, ale Marek Daniel baví jako vždy. Uvažoval jsem o nižším hodnocení, ale na konec to nechám tak. (13.06.2024)

Bohdan Sláma se vrací na vesnici, aby podal další zprávu z tamního života, jenže to se mu tentokrát daří tak z poloviny. Sucho je příliš obsáhlé, věnuje se velkému množství postav, přitom těmi nejzajímavějšími zůstávají otcové (a matka) rodin. Aktivismus dětí samozřejmě dává smysl, má jasné opodstatnění v tom, v čem vyrůstají, přesto mu nemuselo být věnováno tolik prostoru, vůbec když se právě postavy dětí nijak zásadně nevyvíjí, což hlavně v případě Míry zamrzí. Děda je tu pouze jako symbol doby, v pozadí dění zůstávají i Viktorovi ženy. Jinak je tomu u Josefa, Magdaléna Borová nejen že podává vůbec nejlepší výkon, ale je i tou nejzásadnější ve filmu, tou, se kterou je možné soucítit, rozumět jí. Podobně silnou roli má i Martin Pechlát, ale tam už ty motivace nejsou tak zřejmé, vůbec když chybí důvod zásadní změny jeho životního stylu... proč žije, jak žije. Klasicky výborná je kamera Diviše Marka, jízdy po vlnách Moravského Toskánska mají poetiku, zatímco tam, kde se řeší život, dokáže i kamera přitvrdit. 65% (19.02.2024)

Z nějakého podivného důvodu se nový Slámův film řadě lidí nelíbí, dle hodnocení a komentářů. Bohužel, když komentáře pročítám, budí to ve mně soucit a lítost na touto databází, která už není "rájem cinefilů", ale pouhopouhým odkladištěm něčích komplexů z toho, že když si zajde do kina na vpravdě současný film, který navíc zdaleka není doslovný, tápe a tápe a tápe... Proč je Sucho současný film? Na to snad netřeba odpovídat nijak detailně – jde o žalozpěv nad současným úpadkem vztahu mezi námi a půdou, jež nás živí a po níž kráčíme. Jak by řekl přírodovědec, ta půda tady je, něco z ní roste, mnohé závisí na správné péči o ní. Z takového pohledu se ovšem kompletně vytrácí perspektiva, kterou nabízí třebas vědy humanitní (a umění, v tomto případě umění filmové) – ona to není prdel žít v současném světě, protože sice všechno můžeme dát pod mikroskop a dát do laboratoře na rozbor, ale co pro koho příroda znamená a jak ovlivňuje něčí myšlení (a následné zacházení s ní), na to jsou třeba jiné dovednosti: empatie, soudnost, rozvážnost a taky altruismus (neexistuje pilulka, co by ve vás probudila soudnost). Sucho zcela podmanivě ukazuje, že současný svět je v rozporu, ten rozpor ale netvoří svět sám (v tom přírodovědném smyslu), nýbrž lidé (navíc lidé v tom humanitním, a bohužel i nehumanitním smyslu slova). Na jedné straně jsou tací, jimž osud místa (a půdy), kde žijí, není lhostejný, a na druhé straně jsou tací, kteří té empatie a soudnosti nejsou schopni. A pak je tu strana třetí, prostor pro možnost přecházet od jednoho k druhému, zažije-li impuls k tomu, aby dosáhl nějaké sebereflexe a našel v sobě lítost. V případě Sucha je tímto impulsem bohužel zbytečná a nespravedlivá smrt. S "poselstvím" filmu nemusíme souhlasit všichni, rozhodně ale není fér jej torpédovat nálepkami "agitka" nebo "nefungující". (27.02.2024)