Lady Snowblood

Lady Snowblood je jistě pro dnešního (a ještě ke všemu evropského) diváka naprosto bizarní, ale možná právě proto poměrně osvěžující podívaná. Všechno je tu divné. Od zvláštního "rybo-okého" objektivu, jímž je film z většiny nasnímán, přes neustálé zoomování a podivně nesourodou střihovou skladbu, až po totálně komixový příběh s veškerou jeho nepravděpodobnou logikou, v němž krev kečupové barvy teče veleproudem (a člověk si tak nějak nemůže nevzpomenout na Čtyři vraždy stačí, drahoušku). Tarantinův "remake" však považuju za značně vyzrálejší a propracovanější dílko. Jeho sebeironie mi v Lady chyběla nejvíc. (12.02.2007)

Holt, Tarrantino si vie vyberat inspiraciu. Nebyt neho, tento film by som mozno ani neobjavil. A bola by to velka skoda,pretoze medzi filmami o pomste je tento jednoznacne jeden z najlepsich. Hlavny plus je pre mna jednoznacne hlavna predstavitelka, ktora skvelo stelesnuje krasu a nenavist v jednom. Ziadna zenska tvar, oprskana krvou nevyzera lepsie, to mi verte :) Jasna volba (ci skor povinnost) pre fanusikov Kill Bill 1 a 2. Jedina vytka je voci obcas prilis roztrasenej kamere. 9/10 (16.04.2007)

Japonské filmy mám rád, pokud pojednávají o osamělém mstiteli (v tomto případě mstitelce), mám je ještě raději. Kromě příběhu, osobité stylizace soubojů a nevtíravé hudby mne zaujala především bravurní kamera (snímání exteriérů stojí za samostatnou zmínku) a práce s barvami, které jsou chvílemi tak výrazné, až oči přecházejí. Jen si dovolím poznamenat, že tolik světlečervené a nepřirozeně působící "krve" jsem naposledy viděl v Argentově "Suspirii" :-). (23.09.2007)

Nejatraktivnější na Lady Snowblood je v dnešní době fakt, že byla hlavním inspiračním zdrojem Tarantinova Kill Billa. A z filmu mám pocit, že Tarantino veškerou její béčkovitost dal na druhou a povýšil ji do roviny odkazu, kde v podobě Kill Billa dosáhla kultovního "okamrku". Samotná Lady Snowblood pak vypadá, že je míněná více vážně. Všechno to prýštění oranžové krve pak působí poněkud rušivě a nepatřičně. Nemůžu přehlédnout skvělé momenty filmu, stejně tak ovšem musím místa přiznat občasnou filmovou nudu. (12.11.2007)

Sněhová vločka dopadající na tvář novorozence odsouzeného k životu zasvěcenému odplatě. Poetika nerozlučně spjatá s krví a smrtí. Motiv, který je v japonské kinematografii častější než černoch v americkém filmu. Procházka s krvavou Sněhurkou, která kdysi vstoupila do vlhkých snů dospívajícího Tarantina, kde kromě ústředního motivu pomsty nezbývá místo pro nic jiného. Nejde o uvěřitelnost, koneckonců výcviku k oné nenávisti je věnována jen kratičká epizoda, nejde o příběh, ten je načrtnut v jediné přímce, záleží jen na utišení bolesti a uspokojivém zasunutí nabroušené čepele do těla provinilcova. Pohledně zpracované haiku, ale kult? Nevím. (26.12.2016)